Rudolf Hrušínský: Slavný herec upadl u komunistů v nemilost. Po revoluci obdržel 170 tisíc preferenčních hlasů a stal se poslancem

Rudolf Hrušínský se narodil 17. října roku 1920 jako Rudolf Böhm v Novém Etynku (nynější Nová Včelnice) u Kamenice nad Lipou. Herecké kořeny jeho rodiny sahaly až k Josefu Kajetánu Tylovi a malý Rudolf je měl v krvi od samotného narození, přišel totiž na svět v zákulisí divadla kočovné společnosti dědečka Václava Červíčka - Budínského. Rudolf na pódiu vystupoval od dětských let, následně v Praze studoval gymnázium, na konzervatoř se nicméně nedostal a tak ve věku patnácti let zahájil profesionální kariéru herce.

Rudolf Hrušínský (II) (1920 - 1994) Pocházel z herecké rodiny a také jeho synové a vnuk jsou herci. Postupně hrál a...

Na jeho kariéru měl největší vliv Emil František Burian, jeho divadlo a Městská divadla pražská. Postupem času si vytvořil svébytný projev spočívající v popření mimiky, klidu, rozvaze a očním projevu. Dalším silným výrazovým prostředkem byl hercům hlas a jeho změny intonace. Ztvárňoval komediální role, záporné postavy, ale i méně jednoznačné charaktery.

Jeho filmografie čítá téměř dvě stovky celovečerních hraných děl, televizních snímků a seriálů. U filmu začal vystupovat již od konce 30. letech minulého století (Cesta do hlubin študákovy duše) a během více než 50 let trvající kariéry zaznamenal jenom několik málo roků, kdy musel kvůli svým politickým postojům přerušit uměleckou činnost.

Došlo k tomu po obsazení Československa v létě 1968 a následné normalizaci nastoupivší o rok později. Každý si Rudolfa Hrušínského jistě spojí s desítkami památných a ikonických rolí, zajímavostí je, že tu poslední ztvárnil v roce 1993 v televizním filmu Noc rozhodnutí, kde se chopil úlohy protektorátního prezidenta Emila Háchy a jeho tragického osudu v našich dějinách.

Pojďme se při vzpomínce na Rudolfa Hrušínského spíš než na jeho legendární filmové a televizní role zaměřit na méně známé epizody, které nicméně tvořily jeho charakter a osobnost patřící k největším tuzemským umělcům 20. století u nás.

V roce 1944 natočil Rudolf Hrušínský jeden ze svých dvou autorských filmů (režíroval ho, napsal k němu scénář a obsadil se do jedné z hlavních rolí), komediální western Pancho se žení. Příběh pojednává o přihlouplém Pedrovi, krásné Rositě a dobrodruhu Panchovi. Žánr byl na svou dobu nezvyklý (rodokapsy, indiáni a westerny byly ve 30. a 40. letech v rámci literatury nicméně dost oblíbené), kritika snímek strhala a Hrušínský už se k filmové režii nikdy nevrátil. Žánr Limonádového Joea Oldřicha Lipského nicméně předběhl téměř o 2 dekády.

V roce 1982 se na jevišti Národního divadla sešli Rudolf Hrušínský, manželka Eva, syn Jan, vnuk Rudolf a herec a blízký rodinný přítel, Josef Kemr. Za jeden z maskaronů (zdobný motiv s lidskými rysy) schovali rukou napsaný text, který skupina vlastnoručně podepsala. Co na něm stojí? Skupina v něm upozorňuje na to, aby "práce herců nebyla nikdy znevažována, zneužívána ani zapomenuta". A dodala slova "léta Páně 1982 v Praze". Rudolf Hrušínský na prknech Národního divadla vystupoval po 30 let a kromě herectví se věnoval též divadelní a filmové režii (viz příspěvek výše). Kolegové na jeho praktiky a přístup nedají ve vzpomínkách dopustit.

Herec Ivan Jiřík vzpomíná na společné natáčení filmu Tichá bolest (1990), kdy mu Rudolf Hrušínský nabídl kolegiální podporu. "Pan Hrušínský dotočil svou scénu, suverénně dopověděl recept a odešel na kafe. Technici začali stěhovat postel, dali tam kameru a připravovali scénu se mnou. Já tam seděl zoufalej, pan Hrušínský to ve dveřích periferně zachytil, zařval "doneste mi to kafe sem!", počkal, až tu postel dají pryč, sed si na zem a tu scénu se mnou odehrál. Zůstal tam, nenechal mě v tom. Pak beze slova odešel. Všichni opustili plac, až na režiséra Martina Hollého, který mě chytil za rameno a řekl "to si pamatuj, tohle by pro každýho asi neudělal"."

Pravda, tento oddíl je nošením dříví do lesa. Hrušínský se za svou hereckou kariéru představil v desítkách a desítkách ikonických děl, která zlidověla a hlášky z nich se citují dodnes. Dvě níže citované hlášky patří mezi mé nejoblíbenější a vystihují Hrušínského v jeho typické poloze, jako herce, který vše minimalizuje na výrazný hlas, oční projev a absenci mimiky.

Vesničko má středisková (1985)
Doktor Skružný: "Jeď do Pelhřimova a prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš."

Obecná škola (1991)
Ředitel v rozhlase: "Naše škola získala několik lístků na divadelní představení Idiot! Rodiče, kteří chtějí vidět idiota, nechť se dostaví do ředitelny!"

Rudolf Hrušínský vládl hlasem a častokrát to potvrzoval i v rámci práce dabéra. Mezi nejvýraznější role na tomto poli patří postava šéfinspektora Charlese Dreyfuse v detektivkách Návrat Růžového Pantera (1975) a Růžový panter znovu zasahuje (1976). Zajímavostí je, že Hrušínský pro tuzemské publikum daboval hlas jiného herce československého původu, emigranta Herberta Loma, který ikonickou postavu Dreyfuse ztvárnil.

V roce 1968 byl mezi prvními, kteří podepsali článek Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Svůj podpis ani přes nátlak normalizačních politiků neodvolal a byla mu na několik let zakázána herecká činnost, práce pedagoga na DAMU i režisérská činnost. K Chartě77 už svůj podpis nepřipojil, naopak byl jeden z těch, který se účastnil v Národním divadle podpisu Anticharty.

Mezi roky 1990-1992 byl Rudolf Hrušínským poslancem ve Federálním shromáždění Československé republiky za Občanské fórum. Jeho syn Jan Hrušínský vyslovil v rozhovoru pro server Aktuálně.cz myšlenku, že mu možná i tahle životní anabáze výrazně zkrátila život. "Myslel, že se tam nedostane, chtěl pomoct Občanskému fóru. Ale získal 170 tisíc preferenčních hlasů. A v tu chvíli nedokázal lidi podvést. Vzdát se mandátu a vlastně jim říct: To byla jen taková vějička. Na shledanou. V parlamentu pak dva roky trpěl. Poctivě chodil na každé zasedání, seděl tam od rána do večera. Zažil pomlčkovou válku a další hlouposti a odcházel v deziluzi. Myslím, že poslancování se podepsalo i na jeho rychle se zhoršujícím zdraví."

Rudolf Hrušínský zemřel 13. dubna roku 1994 v Praze a zanechal po sobě nejen monumentální dílo, ale též rodinný klan (syn Jan Hrušínský, Rudolf Hrušínský a vnuk Rudolf Hrušínský), který pokračuje v hereckém odkazu.