Dobré ráno, Brno!

Jan Prušinovský v druhé sérii Dobré ráno, Brno! potvrdil, že se jedná o jeden z jeho nejlepších seriálových projektů. V rychlém tempu zvládá dávkovat vtipné situace i hlášky a nerezignovat přitom na věrohodnost postav. Oproti první řadě sice možná ubylo satiry trefující se do České televize a „brňáctví", o to víc však zbylo sil na promyšlení rozvíjející se zápletky. To vše doplněné o místy nesmlouvavý humor způsobuje, že si seriál mohou ještě daleko víc užít i diváci a divačky mimo Brno i ČT.

Brno! je podobně jako Dabing Street formát uzavřenější do sebe, pohybující se často v interiérech a vyžívající se ve fetiši a ikonografii (svícení, kamery, monitory, ovladače). Prušinovský tak často pomrkává na lidi z oboru, kteří jeho drobné vtípky a odkazy ocení víc než většinové publikum. Dobré ráno, Brno! má nicméně solidní potenciál ve svém závěrečném osmém díle, v němž testuje soudržnost party složené z roztodivných lidí, kteří spolu pracují na jednom projektu, ale jinak si jdou po svém. Mostu! nechyběla v závěru tolik důležitá katarze (smrt Čočkina). O něco podobného se Jan Prušinovský, už bez scenáristy Petra Kolečka, pokusil i v případě Brna.