Retro recenze: Nevinnost - Když se nezletilá dívka zamiluje do pana doktora

Ať vás plakáty nespletou. Nevinnost není nova kniha Haliny Pawlowské, jak by se snad mohlo zdát, Nevinnost je strhující film, u něhož sice nevíte, komu fandit, ale u kterého bezpečně víte, o koho se bát. O všechny. Ačkoliv to totiž tak nevypadá, tak každý z hrdinů tohoto příběhu hraje o všechno. A to je strhující.

Na počátku vyprávění stojí obvinění ze sexuálního zneužívání, které vůči charismatickému, všeobecně váženému lékaři Tomášovi Kotvovi (zajímavě tajemný Ondřej Vetchý) vznese nezletilá pacientka Olinka (lolitka par excelence Anna Linhartová). Policejním vyšetřováním je pověřen uznávaný specialista na danou problematiku Láďa (dojemný hromotluk Hynek Čermák), což je poněkud pikantní, neboť je to zároveň bývalý manžel Tomášovi ženy Milady (Zita Morávková), takže nelze vyloučit z jeho strany jistou zášť či dokonce touhu po pomstě.

Tomáš putuje do vazební věznice a v mlýnském kole protichůdných tvrzení, těžko vysvětlitelných faktů a změti vlastních pocitů a nálad se ocitá celá širší rodina. Věčný tramp v polorozpadlém tričku Láďa, poťouchle postrkovaný svým nadřízeným Petrem (Miroslav Hanuš), vnitřními pochybnostmi zmítaná Milada, její nezištně obětavá, ale jinak zoufale osamělá sestra Lída (tradičně přesná Anna Geislerová), která k nelibosti otce rezignovala na kariéru lékařky a dnes v nemocnicích vystupuje jako zdravotní klaun, čerstvě patnáctiletá, pubertálně vzdorovitá dcera obviněného a Milady Tereza (Rebeka Lízlerová) a patriarcha rodu, vážený, nekompromisní, ale neduhy stáří také stále víc stíhaný profesor Walter (Luděk Munzar).

Tři čtvrtiny filmu tvůrci věnují hledání odpovědi na otázku, zda je Tomáš vinen či nevinen. Jarchovskému s Hřebejkem se daří ukazovat jedovatou slinu pochybností, která se rozlila prostorem, kyselinu, která spolehlivě rozleptává dosud fungující vztahy a nebezpečně ohrožuje tajemství tušená pod povrchem. Jak už jsme si u firmy Hřebejk & Jarchovský zvykli, alfou a omegou je pro ně půdorys vícegenerační rodiny, její mechanismy, slabá místa, potažmo kostlivci ukrytí ve skříni. Nezajímá je atmosféra na Tomášově pracovišti, devastace jeho profesní pověsti, reakce sousedů, nic takového, pořád se drží v kruhu rodiny. Vnější tlak jen zminí v podobě titulků bulvárních novin.

Jarchovský skvěle relativizuje úhly pohledu, Hřebejk mistrně vede herce, kameraman Martin Šácha doslova září obrazem zesilujícím komornost, intimitu a naléhavost vyprávění, takže vám ani nevadí, že v rámci větší působivosti tvůrci občas lechtají logiku na chodidle. Nad vším totiž vítězí autentičnost postav a mrazivá snadnost, s jakou slušného člověka může někdo ocejchovat a zničit mu tím život. Výborné, místy dechberoucí.

Potom ale přichází kolaps. A to doslova. Jedna z dosud vedlejších postav (modří už vědí, protože dávali během úvodních titulků pozor) se totiž pokusí ukrást si film sama pro sebe. Po adrenalinovém, víc než sedmdesátiminutovém letu, přichází umrtvující desetiminutovka. Postava mluví, divák se snaží vnímat co, ale postava pořád mluví, divákovi se chce křičet, ať toho nechá, ale postava ještě pořád mluví, až diváka zcela ubije a otupí. Přitom je tato pasáž zcela zbytečná, nepřináší do příběhu nic nového, jen trpně a trapně vysvětluje a popisuje něco, co je zjevné. Kdyby střihač po zavření dveří u chatky na břehu jezera střihl a po deseti minutách navázal oblékáním aktérů na tomtéž místě, na informační hodnotě by se nezměnilo VŮBEC NIC! Naopak bychom jako diváci zůstali ušetřeni zbytečného žvanění a nepovedených retrospektiv, které - snad kvůli místu natáčení - připomenou ještě tragičtější retrospektivy Milana Šteindlera ve filmu Perníková věž.

A situace se o mnoho nezlepší ani v posledních minutách. Tvůrci cítili potřebu dovést film do tečky. Jakoby ale o ní nebyli moc přesvědčeni, vymysleli ještě jednu Tečku. A aby jejich poselství došlo i nevidomému s hluchým dohromady dostaví se další monolog jako úplná TEČKA. Ani ta ale není definitivní, bohužel, ledaže bychom závěrečný titulek nebrali jako SUPERTEČKU ale jen jako podtržítko. Osobně si přitom myslím, že jistá otevřenost příběhu, nedořečenost, nový kostlivec ve skříni jako zárodek budoucího konfliktu, ke kterému jsou hrdinové už předem odsouzeni, by byla příhodnější. Ale nešť!

Jakoby Nevinnost v plné nahotě ukazovala to, co bylo zřejmější už na předchozích Jarchovského látkách, ať už natáčených Hřebejkem či Ondřejem Trojanem, a sice absence silného dramaturga, člověka neméně talentovaného jako jsou oni, který by jim pomáhal látky dotahovat do konce. Je totiž věčná škoda a věčný hřích vidět tak pokažený konec u tak dobrého filmu.

Hodnocení: 70 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE