Prušinovský stvořil vlastní televizní univerzum. Dobré ráno, Brno! je satira, která ale nemá velké ambice

Dobré ráno, Brno! vzniklo poté, co se Prušinovský zúčastnil natáčení známého pořadu média veřejné služby České televize, který se vysílá z Prahy, Brna a Ostravy a je určený těm, co jdou brzy do práce. Vše se točí kolem hrané dobré nálady, pečení, písniček a (nevyspalých) hostů. Prušinovský se pořadem inspiroval a natočil fiktivní komediálně-dramatickou satiru; svou verzi Dobrého rána, které vzniká v Brně.

Dobré ráno, Brno! představuje štáb jako partu vyhořelých zoufalců, které před natáčením nakopne cigareta, káva z automatu, kokain nebo vidina toho, že se dostanou na lepší pozici. Šéfuje jim režisér Mirek (Jan Kolařík), profesionál, který však jede na autopilota. Moc dobře si uvědomuje, že netvoří umění, ale „lajfstajl“, a jeho nepřáteli jsou nepříznivě vyhlížející koláče sledovanosti. To je zaklínadlo, jímž by se televize veřejné služby neměla zaštiťovat, nicméně to často dělá, na což Prušinovský v jednotlivých dílech opakovaně jízlivě upozorňuje. Neunikne tomu ani v cameu účinkující režisér Robert Sedláček.

Kromě Mirka hraje v seriálu důležitou roli moderátorka Radka (Zuzana Zlatohlávková), její kolega Cyril (Ondřej Kokorský) a rosnička Andrejka (Simona Lewandowská). Radka dobíjí baterky šňupáním koksu, Cyril ve volném čase včelaří a Andrejka pomýšlí na povýšení tím, že se vtírá do přízně režiséra.

Každý ze seriálových dílů má snesitelných 27 minut. Tvůrci ukazují kromě dění ve studiu minimálně ještě jednu příběhovou linii. První díl nás seznamuje s jednotlivými aktéry. Řeší se zde fekální humor (Andrejce zůstal v kabelce po venčení psí exkrement) nebo to, jak techničtí pracovníci přehlížejí slavné hosty (Jiřímu Pavlicovi, který zde hraje sám sebe, nemohou poznat a jeho soubor Hradišťan zaměňují za Fleret). Předposlední díl seriálu tematizuje vlakové neštěstí a absenci tolik důležitých studiových hostů, což se promění v drama s mimořádnými následky, které vyústí v závěrečné části.

Je sympatické, že si Prušinovský podobně jako v předchozích seriálech z bizarních postaviček jen nestřílí, ale že s nimi sympatizuje a vciťuje se do nich; trpí jejich trapasy, bolestí i humorem. Místy to ovšem nezapadá do nálady a atmosféry díla, které často své protagonisty a protagonistky pouze sráží pomocí obhroublého humoru a dál do srdce publika ho prostě nepustí. Komu mají lidé u obrazovek fandit? S kým mají vlastně soucítit?

Ačkoli by osm dílů vystačilo na to, aby se publikum blíž seznámilo s hlavními postavami a jejich příběhy, největší prostor tvůrci věnují režisérovi Mirkovi a moderátorce Radce, ačkoliv si sledující ani k nim ve výsledku nevybuduje bůhvíjaké sympatie.

V jednom z dílů se ocitáme mimo studio, přičemž jeho hlavní hrdinkou je právě Radka, které se hroutí život. Tato epizoda se vymyká tím, že v ní téměř chybí humor a naplno v ní vyniká Radčina frustrace z manžela, který buď vysedává u televize, nebo vyráží na golf. Radčiny dvě bouračky a pobodání od včel vyváží Hanka Zagorová, tedy její osmdesátkový hit Jinak to nejde, a pár úderů golfovou holí. Znovu se tu projevuje Prušinovského talent vytáhnout v tu správnou chvíli archivní píseň a zasadit ji do mimořádného kontextu, učinit z ní součást osobního soundtracku protagonistky.

