Recenze: V peřině

Děda (Bolek Polívka) z ničeho nic zmizel. Kromě babičky Marušky (Eliška Balzerová) to ale nikoho moc netrápí. Podivínsky trhlý tatínek (Karel Roden) dál experimentuje s vývojem nových péřových bund, starostlivá maminka (Lucie Bílá) s ustaranou babičkou dál provozují čistírnu peří na náměstí, Vendulka s Matějem (Amélie Pokorná, Matěj Převrátil) si rychle zvykají na novou chůvu (Nikol Moravcová), která nemá jméno, a švadlenka Bětka (Anna Stropnická) z tatínkovy krejčovské dílny dál nadbíhá panu Karlovi (Jiří Mádl), co se každé ráno jako v snách vrací z noční směny v tiskárně.

Děním v tomto univerzálně bezčasém pohádkovém městečku, kde se pořád zpívá, i když často není o čem a proč, pohne až proradná vykladačka snů, paní Hilda (Nina Divíšková). Rozbije kouzelnou čističku peří, která peřiny čistí i od zlých snů a...! No, pak se příběh pořád motá tak nějak v kruhu, až se na konci víceméně sám nějak vyřeší.

Kombinovat svět reálný se světem pohádkovým se ukázalo kromobyčejně šťastným už na počátku 70. let, kdy scenárista Miloš Macourek a režisér Václav Vorlíček přivedli na svět Dívku na koštěti. V seriálu Arabela pak tenhle nápad skvostným způsobem vytěžili do nejmenších detailů, přičemž že jde o princip stále kromobyčejně funkční dokázala o nějakých pár let později i jistá paní J. K. Rowlingová příběhy o Harry Potterovi.

Kombinovat reálný svět se světem snů je určitě také myšlenka hezká a nosná, ale je k ní potřeba domyslet ještě všechno ostatní. Létající plášť, famfrpál, kouzelný prsten, nástupiště devět a tři čtvrtě, kouzelníka Viga, Brumbála... Prostě je potřeba velmi přesně a jasně nastavit pravidla, potom s nimi vtipným a překvapivým způsobem hrát a přitom nad tím vším klenout nějakou ústřední myšlenku. Scenárista Miroslav Adamec se ale něčím takovým ve filmu V peřině ani zdaleka netrápil. Spokojil se s prvotním nápadem, hvězdným hereckým obsazením i absolutním tvůrčím nasazením kameramana a režiséra F. A. Brabce a doufal, že to (nějak) dopadne.

A ono to tak nějak (přibližně) také dopadlo. Herci se snaží, kameraman kouzlí, kostýmní výtvarnice čaruje, režisér dře, ale výsledkem je jen formální zajímavost a obsahová rozpatlanost, která samu sebe usvědčuje z lajdáckosti. Když má tatínek závratě z výšky vyšší než je první patro, proč nedokáže vylézt ani na štokrle a ve sklepě dramaticky zdolává i pouhopouhé tři schody? Proč je maminka tak překvapená, že jejich čistička čistila peřiny i od zlých snů, když to mají celou dobu napsané na vývěsním štítu? Atd. atd.

Některé práce je vám vyloženě líto. Když už se trikaři tolik natrápili s pohádkovým 3D světem, proč v něm Bolek Polívka celou dobu jenom spí u piva? Párkrát se proletíme formálně velmi zajímavou polštářovou krajinou s vláčky vypouštějícími bubliny, ale NIC se o světě v peřině nedozvíme a to navzdory tomu, že film se tak dokonce jmenuje.

Když nemáte dobrou jíšku, musíte všelijak nastavovat. A to je případ i tohoto filmu. Nemám-li dobrý příběh, opravdu vtipné situace, patřičné zvraty a nečekaná zrychlení, musím všude a všelijak nastavovat. Proto se pořád zpívá (kromě kabátovských vypalováků všechny ostatní písničky tak trochu splývají v jednu neustále obměňovanou), tančí a promenáduje po městě, proto se i drobný nápad (Karel Roden jde do schodů) ždíme s urputností přímo nevídanou.

V peřině jsme zkrátka a dobře jako diváci mohli prožít opravdu nádherný filmový sen. Že se to nepovedlo, za to by si pan scenárista zasloužil pořádnou deku.

Hodnocení: 40 %