Skvělí herci, kteří si opakovaně kazí renomé v mizerných filmech

Být hercem v Hollywoodu pro leckoho znamená splněný sen, ovšem i při letmém pohledu zvenčí je zřejmé, že takové zaměstnání připomíná nevyzpytatelnou horskou dráhu. I sebelepší herec, ověnčený prestižními cenami, si může přes noc zkazit renomé, pokud se objeví v diváckém i kritickém propadáku. A zatímco superhvězdy formátu Leonarda DiCapria či Brada Pitta si své role opravdu pečlivě vybírají a jejich účast je už sama o sobě známkou kvality, spousta jejich neméně talentovaných kolegů se v posledních letech často 'trápí' v produkcích, které neodpovídají jejich hereckým schopnostem. Zde je výběr deseti skvělých herců a hereček, jimž se úlohy v kladně hodnocených filmech dlouhodobě spíše vyhýbají.

Zahrnuta nebude už legendární dvojice Bruce Willis a Nicolas Cage, která si zkrátka točí podle vlastních pravidel a v jejímž případě je už zhola zbytečné skuhrat a znovu vyjmenovávat všechny filmové přešlapy.

Herecký chameleon, jemuž není žádná poloha cizí, má na první pohled kariéru bez poskvrny. Zazářil v hromadě oceňovaných filmů a vedle blockbusterů má ve svém bohatém rejstříku rovněž náročnější životopisné tituly. Nejtemnější hodina, v níž ztvárnil Winstona Churchilla, mu roku 2018 vynesla jeho prvního Oscara, na něhož byl nominován také letos za Fincherova Manka. Málokdo si ovšem všímá, že od těchto úspěšných projektů si Oldman až příliš často odskakuje k poněkud lacinějším snímkům, z nichž některé míří dokonce přímo na video. Jen roku 2019, tedy bezprostředně po oscarovém triumfu, se objevil hned ve třech příšerně hodnocených filmech, které jeho kalibru rozhodně neodpovídají - Mary, Kurýr: Zásilka smrti a Anonymní zabijáci. Nyní jej uvidíme v komedii Zabijákova žena & bodyguard a můžeme v napětí očekávat, s čím přijde příště - u něj člověk opravdu nikdy neví.

Muzikálová a taneční hvězda sedmdesátých let a znovuzrozený drsňák let devadesátých je v podobné pozici jako zmiňovaní Willis a Cage, jenže na rozdíl od nich alespoň vytváří dojem, že seriózně usiluje o další velký comeback. Ve vysmívané a chaotické gangsterce Gotti však druhé Pulp Fiction nenašel a nic nenasvědčuje tomu, že ze sebe někdy smyje ostudu s názvem Bojiště Země. V posledních dvaceti letech má slavný herec, jehož nezaměnitelný projev zkrátka není radno podceňovat, na kontě pouze jeden velký hit, jímž byla uvolněná komedie Divočáci z roku 2007. Od té doby tře bídu s nouzí a tituly jako Sezóna zabíjení, Já, pomsta, Smrtící rychlost nebo Fanatic jsou snadným soustem pro kritiky i diváky. Posledně jmenovaný snímek má na Rotten Tomatoes kritické skóre dokonce jen 16%, a to na základě 69 recenzí. Ve výhledu momentálně John Travolta nemá žádnou filmovou novinku, a možná by to tak mělo nějakou dobu zůstat.

Rodák ze Západního Německa na sebe poprvé výrazně upozornil roku 2008, kdy jeho metodické herectví kralovalo syrovému dramatu Hlad. Michael Fassbender následně ve dvou jazycích zazářil v Hanebných panchartech Quentina Tarantina a na světě byla nová herecká osobnost, která v následujících letech rozdávala radost coby mladý Magneto v sérii X-Men nebo jako android David v prequelu Vetřelce Prometheus. Jenže zatímco první polovina minulé dekády byla pro charizmatického herce v podstatě snová a korunovaná nominací na Oscara za úžasný výkon v biografii Steva Jobse, posledních pět let se Fassbender utápí v projektech nevalných kvalit. Už Prometheus se dočkal rozporuplného přijetí, což jen podtrhl průměrný Vetřelec: Covenant - v tomto případě se však kritici shodují, že právě výkony Fassbendera držely oba filmy nad vodou. Horší už to bylo s odmítavě přijímanými sequely X-Men: Apokalypsa a Dark Phoenix, popřípadě s tragicky recenzovaným Sněhulákem, jehož se zřekl i režisér Tomas Alfredson. Moc se nepovedla a málo peněz vydělala také videoherní adaptace Assassin's Creed a Michael Fassbender nyní potřebuje velký a úspěšný hit jako sůl. Snad jej najde v chystané sportovní komedii Taiky Waititiho Next Goal Wins, kde ztvární hlavní roli.

Sedmašedesátiletý guru záporných rolí už sice dávno nemusí své kvality dokazovat, ale o to více zamrzí jeho soustavné účasti v podprůměrných a nezajímavých projektech. Od roku 2015 se objevil hned v šestnácti filmech, ovšem jen minimum z nich se dočkalo většího a především pozitivního ohlasu - jmenujme například katastrofické drama Deepwater Horizon: Moře v plamenech a hororový hit od Netflixu V pasti. Zbytek poslední hercovy pětiletky však tvoří generické žánrové výplachy jako Poslední úkol, Supercon nebo AVA: Bez soucitu a nezdá se, že by John Malkovich ještě někdy oprášil své nezapomenutelné role v klasikách jako Nebezpečné známosti, Con Air nebo V kůži Johna Malkoviche. 'Těšit' se na něj můžeme v thrilleru Rogue Hostage po boku Tyrese Gibsona, kde se dvounásobný držitel oscarové nominace pravděpodobně přiblíží aktuální výkonnosti Bruce Willise.

Málokdo si dnes ještě pamatuje, že čtyřiapadesátiletý John Cusack skutečně býval předním charakterním hercem, který se navíc dokázal prosadit ve velmi mladém věku. Vedlejší roli si zahrál už v oblíbené klasice z roku 1986 Stůj při mě a v devadesátých letech triumfoval svými výkony ve filmech jako Výstřely na Broadwayi nebo V kůži Johna Malkoviche. Posledním opravdu velkým projektem, v němž si připsal hlavní roli, však byl rozporuplně přijímaný katastrofický snímek 2012 z roku 2009. Od té doby se John Cusack vydává cestou Nica Cage a objevuje se ve filmech v podstatě titěrných ambicí - jenže zatímco Cage pracuje s nepolevujícím entuziasmem a alespoň jednou za čas přijde s filmem v dobrém slova smyslu vybočujícím, Cusack natáčí stále méně a jeho projekty nezajímají snad nikoho - sci-fi Singularity, paranoidní thriller Distorted nebo akčňák Řeka teče rudě sklidily posměšné recenze a pomyslně ukončily kariéru kdysi oblíbeného herce. Ten se navíc v soukromí oddává podivným konspiračním teoriím a o jeho příčetnosti lze zřejmě vést dlouhé debaty.

Legendární představitel Gándhího se s kolísavou hereckou formou potýká už od přelomu tisíciletí a momentálně to nevypadá, že by mohl navázat na časy Schindlerova seznamu nebo Sexy bestií, kde si střihl možná nejzábavnějšího cholerika v dějinách filmu. Ben Kingsley byl na vrcholu svých sil schopen přesvědčivě zahrát v podstatě cokoli, leč v poslední době si jej můžeme spojit hlavně s lacinějšími béčky, která se mnohdy ani nedostanou do kin. Letošní Lockdown se vůbec nepovedl, thriller Spider in the Web s Monicou Bellucci nikdo neviděl a o nic lépe nedopadl ani akčňák s Henrym Cavillem Noční lovec. Památnou úlohu měl Kingsley naposledy ve třetím Iron Manovi roku 2013, ale už tehdy měl za sebou černé kaňky v podobě hrozivých projektů jako Lovci dinosaurů nebo BloodRayne. Letos mu ale bude 78 let a podobně jako Malkovich už nemá co dokazovat, byť bychom jej raději opět viděli v ambicióznějších produkcích.

Nepřehlédnutelný herec, schopný s totožnou grácií zahrát nelítostné padouchy, duševně zaostalé outsidery i sprosté životní ztroskotance, je ve svých pětašedesáti letech stále ozdobou televizní tvorby - dva zasloužené Zlaté glóby třímá za své výkony v seriálech Goliath a hlavně Fargo, kde vdechl život bezmála ikonické záporné postavě. Na kontě má také dvě oscarové nominace za filmy Smrtící bumerang a Jednoduchý plán z devadesátých let, přičemž ohromně ceněné jsou rovněž jeho výkony v Santa je úchyl, v Plesu příšer a v Muži, který nebyl. V poslední dekádě ovšem z vysoce nastavené laťky bohužel slevil a jeho nové filmy za pozornost většinou nestojí - týká se to především podprůměrného zvířecího hororu Grizzly zabiják, nepovedeného návratu sprostého alkoholika v Santa je pořád úchyl a mysteriózní krimi Londýnská pole. Billy Bob Thornton je hereckou osobností, kterou bychom stále rádi vídali na velkých plátnech v kvalitních a ambiciózních projektech, ovšem v tomto směru už zřejmě má svá nejlepší léta nenávratně za sebou.

