Recenze: Irčan - Mafiánský epos a herecké obsazení snů. Stojí za vidění?

Martin Scorsese je naprostá filmová legenda, na kterou se by daly pět ódy celé hodiny a přesto bychom určitě nezvádli z jeho profesní kariéry zmínit všechno podstatné. Je to zkrátka ten typ filmaře, jehož by měl mít v úctě každý, kdo to se světovou kinematografií myslí alespoň trochu vážně. Jeho novinka, jež vznikla na motivy stejnojmenné knihy Charlese Brandta, je návratem do světa, který v minulosti výtečně zmapoval už několikrát. Do světa gangsterů, jenž je plný korupce, vražd, podvodů, vydírání atd. Ale tentokrát to bohužel nemá takové grády jako dříve...

Na vině jsou dvě věci - délka a tempo. Irčan má totiž kolosálních 209 minut a přitom ne zrovna zběsilé tempo. Ale ani takováto kombinace nemusí být pro diváka nutně smrtící - třeba Coppolův Kmotr 2 či Leoneho Tenkrát v Americe jsou na tom v obou ohledech velmi podobně a oba tyto filmy jsou dodnes naprosto vynikající a mezi epickými mafiánskými opusy patří k absolutní špičce. Ostatně i Scorseseho nejslavnější gangsterky nejsou nikterak krátké - Mafiáni mají skoro 150 minut a Casino rovnou tři hodiny, podobně jako 5 let starý Vlk z Wall Street, který sice není klasickou gangsterkou, ale svým dějem i pojetím k nim má velice blízko.

Zatímco u předchozích Scorseseho snímků macatou stopáž vždy vyvažovalo chvílemi až drasticky rychlé tempo, takže utekly paradoxně velmi rychle, u druhého Kmotra ospravedlňovalo extrémní délku rozdělení filmu do dvou samostatných, paralelně probíhajících dějů (dostali jsme tak dva skvělé filmy v jednom), a v případě Leoneho posledního počinu zase komplexní dějová struktura mohutně pracující s flashbacky, ale hlavně postavená na mistrovském skloubení mnoha nadčasových témat (dospívání/stárnutí, přátelství, zrada, osudová láska, změny ve společnosti aj.), jehož zásluhou je TvA mnohovýznamovým dílem plným širokého spektra emocí.

Problém Irčana pak spočívá právě v tom, že jeho délku a relativní pomalost vlastně nic nekompenzuje či neobhajuje. Jde o příběh v podstatě řadového mafiánského zabijáka, jenž je, zjednodušeně řečeno, zajímavý akorát tím, že se v hierarchii podsvětí dostal celkem vysoko (v rámci žánru nic nového), zabil hodně lidí, bylo mu to celkem jedno (sám o sobě jistě zajímavý motiv, ve filmu však ne zcela vytěžený), a nakonec se dožil hodně vysokého věku. To je, co se osudu a hloubky titulního charakteru týče, víceméně vše.

Tím chci především naznačit, že samotná osoba Franka Sheerana mi nepřijde natolik zajímavá, aby o ní musel jeden z nejlepších režisérů všech dob natočit skoro čtyřhodinový film. Ve srovnání s Tonym Montanou (Zjizvená tvář), Vitem a Michaelem Corleoneovými (Kmotr) či třeba Noodlesem (TvA) je zkrátka tenhle Irčan minimálně o třídu méně atraktivním protagonistou.

Asi by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby si Scorsese od Irčana sliboval svoje vlastní Tenkrát v Americe - těch styčných bodů tam podle mě není málo, zejména v souvislosti s hlavní postavou a jejím osudem (a včetně toho, že i Irčan je vlastně jedna velká retrospektiva, odehrávající se napříč několika desetiletími). Na to mu však chybí právě ona značná tematická a motivická pestrost a větší důraz na emoce, jimiž TvA doslova přetéká.

Pokud ale Irčan obsahuje něco skutečně a bez přehánění dobrého, kvůli čemuž stojí za vidění, je to fascinující postava (v USA legendárního) odborářského předáka Jimmyho Hoffy v podání strhujícího Ala Pacina, jenž si tady hlasitě říká minimálně o další oscarovou nominaci. Zatímco většina božského obsazení, včetně De Nira, Pesciho či Keitela, zde odvádí svůj lepší standard, tj. do svých rolí se náramně hodí a hrají je přesně tak dobře, jak od nich očekáváte (bez ohledu na kontroverzní digitální omlazování), Pacino si zase jednou naplno užívá možnost hrát výborně napsanou postavu v kvalitním filmu. Z jeho Hoffy sálá energie a zápal na všechny strany (učebnicový charismatický politik, jemuž lid zobe z ruky) a naprostou většinu scén, v nichž se vyskytuje, si krade nekompromisně pro sebe - společné pasáže s De Nirem nevyjímaje. Navíc právě pracovně-přátelský vztah Franka s Hoffou je možná jediným hlubším příběhovým prvkem, jenž má u diváků šanci na silnou emocionální rezonanci. Mimochodem, tématu amerických odborů je ve filmu věnováno hodně prostoru, je však zpracováno velmi srozumitelně, aby mu dokázali snadno porozumět i diváci, kteří nejsou Američané a o této problematice neví lautr nic.

Solidně je vykreslen i problematický vztah jedné z Frankových dcer (Anna Paquin) ke svému otci, tam se však Scorsese až do konce drží spíš v rovině náznaků, než aby na plátně rozpoutal mezi těmito dvěma nějaký okázalý konflikt.

Irčan není v žádném ohledu špatný film. Nikterak mě nepřekvapí, když ho budou mít mnozí ortodoxní "scorseseovci" či prostě jen zarytí milovníci rozmáchlých mafiánských historek v první pětce letošní filmové nadílky. Ostatně nabízí v podstatě vše, co sliboval a co máme na 'Martym' a jeho gangsterkách rádi (tedy až na to nepolevující ďábelské tempo). Z mého pohledu jsme to ale tentokrát nedostali v podobě, která by dokázala uchvátit po dobu celých víc jak tří hodin.

Hodnocení: 65 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE