Skvělé filmové místo. Dům z Blade Runnera: Bradbury Building

Americká historie je mladá: nejstarší památný dům Města Andělů byl postavený v roce 1893 podle návrhu místního architekta Sumnera Hunta. Jméno nese po milionáři Lewisi L. Bradburym, který zbohatl v Mexiku díky zlaté horečce, ale dokončení svého" domu, jenž ho stál půl milionu dolarů, se nedočkal (zemřel měsíc před ním). Když jsem poprvé viděla Blade Runnera (1982), tak jsem si naivně myslela, že Ridley Scott jméno BRADBURY nad vchod umístil na počest (mého oblíbeného) spisovatele Raye Bradburyho.

Blade Runner stále ještě patří ke kultovním dílům, a to i mimo komunitu fanoušků sci-fi. Dodnes zůstává jedním z mých nejoblíbenějším filmů (a jsem proto dost skeptická k pokračování, které pod názvem Blade Runner 2049 natáčí Denis Villeneuve s Ryanem Goslingem v hlavní roli a Harrisonem Fordem v roli zestárlého hrdiny předchozího filmu). Při své vánoční návštěvě Los Angeles jsem proto měla Bradbury Building na seznamu "povinných" zastávek. Chtěla jsem vidět, jak vypadá v realitě dům, kde se ve populární filozofující sci-fi Ridleyho Scotta nachází byt genetického designéra J. F. Sebastiana (William Sanderson) a kde se odehraje závěrečný souboj Ricka Deckarda (Harrison Ford) a Roye Battyho (Rutger Hauer).

Bradbury Building mne nezklamal. Po velkorysé rekonstrukci z roku 1991, která stála sedm milionů dolarů, je stále ještě pečlivě udržovaný a těší se trvalé, oddané pozornosti turistů. Návštěvníci ovšem mohou vstoupit jen do vestibulu a na schodiště vedoucí do prvního patra (dál už ne) - a samozřejmě nesmějí pobíhat po patrech a projíždět se výtahy obklopenými nádhernými filigránovými mřížemi.

Ve vestibulu i ve vánočním čase posedávala tichá ostraha poskytující rady a informační letáčky. Bradbury Building není muzeum a nepůsobí chladně, a to navzdory preciznosti řemeslných detailů i přepychu použitých materiálů (původní stavitelé ani restaurátoři neváhali dovézt některé prvky z Evropy). Není to jistě jen kombinací teplých barev a hrou ornamentálních stínů a denního světla (dopadajícího dovnitř seshora prosklenou střechou), ale i živou přítomností filmových reminiscencí ve vaší hlavě.

Pokud jde o filmy M (1951), Vlk (1994) nebo The Artist (a mnohé další), prostory Bradbury Building se pro jejich tvůrce staly ideálním prostředím, jehož atmosféra nepotřebovalo velké změny. Blade Runner hraje důležitou roli v historii domu i proto, že jeho tvůrci změnili elegantní palác v ultimativní strašidelnou barabiznu (interiér Sebastianova bytu a scéna na střeše se ovšem točily jinde.) Stejně nápaditě přetvořili Scottovi spolupracovníci i další losangeleské lokace (názorně to uvidíte třeba tady). Hra je důležitou součástí kouzla Bradbury Building, jehož nepříliš výrazná fasáda a oba vstupy s nízkými stropy a tlumeným osvětlením rafinovaně matou, aby v překvapeném návštěvníkovi mohl o to silněji zarezonovat efekt centrální, prosvětlené "katedrály". Historizující styl domu a jeho výzdoby vzbuzuje dojem bezčasí a současně na sebe může vzít roli obrovské "dekorace" plné lákavých inscenačních výzev.

Bufeťácké občerstvení Subway, do kterého se dá vejít rovnou z chodby, doporučuji minout, protože v okolí Bradbury Buiding jsou další zajímavosti: pokud hladovíte, blízko je Grand Central Market, a hned naproti přes ulici Million Dollar Theatre - jedno z prvních amerických kin-paláců, od jehož otevření uplyne za rok v únoru sto let. Jde o první kino, které si na své konto připsal Sid Grauman (z řady dalších zůstává tím nejslavnějším Chinese Theatre, srdce hollywoodského Chodníku slávy). Také Million Dollar Theatre si zahrál ve filmech Blade Runner (exteriér) a The Artist (interiér). Dnes jsou prostory bývalého "milionového" kina zavřené, ale můžete si je prý pronajmout na filmování nebo třeba na svatbu. Pokud to uvnitř skutečně ještě dnes vypadá nějak takhle, přece jen bych ještě uvažovala o nějakých těch vdavkách...