Téma: Nejlepší filmy roku 2019 podle redakce Kinoboxu

První ze dvou velkých loňských filmů Brada Pitta. Nádherně nasnímaná vesmírná sci-fi o výpravě, která má zachránit náš svět, odpovědět na otázku existence mimozemského života a vyřešit jeden složitý otcovsko-synovský vztah. Ad Astra asi není úplně dokonalý film, na kráse mu trochu ubírají kapku zbytečné akční scény a příliš doslovný voiceover hlavní postavy, James Gray je ale velice schopný režisér a Pitt natolik charismatický herec, že není velký problém si jejich společné dílo i tak naplno užít.

Po všech stránkách epické a velkolepé završení 11 let budovaného komiksového superhrdinského univerza, které si za tu dobu získalo naprosto ohromující fanouškovskou základnu. Už předchozí Infinity War bylo pro spoustu fandů (nejen) Marvelu grandiózním zážitkem, ovšem Endgame to dokázalo dovést ještě o kousek dál. Především svou překvapivou strukturou o třech hlavních aktech, které jsou stylově (a i žánrově) velice rozdílné (depresivní drama/dobrodružná sci-fi komedie/bitevní sci-fi) a přitom dokonale provázané a konzistentní. Tvoří tak obdivuhodně komplexní celek, jenž mocně zužitkovává potenciál, který Kevin Feige a spol. za tu dekádu nashromáždili. Za sebe jen doufám, že bratři Russoové budou režijně válet i v případě filmů, které vzniknou mimo Marvel...

Dlouho chystaný obří projekt režisérské legendy Martina Scorseseho nakonec dostal podobu tříapůlhodinového mafiánského eposu, jenž se kromě jiného může pochlubit hereckým obsazením snů, jemuží vévodí trio Robert De Niro, Al Pacino a Joe Pesci. Scorseseho další mohutná americká kronika zločinu a násilí je adaptací stejnojmenné knihy Charlese Brandta a vypráví obsáhlý příběh Franka Sheerana, zabijáka oddaně sloužícího zločineckému klanu Bufalinových. Nepochybně jeden z favoritů letošních Oscarů.

Těžko hledat v loňském roce lepší, stylovější a vymazlenější čistokrevný akční film, než je právě třetí dobrodružství nekompromisního pejskaře s přezdívkou Baba Jaga! I když se to může zdát neuvěřitelné, tvůrcům série v čele s režírujícím bývalým kaskadérem Chadem Stahelskim ani napotřetí nedochází nápady, zručnost a hlavně tolik potřebné nadšení pro tvorbu ve všech ohledech famózně vypiplaných kontaktních soubojů, honiček a přestřelek, na něž divák chvílemi zírá s až nevěřícným úžasem. Ano, na "silný" příběh se tu moc nehraje a Keanu Reeves už viditelně není nejmladší, i tak ale platí, že tahle série představuje vedle Cruisova Mission: Impossible pomyslnou špičku současného akčního řemesla. Už aby byla čtyřka!

Pro mě a kolegu Tomáše je právě Joker filmem roku. Origin Batmanova úhlavního nepřítele pojal Todd Phillips, dříve známý hlavně jako autor hrubozrnných komedií typu Pařba ve Vegas, jako sociálně kritický temný psychothriller v duchu filmů Martina Scorseseho ze 70. let, jako jsou Taxikář či Král komedie. Výsledkem je film, jenž má svou koncepcí enormně daleko k superhrdinským dobrodružstvím pro celou rodinu. Phillipsův Joker je strhujícím drsným dramatem o pádu jedné zlomené duše do hlubin šílenství a anarchie. A v němž vše působí až překvapivě promyšleně (včetně otázek, na něž záměrně nejsou jednoznačné odpovědi). Překvapivý loňský vítěz festivalu Berlinale se může pochlubit především naprosto fenomenálním hereckým výkonem Joaquina Phoenixe, nyní čerstvě oceněného i Zlatým glóbem. A zanedlouho možná i Oscarem...

Skutečnými událostmi inspirovaný chlapácký feel-good film, jenž si navzdory tématu (posedlost auty a závoděním) získal srdce až podezřele širokého spektra diváků. Je totiž napsaný, natočený a zahraný tak vychytrale, že si v něm "to svoje" snadno najde nejen nenapravitelný automobilový znalec a fajnšmekr (což je tady samozřejmě cílovka), ale i lidé, kterým řízení nic moc neříká, natož, aby věděli o nějaké "dávné" bitvě dvou velkých automobilek a jejích následcích. Le Mans '66 má o čem vyprávět, je zábavný a poutavý i když zrovna nikdo nesedí za volantem, ale hlavně má bezvadně ztvárněné sympatické hlavní hrdiny (Matt Damon a Christian Bale), s nimiž je radost prožít celé ty dvě a půl hodiny stopáže.

Skvěle zahraný dojemný film o tom, jakým peklem může být rozvod pro lidi, kteří se mají stále rádi, ale současně si uvědomují, že už spolu nemohou dál být. Manželská historie není okázalou artovou depresí ani laciným citovým vyděračstvím plným afektovaných hysterických scén. Scenárista a režisér Noah Baumbach se snaží jít relativně civilní cestou (byť ne vždy se mu to stoprocentně daří) a nedělat z rozvádějícího se páru kruté a záludné zrůdy, ale lidi, s nimiž můžeme soucítit, a spolu s nimi doufat, že celá ta pekelná rozvodová anabáze skončí pro ně i jejich malého syna přijatelným kompromisem.

Temná, velmi tvrdá a divácky nepříliš vstřícná kriminálka, která rozhodně nezapře svého výjimečného autora, scenáristu a režiséra S. Craiga Zahlera (Kosti a skalp, Blok 99). Velký herecký comeback dříve milovaného, posléze zavrhovaného Mela Gibsona v příběhu dvou protřelých poldů, kteří se z důvodu finanční tísně rozhodnou na chvíli přejít "na špatnou stranu" a okrást bandu nebezpečných gangsterů. Asi ani není třeba dodávat, že jejich plán nedopadne tak úplně dle jejich představ... Téměř tříhodinový epos trochu trpí chvílemi až příliš pomalým tempem a táhlostí některých scén, zato ale nabízí hutnou atmosféru, působivě gradující příběh a několik skutečně vynikajících momentů.

Čerstvý vítěz Zlatého glóbu za nejlepší cizojazyčný film, horký adept na Oscara v téže kategorii, a k tomu ještě "nejzábavnější vítěz festivalu v Cannes od Pulp Fiction" (na tom určitě také něco bude, neboť filmy vyhrávající přední filmové festivaly obvykle nebývají divácky vyloženě vstřícné). Černá komedie jihokorejského režijního mistra Joon-ho Bonga je skvělou originální podívanou, která ladně skáče z žánru do žánru a je od začátku až do konce zábavnou, hravou a nepředvídatelnou jízdou, jež velmi dobře funguje i jako podnětná sociální satira zabývající se například třídními rozdíly. Zasloužený novodobý festivalový megahit.

Tarantinův dosud možná nejosobnější film, v němž s osobitostí sobě vlastní vzdává hold konci 60. let ve Spojených státech a tehdejšímu filmovému (a televiznímu) průmyslu. A také jedné mladé a krásné herečce s tragickým osudem... Pro mnohé diváky bez alespoň rámcových znalostí dobového kontextu asi poněkud tvrdší oříšek k rozlousknutí, pro zaryté fandy Tarantinova specifickému stylu a filmové znalce unikátní pecka na hraně dokonalosti. Duo DiCaprio-Pitt perfektní, osobně lituju jen toho, že nemají ve filmu více společných scén. Jejich vzájemná souhra je totiž na celém filmu to možná úplně nejlepší.