Skvělé herecké výkony, které málem zachránily mizerné filmy

Béčkový dobrodružný snímek s Jennifer Lopez dnes považuje řada fanoušků za kultovní, ale ve své době to od kritiky pěkně schytal. Digitální had, jenž postupně polyká členy amazonské výzkumné expedice, vzbuzuje spíše úsměvy a musí se sklonit před skutečným záporákem, jímž je navzdory všem očekáváním proradný lovec Paul Serone v podání Jona Voighta. Otec Angeliny Jolie má na kontě Oscara, a pokud dostane dobře napsanou roli, můžeme se spolehnout na kvalitní a uvěřitelný výkon.

Anakonda sice moc dobrý scénář nenabízí a Serone je od prvního momentu padouchem, s nímž budou mít ostatní cestující problémy, ale díky poctivé kreaci zkušeného herce se proměňuje v atraktivní nevypočitatelnou postavu, kterou je radost sledovat. A která se dá nahlížet jako slizká a amorální alternativa kapitána Achaba, posedlá lovem zvířecí nemesis. Jeho charakter sice neoplývá ctnostmi, ale na rozdíl od ostatních aktérů je tak výrazný, až si celý film podmaňuje. A jeho útrpný konec v útrobách obrovské anakondy nakonec prožíváme víc, než bychom na začátku očekávali.

Poslední filmovou roli charakterního portorikánského herce doprovází tragický osobní příběh. Raul Julia na začátku devadesátých let zazářil v sérii Addamsova rodina a ocitl se na vrcholu popularity, ovšem budoucnost plnou úspěchů mu znenadání rozvrátila zlá diagnóza. S rakovinou žaludku se potýkal od roku 1991 a o tři roky později věděl, že tento osudový souboj nevyhraje. Na popud svých dvou synů tedy přijal poslední roli ve filmu Street Fighter a předvedl výkon, který – i s ohledem na jeho kritický zdravotní stav – nelze než obdivovat. V záporné úloze diktátora Bisona plně zúročil svou nezlomnou hereckou vášeň a v pohodě zastínil i hlavní hvězdu Jeana-Claudea Van Damma. Juliův výkon je jednoznačně považovaný za pozitivum jinak nepovedeného a negativně hodnoceného filmu. Blízkou smrt má vepsanou ve tváři a skví se i jako symbol lebky na čepici, již celu dobu nosí.

S týmovkou rošťáckých až psychopatických antihrdinů mělo studio Warner Bros. smělé plány, o čemž svědčilo také angažmá režiséra Davida Ayera a účast hereckých hvězd jako Will Smith a Margot Robbie. Ayer, tvůrce oceňovaných kriminálek Patrola či Drsný časy, sice dodnes skuhrá nad tím, že mu studio jeho verzi znásilnilo, ovšem výsledek už asi nezmění. Sebevražedný oddíl vyústil v těžko vstřebatelný chaos s jednorázovými hrdiny a nudným příběhem, jehož největší a zřejmě i jedinou devízou byla zmiňovaná Margot Robbie v úloze extravagantní Harley Quinn.

Australská herečka se dosyta vyřádila v roli, která v sobě spojila atraktivní a vyzývavou vizáž, psychopatické tendence i komediální timing a ukázala, že s ní Hollywood musí počítat. A to i tehdy, když kvality samotného filmu za moc nestojí. Není divu, že od roku 2016 se Robbie zhostila této role ještě dvakrát ve filmech Birds of Prey a Sebevražedný oddíl Jamese Gunna. V plánu je přitom další přídavek Gotham City Sirens, v němž se má Harley znovu objevit v režii Davida Ayera.

Filmové univerzum kolem Batmana snad nemůže být více rozporuplné, nejlepším příkladem jsou devadesátá léta. Do nich vstupoval netopýří gothamský hrdina se skvělou pověstí, kterou mu zařídil režisér Tim Burton zásluhou Batmana (1989) i přímého pokračování s názvem Batman se vrací (1992). Poté ale otěže převzal tvůrce Volného pádu Joel Schumacher a s nejprestižnějším zbožím DC Comics bylo zle. Batman navždy, v němž roli Bruce Waynea po Michaelu Keatonovi získal Val Kilmer, sice dopadl lépe než tragický následovník Batman a Robin, ale i tak jde o slušný vizuální a dějový guláš.

Schumacherova poetika a láska k výrazným barvičkám do Gothamu nesedí a jindy kvalitní režisér měl štěstí, že se mohl opřít alespoň o vhodně obsazeného Jima Carreyho v roli Hádankáře. Vycházející komediální hvězda prý měla na place konflikty s kolegou Tommym Lee Jonesem, jenž Carreyho nemohl vystát pro jeho šaškování. Možná se ale spíš obával, že jej hyperaktivní herec s gumovým obličejem zastíní. A měl pravdu. Carrey si svou premiérovou účast ve velkofilmu užívá a odvádí pozornost jak od Jonese, jenž mu v jejich společných scénách jen přihrává, tak i od unylého (byť rozhodně ne špatného) Vala Kilmera.

Talentovaná herečka s pohledem, pod nímž roztávají i největší akční hrdinové, nemá úplně nejšťastnější výběr rolí. Většina fanoušků a fanynek by se s velkou pravděpodobností shodla, že nejlepší filmovou úlohou Evy Green byla Vesper Lynd v bondovce Casino Royale, která ji v šestadvaceti letech nejvíce proslavila. Později sice zazářila v zatím životní úloze Vanessy Ives v seriálu Penny Dreadful, ale objevuje se výhradně ve filmech, které svými kvalitami úplně nepřesvědčují. V tomto seznamu by mohly s klidem figurovat hned tři její projekty – Temné stíny, pokračování Sin City a právě historická řežba 300: Vzestup říše, na kterou nakonec padla volba. Vyhlášená femme fatale si zde střihla zápornou úlohu vojevůdkyně Artemisie a jinak nevýraznému příběhu zcela dominovala. Je svůdná i smrtelně nebezpečná a představitel klaďase Sullivan Stapleton proti ní nemá šanci.

Vánoční komedie, v níž Arnold Schwarzenegger shání nedostupnou hračku a riskuje kvůli tomu i vlastní manželství, považují někteří diváci za klasiku. Jde ale spíše o velký sváteční kýč, který kombinuje žánry rodinné komedie, akčního filmu i komiksové parodie a kulhá při tom na obě nohy. Arnold sice nic nekazí a dokáže vyloudit úsměv na tváři (i když hlavně tím, jak v některých scénách působí nepatřičně), zárukou herecké kvality je zde ale hlavně vedlejšák Phil Hartman.

Ten hraje vlezlého a vzorného souseda, jenž se vtírá do přízně Arnoldovy ženy (Rita Wilson), a jeho komické výstupy se většinou nemíjí účinkem. Hartman, známý též dabingem Troye McClurea v seriálu Simpsonovi, působí na rozdíl od akčního kolegy naprosto přirozeně a dokazuje svůj komediální talent. Bohužel, jeho život skončil tragicky jen dva roky po uvedení filmu, neboť jej ve vlastní ložnici zastřelila jeho neúspěšná a drogami posilněná manželka Brynn. Philu Hartmanovi bylo teprve 49 let a před sebou mohl mít ještě spoustu rolí, v nichž by takříkajíc vypálil rybník i slavnějším hereckým kolegům.

Při vší úctě k Ridleymu Scottovi a jeho ambiciózní vizi, oba prequely ke sci-fi klasice Vetřelec nefungují tak, jak asi slavný režisér zamýšlel. Už Prometheus roku 2012 zmátl a zklamal mnoho skalních fanoušků, což nadcházející Vetřelec: Covenant rozhodně nenapravil. Spíše naopak. Existenciální přesahy úplně nesedí látce, která ve svých začátcích strhla jako klaustrofobický vyvražďovací horor, a největší ozdobou těchto dvou filmů je jednoznačně android David v podání Michaela Fassbendera. Obzvláště v Covenantovi irsko-německý herec válí, v dvojroli si krade celý film jen pro sebe a čeří diskuze, že i ztvárnění neemocionálního robota může vést k těm nejprestižnějším hereckým cenám. Pokud by Scott předvedl podobně dominantní výkon jako Fassbender, mohla vzniknout vskutku nezapomenutelná podívaná. Takto se ale můžeme kochat výhradně pohledem na skvělé herectví tohoto protagonisty. Dnes je David především oblíbeným motivem pro různé internetové memy.

O kvalitách disneyovské trilogie Star Wars už bylo napsáno mnoho a kromě toho, že celkové vysvědčení je povětšinou nelichotivé, se hojně diskutuje nad tím, která část je tedy nejslabší. Síla se probouzí měla nostalgii a Harrisona Forda, Poslední z Jediů režiséra Riana Johnsona, jenž se nebál zatřást s očekáváními publika a přijít s odvážnou, byť mnohdy zatracovanou vizí, a Vzestup Skywalkera měl... Adama Drivera. Charismatický herec dal roli Kylo Rena, tedy nástupce nejslavnějšího filmového zloducha všech dob, maximum a výhradně na svých bedrech nese tíhu dramaticky rozháraného a nepřesvědčivého filmu. Epizoda IX se snaží napravit rozhodnutí, které fanoušci vyčítají osmému dílu, a současně uzavřít epickou filmovou ságu, ovšem ani jedno se příliš nedaří. Adam Driver naštěstí ukazuje své nadání a vrcholící přerod i vnitřní konflikt jeho postavy pozvedá diskutabilní snímek i jeho finále o něco výše, než by to dokázal sám J. J. Abrams.

Sedminásobný držitel oscarové nominace a dlouholetý partner Elizabeth Taylor byl v šedesátých a sedmdesátých letech možná největší hollywoodskou hvězdou mezi herci. Jeho angažování pro první pokračování hororu Vymítač ďábla, který vydělal spoustu peněz a stal se okamžitou klasikou, tedy vyznívalo jako logický tah. Studio Warner Bros. si Richarda Burtona pojistilo pohádkovou finanční odměnou a na snímek dohlížel režisér John Boorman, jenž získal uznání díky lesnímu survivalu Vysvobození. Co se jevilo jako bezpečná investice, se ale rychle proměnilo v komplikovanou produkci, při níž se soustavně přepisoval scénář a bylo zřejmé, že na kvality originálu se nenaváže ani v nejmenším. A skutečně, do kin dorazil výsměšný a zmatený paskvil, který přicházel s jedním hloupým zvratem za druhým. Jediný, kdo svou úlohu ustál se ctí, byl právě Richard Burton. Přestože v průběhu natáčení propadal alkoholismu, jeho ztvárnění otce Lamonta zajistilo špatnému a kritikou strhanému filmu alespoň silného protagonistu, na něhož se mohli upnout ti diváci, kteří neopustili sály už během prvního aktu.

Jistě, politická satira Adama McKaye vybojovala hned osm oscarových nominací, z nichž proměnila jen tu za nejlepší masky, ale k dobrému životopisnému filmu má zkrátka daleko. Vice je zkratkovitý a povrchní portrét života Dicka Cheneyho, jenž byl po celá desetiletí mocnou šedou eminencí v Bílém domě, poradcem Richarda Nixona a také viceprezidentem za vlády George W. Bushe. McKay se snaží vyprávět stylově, rozbíjí psychologickou uvěřitelnost i přehlednost sdělení, přičemž může líbat ruce Christianu Baleovi, který titulní úlohu zvládl na výbornou i za pomoci své tradiční fyzické transformace. Cheney je v jeho podání skutečně tou politickou bestií, kterou si nechcete znepřátelit, a hlavně jeho zásluhou se zdlouhavý snímek dá vstřebat na jedno posezení. Vydatně pomáhají i ostatní herci v čele se Samem Rockwellem a Amy Adams, ale Bale opět hraje prim a všechny zastiňuje. Nebýt něj, ještě smířlivých 60 % od kritiků i diváků na stránce Rotten Tomatoes by film jistě nezískal.

Na moment odbočíme k televiznímu projektu a k první adaptaci románu Stephena Kinga o vraždící entitě, která na sebe bere podobu klauna a terorizuje mládež v městečku Derry. Kingova více než tisícistránková kniha se dočkala úspěšné a oceňované adaptace roku 2017 a fanoušci mohli konečně s klidem odhlédnout od verze z roku 1990, kterou po zásluze čekalo negativní přijetí. Jediným aspektem, který v nudném snímku s nepřesvědčivými efekty a unylým tempem funguje, je výkon populárního Tima Curryho. Kultovní herec s hlubokým hlasem, jehož známe z Rocky Horror Picture Show nebo z dvojky Sám doma, si úlohu klauna Pennywise náležitě vychutnává a dává plný průchod svému největšímu talentu. V rámci jediné scény totiž dokáže přepínat mezi naprosto odlišnými náladami a vedle děsu umí vzbudit také úšklebek. Jeho soudobý následovník Bill Skarsgård odvedl rovněž fantastickou práci a naháněl hrůzu, ovšem na skvělé představení Tima Curryho by se nemělo zapomínat.