Je ale poněkud škoda, že Prušinovský ze seriálu nevytěžil víc než situační, vztahovou a regionální satiru (spíš než rivalita mezi Brnem a Prahou se řeší soupeření Brna a Ostravy). Je totiž otázkou, zda byl dobrý plán parodovat něco, co je ze své podstaty mnohými diváky a divačkami vnímané jako směšné či dada výjevy zaměřené na pletení pomlázek, sbírání hub či předpověď počasí a nenabízí o moc víc než pouhý sled zaměnitelných scének. Některé díly totiž pobaví pouze „wtf momenty“, jako když například do relace počasí vběhne opilý Jiří Pavlica a celý pořad se tak změní v oslavu moravského folkloru.

Ačkoliv má Dobré ráno, Brno! ve svém názvu podobně jako Most! vykřičník, je o poznání krotší, náladou i nápady připomene spíš seriál Petra Zelenky Dabing Street, který roku 2018 vysílala taktéž Česká televize a který se zaměřoval na specifické profesní prostředí krachující produkční společnosti věnující se dabování audiovizuálních děl do českého jazyka. Brno! je podobně jako Dabing Street formát uzavřenější do sebe, pohybující se často v interiérech a vyžívající se ve fetiši a ikonografii (svícení, kamery, monitory, ovladače). Prušinovský tak často pomrkává na lidi z oboru, kteří jeho drobné vtípky a odkazy ocení víc než většinové publikum.

Dobré ráno, Brno! má nicméně solidní potenciál ve svém závěrečném osmém díle, v němž testuje soudržnost party složené z roztodivných lidí, kteří spolu pracují na jednom projektu, ale jinak si jdou po svém. Mostu! nechyběla v závěru tolik důležitá katarze (smrt Čočkina). O něco podobného se Jan Prušinovský, už bez scenáristy Petra Kolečka, pokusil i v případě Brna.

Štáb režiséra Mirka vyšetřuje v posledním dílu série vedení České televize kvůli několika lapsům v přímém přenosu. Scéna, kdy si trojice škodováckých limuzín vypravená z Prahy směr Brno klestí cestu dálničním obchvatem, je snímaná dramaticky z dronu, nechybí hudba jak z kvalitní kriminálky, načež následuje karikování vážné situace.

Ředitel musí například jako první vystoupit z auta, dostat kávu nebo ochutnat sladké. Ostatní členové vedení ho poočku sledují, ale jak dostanou pokyn, stane se z nich nezřízená tlupa. Následují výslechy jednotlivých zaměstnanců Dobrého rána, catering spočívající ve stažení štrúdlů upečených v relaci na stůl televizního vedení a přítomnost velkého šéfa, který spíš než aktuální dění řeší s manželkou po esemeskách barvu obkladaček do koupelny.

V případě osmého dílu jde o nejodvážnější Prušinovského satiru vedení ČT, která ale nemíří výš než k legračně, přezíravě až cynicky ztvárněným vrcholným zástupcům mediální společnosti. Výraznější reakce na takové chování, jako například vzpoura zaměstnanců, se ale neuskuteční. Během vypjaté úřednické scény dojde na testování štábu brněnského Dobrého rána na přítomnost omamných a psychotropních látek. Mezi lidmi, kteří spolu trávili měsíce a roky profesního života, vypukne panika. Že by se najednou probrali a uvědomili si, že tíživá realita obrátí jejich životy vzhůru nohama?

Finále Dobré ráno, Brno! naznačí, že tomu tak vůbec být nemusí, neboť mnozí realitu prožívají podobně jako natáčení pořadu. Na rozdíl od Mostu! nicméně Prušinovský na konci Dobrého rána nedá publiku téměř žádný prostor prožít onu katarzi. Přitom kdyby jeden z předchozích dílů (například třetí s Cyrilovými hemoroidy) ubral a stopáž věnoval přípravě na finále, publikum by bylo ochuzené maximálně o několik rozpačitých scén, při nichž nevědělo, jestli se smát, cítit trapně nebo zívat nudou.

Možná je ale též varianta, že Prušinovský přistoupil na mimořádně úderný metahumor spočívající v tom, že filmař natáčející seriál z prostředí natáčení ranního pořadu se ke svým pomyslným hrdinům a hrdinkám chová stejně, jako se oni vztahovali jeden k druhému. Tedy částečně bez slitování a zbytečných útlocitných tanečků.

Herec Brendan Fraser si v životě prošel těžkými krizemi. Nyní se vrací v roli o tlustém učiteli literatury, který se snaží usmířit s odcizenou dcerou. Jak jsou dnes ve filmech zobrazovaní tlustí lidé a jaká klišé se k tomu vážou?