Tvůrce Mostu! a Okresního přeboru přichází s křupanskou road movie. Sympatizovat s hrdiny Grand Prix není snadné

Minulý rok kiny ve vší tichosti prošly Chyby, jeho zatím nejvážnější film, jenž se dočkal takřka nulové propagace. Distributor jako by nad komerčně nevděčným snímkem o komplikovaném partnerském vztahu prudkého balíka a dokonalé ženy, která kdysi hrála v pornu, zlomil hůl. Jistě se na tom podepsala i pandemická krize. Tomu odpovídala žalostná návštěvnost. Grand Prix má být proti tomu návrat ve velkém stylu, na film se dokonce vybíralo v crowdfundingové kampani.

V jeho čele stojí Kryštof Hádek a dva ze Tří Tygrů Robin Ferro a Štěpán Kozub. Téma je tentokrát výrazné, srozumitelné a evokuje Prušinovského nejpopulárnější díla. Obyčejný český kluci z vesnice/maloměsta Roman (Hádek) a Emil (Ferro) chovají velkou lásku k automobilovému závodění. Vyhráli lístky a vyrážejí do Barcelony na závody formulí a stíhá je jedna katastrofa za druhou. Do kufru dodávky se jim totiž schoval vykutálený zlodějíček Štětka (Kozub), který omylem okradl auto plné špinavých peněz, takže mu jde po krku polská mafie.

(Také je jim v patách Miroslav Donutil, ale to by bylo moc složité a nakonec zbytečné vysvětlování. Je lepší, abyste během čtení recenze měli v koutku mysli, že se ve snímku ob scénu zjevuje Donutil, ale netušili proč.)

Před pár týdny začala online platforma Voyo vysílat sitcom Gumy, který má takřka identický námět, jen v menším měřítku. I v nich sledujeme normálního týpka / tak trochu losera a jeho mentálně netypického kamaráda z autoservisu, i jim asistuje kamarád šmelinář, kvůli němuž se dostávají do potíží se zákonem.

Neznamená to, že by od sebe tvůrčí týmy opisovaly. Vymyslely tu nejbanálnější zápletku v tom nejobyčejnějším prostředí. Oba také doplácí na nedostatky, jež sdílejí s mnoha dalšími českými mainstreamovými produkty. Je skoro patologickým příznakem české komedie, že jedinou postavu, která má nějaký smysl pro morálku, vykreslují jako mentálně nestandardní. Všichni ostatní se k sobě mohou chovat zle, pokud na konci naznačí pozitivní změnu. Kryštof Hádek například v Grand Prix dovolí v posledních minutách ženě řídit! To nebývalo!

Komedie jako žánr má často moralizující osten. Humor je úzce spjatý se společenskými i osobními normami, jejich hodnocením a transgresemi vůči přežitým či utlačitelským formám. Ostatně i Okresní přebor, Most! a především Chyby (pokud je pro těch pár vtipů započítáme) obsahovaly vždy nějaký aspekt kritické reflexe svých postav. Bůh ví, že ne vždy zcela funkční, nicméně mohli jsme najít najít ambici říct českému Pepíkovi: „Buď lepší.“

Grand Prix se tváří, jako by do této škatulky spadala. Na konci si máme myslet, že hlavní hrdina je lepším člověkem, který se na své cestě poučil. Vedení herců, střih i použití hudby se tváří, jako bychom byli v bodě katarze a opouštěli postavy s jistotou, že to už bude jiné. Tuhle náladu ale nelze podpořit ničím z toho, co jsme doopravdy viděli.

Hádkův Roman je totiž typickým protagonistou Prušinovského filmu – tak trochu křupan, tak trochu blbec. Film se v základní rovině jasně distancuje od jeho projevů agresivity, panovačnosti a vulgarity vůči své ženě (Anna Kameníková) i mentálně nestandardnímu kamarádovi Emilovi (Ferro), kteří jsou odsouzení na milost a nemilost jeho často alkoholem poháněných nálad. Roman je zároveň středem celého fikčního světa a drtivá část naší empatie má směřovat k němu.

Nedochází sice ke stejným extrémům jako v Mostu! a Chybách, kde se musí transžena Dáša a „špinavá“ Ema stát dokonalými, nekonečně trpělivými bytostmi, které zas a znova dokazují, že si zaslouží respekt. Nejsou tu postavy, jež obětují veškerou svou existenci, aby posloužily jako pozitivní vzor, z nějž se Roman může poučit. Tento étos ale v nějaké míře zůstává. Protagonista je stále ten, kdo může zas a znova chybovat. A u koho je na místě čekat na náznaky posunu k lepšímu a neúměrně je odměnit.

Prušinovského tvorba jako by rozpracovávala facebookové statusy argumentující, že nejtěžší to dnes mají bílí hetero chlapi ve středním věku. Máme pochopit, že Romanova „špatnost“ vůči manželce a Emilovi jsou zapříčiněné jeho pocitem méněcennosti. Ubližuje jim, protože jsou jedinými dvěma lidmi, jimž ubližovat může, zatímco zbytek světa ubližuje jemu.