Muzikál na motivy melodií legendární švédské kapely ABBA se může chlubit hvězdným obsazením a příjemnou letní atmosférou prosluněného ostrova, ale jen jediná osoba odvádí práci, která se pozitivně vryje do paměti. Ikonická herečka Meryl Streep za svou kariéru zazářila jako matka, která musí jedno ze dvou dětí předhodit nacistům, akční hrdinka na divoké řece i jako povýšená šéfka módního časopisu, ovšem muzikálová pěvecká poloha pro ni byla novinkou. A na rozdíl od kolegy Pierce Brosnana, jemuž jeho pěvecký „talent“ obstaral Zlatou malinu pro nejhoršího herce, si poradila na výbornou. Mamma Mia! sice na vlezlých melodiích a v přítomnosti všech sympatických (a jindy skvělých) herců příjemně uteče, ale bez Meryl Streep by skutečně nebylo o co stát. Pro slavnou herečku z toho byla nominace na Zlatý glóbus a pro publikum důkaz, že trojnásobná oscarová laureátka dokáže zahrát cokoli v čemkoli.

Robert Englund patří k těm hercům, jejichž jméno pravděpodobně znáte, ale jejich skutečná vizáž pro vás asi zůstává záhadou. Herec s nezaměnitelnými rysy se ostatně proslavil rolí zohyzděného Freddyho Kruegera, jenž v sérii Noční můra v Elm Street vstupuje do snů teenagerů, které tam krutě a často velice černohumorně morduje. První díl z roku 1984 byl obrovským úspěchem a v podstatě etabloval produkční společnost New Line Cinema, která později zaštítila Pána prstenů. Pokračování dorazilo již příští rok, ovšem vizionářského režiséra Wese Cravena vystřídal rutinér Jack Sholder, scénář značně zhloupnul a snímek na svého předchůdce navázal pouze charakterem Freddyho a výkonem Englunda. Ten je možná ještě démoničtější než minule a herec i pod nánosem make-upu srší charismatem, které hloupý a nudný příběh částečně zachraňuje. Na jeho scény se těšíme a každá z nich potvrzuje okamžitý kult této hororové osobnosti, která ve třetím díle naštěstí znovu zdobila také důstojný příběh.

Herecký titán a držitel tří Oscarů si moc kvalitativních přešlapů během své bohaté kariéry nepřipsal. A než by je riskoval ve stáří, raději ve třiasedmdesáti letech odešel do důchodu. Možná nejrozporuplnějším počinem ve filmografii Jacka Nicholsona je hvězdně obsazená sci-fi komedie Tima Burtona o mimozemské invazi z Marsu. Dětinský snímek plný divných efektů a všemožných aktérů, které mají pro příběh vyloženě diskutabilní přínos, vychází z Burtonovy fascinace žánrovými úkazy z padesátých let. A alespoň trochu pohromadě drží jen díky režisérově odvaze vysmát se publiku rovnou do tváře a také díky Jacku Nicholsonovi, jenž si užívá hned dvě úlohy – prezidenta USA a lasvegaského gamblera. Především coby hlava státu je slavný herec opět dokonalý a dokazuje, že jeho komediální vlohy není radno podceňovat. Kritici z filmu nadšení nebyli a pochopení pro něj najde jen člověk, který ocení narážky na všechny pokleslé sci-fi z ranku Eda Wooda. Výkon Jacka Nicholsona ovšem spolehlivě pobaví každého.

A ještě jednou zabrousíme do filmového vesmíru DC, konkrétně pak do padouchy prolezlého Gothamu. Režisér Joel Schumacher se po bídně přijatém Batmanovi navždy vrhnul na pokračování, pro jehož „kvality“ snad neexistují dostatečně výstižná slova. Batman a Robin dodnes ohromuje kombinací imbecilního příběhu, který paroduje sám sebe, nepatřičně obsazených herců a barviček, které zajišťují halucinogenní zážitek. Pokud nebereme v potaz Arnolda Schwarzeneggera, jenž je opět vtipný jaksi neplánovaně, největším kladem této jinak příšerné komiksové adaptace je bezesporu Uma Thurman v roli Poison Ivy. Ta jediná totiž podle všeho pochopila, v čem vlastně hraje, a její kreace spojuje sexuální dráždivost, křehkou ženskost i komické extrémy způsobem, který ji spíš zařazuje po bok Catwoman Michelle Pfeiffer než do tohoto epileptického Schumacherova guláše.

Jaké zdařilé herecké výkony, které byly vítanou ozdobou nepříliš povedených filmů, si vybavujete vy?