Někdo možná namítne, že Anne Hathaway nikdy nebyla tváří průlomových a ceněných hitů. Holka, kterou proslavil pubertální Deník princezny, však vyzrála v respektovanou herečku s Oscarem za Bídníky a hromadou uznání za role v Ďábel nosí Pradu nebo Interstellaru. Od dob vesmírné výpravy Christophera Nolena se ovšem Hathaway herecky takzvaně hledá - Stážista s Robertem De Nirem zaznamenal solidní ohlasy a k dobru jí lze připsat také účast v přehlíženém, leč kvalitním investigativním dramatu Dark Waters, ale jinak se krásné herečce v posledních letech nedaří. Ticho před bouří, Debbie a její parťačky i Čarodějnice Roberta Zemeckise jsou tituly, které měly být sázkou na jistotu, ovšem příliš pozitivního se o nich napsat nedá - a jen málokdo tak ostatně učinil. Ve výhledu má však Hathaway hvězdně obsazené drama Jamese Graye (Ztracené město Z) Armageddon Time, kde se po jejím boku znovu objeví Robert De Niro, ale třeba také Donald Sutherland a Cate Blanchett. A kdo ví, třeba půjde o vytoužené kariérní oživení - herečce je koneckonců teprve třicet osm let.

Na přelomu tisíciletí byla půvabná Naomi Watts pasována do pozice nové Nicole Kidman a svými výkony v Mulholland Drive, Kruhu či 21 gramech všechny přesvědčila, že může mířit snad ještě výše. A skvělé období zažívala až do roku 2012, kdy obdržela svou druhou a zatím poslední oscarovou nominaci za katastrofické drama Nic nás nerozdělí. Od té doby sice natočila kladně přijímané drama Skleněný zámek a objevila se také v oscarové satiře Vice, ale opravdu kvalitní projekty, srovnatelné s první dekádou tohoto století, už v jejím rejstříku hledáme marně. Jistě, letos jí bude 53 let a ne nadarmo neustále slyšíme, že po čtyřicítce to mají herečky v Hollywoodu podstatně složitější. Jenže herecké kvality a přirozený šarm téhle britské rodačky zkrátka přesahují úroveň projektů, jimž se v posledních osmi letech upisuje - série Divergence to zčásti vyhrála jen u teenagerů, životopisná Diana očekáváním nedostála, mysteriózní thriller The Wolf Hour jen znuděně prošuměl a loňský akčňák Boss Level byl celkem fajn, ale Naomi Watts přeci jen toužíme vídat v duchaplnějších příbězích. A ten nám její nadcházející snímek Once Upon a Time in Staten Island od žánrového matadora Jamese DeMonaca nabídne jen těžko.

Jen těžko na světě najdete muže, který by okamžitě nepodlehl svůdnému pohledu a nezkrotnému sexappealu této pařížské rodačky. Proslavila se roku 2006 jako femme fatale v populární bondovce Casino Royale, ale od té doby se před kamery dvakrát nehrne. Její filmografie čítá v posledních patnácti letech pouhých patnáct titulů, a byť je Eva Green v každém z nich nepřehlédnutelnou ozdobou každé své scény, na kvalitní a pozitivně přijímaný projekt natrefí opravdu zřídka. Dříve nedotknutelný režisér Tim Burton ji obsadil do Temných stínů, Sirotčince slečny Peregrinové a do Dumba, leč dané tituly jen matně odráží jeho dřívější režisérkou formu. Pokračování Sin City s podtitulem Ženská, pro kterou bych vraždil se nelíbí skoro nikomu a další sequel 300: Vzestup říše, byť je na tom o něco lépe, se rovněž nedokázal vyrovnat úspěchu svého předchůdce. Přesto je však Eva Green ve svých čtyřiceti letech herečkou, kterou se vyplatí sledovat - ať už v televizi v seriálu Penny Dreadful, nebo třeba v nadcházející sci-fi A Patriot, kde si zahraje po boku Charlese Dance a Helen Hunt.