Kozubův Štětka má být varovným příkladem toho, jak by Roman dopadl, kdyby se nedal do kupy a dál se choval, jako by mu na nikom a na ničem nezáleželo. Tohle nastavení funguje právě tak, jak by v komedii mělo. Problém ale je, že postavy a obecně svět nejsou pořádně nastavené a vysvětlené. Chápeme třeba, že Emil nejspíš trpí lehčí formou fantaskního rainmanovského autismu. Ale co Štětka? Je rovněž jiný, nebo jen komicky nadsazeně hloupý? A nakonec i Romanovo chování někdy působí mimo hranice realistické výstřednosti.

Grand Prix se odehrává v rovině zvýšené nadsázky, její úroveň je ale nečitelná. V prvních scénách Romana poznáme jako nepříjemně realistického agresora. Postupně začíná být rozpustilejší, hloupější a sem tam vtipnější. Nesledujeme vlastně jeho cestu k nápravě, ale k větší karikovanosti. Pokud je vrcholem jeho morálního vývoje skutečnost, že nakonec pustí svou ženu za volant, dává to skoro smysl, protože tomu předcházelo několik rozpustilých scén z Barcelony. Jako v absurdní komedii, která nedostatečný vývoj svých postav staví na odiv, abychom se nad ním pozastavili. Pokud to ale srovnáme s hrůzou nahánějícím Romanem ze začátku filmu, působí to spíš jako zobrazení „stádia beránka“ domácího násilníka.

I proto je obtížné naladit se na humor, který se postupně vkrádá do dění a nakonec přebírá kormidlo. Je totiž těžké přijímat ho ve chvíli, kdy byly všechny sledované vztahy představené jako nezdravé a negativní. Vtipy jsou navíc většinou založené na tom, že někdo na někoho nahlas řve, často protože je naštvaný, a těžko říct, jak se u něčeho takového dá uvolnit.

Prušinovský si tedy troufá měnit úroveň nadsázky a rozšafnosti napříč filmem, což mu umožňuje exhibovat dramatický i komediální talent. Bohužel ale na úkor toho, aby celek držel pohromadě a dalo se z něj něco vyvodit. Katarze Romana z konce filmu není uspokojivou katarzí Romana z jeho začátku, protože jde o dvě postavy dvou rozdílných žánrů. (Souvisí to s tím, že ze začátku sledujeme „strašidelného“ Romana víc z pohledu Emila, zatímco postupně Romanovo hledisko a jeho potřeby vyprávění zcela pohltí.)

Tunelový pohled zaměřený na protagonistu tak poškozuje další Prušinovského vyprávění. Roman si například nese následky toho, že strávil tři měsíce ve vězení za sex s třináctiletou dívkou. Tato skutečnost mu zničila pověst a ukončila jeho kariéru profesionálního závodníka. S touto ženou je Roman nyní ženatý (dozvíme se, že je starší než jeho tchán) a mají už třetí dítě. Snímek se nikdy k tomuto činu nevyjádří pozitivně ani negativně. Jediné, co hraje větší roli, je skutečnost, že si tím zničil život.

Není na místě soudit Romana jako člověka, protože člověkem není. Je filmovou postavou. Je třeba se ptát, proč tvůrci pro ukončení Romanovy kariéry zvolili tento motiv a ne třeba vážné fyzické zranění, jež by mohlo stejně dobře vypovídat o jeho nezodpovědnosti. Proč byl tento vztah napsaný tak, aby vydržel až do současnosti? Má to snad být omluvný argument?

Co by částečně pomohlo, by byl úhel pohledu manželky. Ten ale nepřichází v dostatečné míře. Je naštvaná a film rozhodně přiznává, že má plné právo nad Romanem zlomit hůl a učinit svou malou pomstu. Jenomže jen proto, aby její nevyhnutelné odpuštění bylo o to větší úlevou.

Takže si to shrňme. Grand Prix je na jednu stranu typická komedie o cestě chybujícího člověka za nápravou, ovšem s tím, že se v ní nikdo nenapraví. Prušinovský ostatně svůj svět zaplňuje příliš komplexními motivy, aby nějaký banální žánrový akt nápravy mohl doopravdy stačit. Tato komplexita ale nemůže vyniknout, protože Prušinovský zároveň propadá svému protagonistovi a vše deformuje tak, aby se jeho hrdina mohl u závěrečných titulků cítit lépe. Ovšem bez jasného důvodu, proč bychom se tak měli cítit my.

P.S.: Kozub není legrační.

Nová česká komedie Kdyby radši hořelo vypráví o malé vesnici a místních hasičích, které pálí konspirační teorie a strach z uprchlíků. Na FAMU debut dobré, ale bude z toho klasika jak od Formana?