Recenze: Tetro

Nejdříve odmítá i Bennieho, pak se tak nějak skamarádí, Bennie objeví Angelův deník a rozhodne se podle něj napsat divadelní hru (proti bratrově vůli).

Výše nastíněná dějová kostra vám o filmu vlastně neřekne nic. Je v něm několik dalších zvratů, o kterých se nebudu rozepisovat, ale hlavní je jeho audiovizuální forma, která se místy podobá něčemu od Lynche, místy něčemu od Orsona Wellese a jindy různým jiným věcem od různých jiných tvůrců.

Kdyby šlo o debut čerstvého absolventa filmové školy, napsal bych prostě něco jako "Je tady vidět nezanedbatelný talent, ale měl by se hoch trochu umravnit a rozmyslet si, co tím chce vlastně říct".

Vzhledem k tomu, že film je dítkem Francise Forda Coppoly, dost dobře nevím, co objektivního bych o něm mohl napsat. Když něco podobného natočí ultrazkušený filmový veterán, není možné dost dobře argumentovat tím, že "se mu to občas vymyká z rukou" a musíme spíše přistoupit na teorii, že pokud film vypadá občas trapně až směšně, je to všechno součást režisérovy hry s divákem. A že si té hry s divákem užijeme opravdu spoustu. Včetně toho, že nás (například) záměrně klame ohledně doby, kdy se děj odehrává. Nejdříve to vypadá na nějaká 60.-70. léta, ale na konci má najednou hlavní hrdina nejmodernější Apple laptop. A takových věcí jsou ve filmu opravdu TUNY.

Na rozdíl od takové Cesty za horizont jsem se skoro nenudil a i když mi unikal záměr, oceňoval jsem například práci kamery, osvětlovačů a hudebního skladatele. A herecké výkony.

Pokud má někdo právo natočit takovýto velmi osobní "srdcový" nekomerční projekt (s mnoha autobiografickými motivy), pak je to bezpochyby právě Coppola...

Hodnocení: 60%