Recenze: Odnikud někam

A to je všechno. Film je série epizodek, ve kterých se Dorff rozvaluje v luxusních hotelích, zve si striptérky, odolává svádění sexy žen a občas se z toho tak nějak zhroutí. A občas se přitom stará o svou malou dcerku (Elle Fanningová), nicméně ani epizody s ní neobsahují nic, co by se dalo označit za děj.

Sofia Coppolová je v zobrazování depresivně luxusního života vzácně důsledná. Většina scén je extrémně dlouhá, téměř trýznivě a nesnesitelně. V jedné je například hrdinovi odléván model hlavy kvůli trikovým záběrům, a my sledujeme asi dvouminutový nepřerušovaný záběr, ve kterém kamera velmi pomalu najíždí na jeho oplácanou hlavu zatímco slyšíme Dorffovo dýchání. A takové scény nejsou rozhodně výjimkou, ale spíš pravidlem.

Přestože takovéto filmy obecně rád nemám, tímto dílem jsem byl poměrně fascinován. Opravdu zdařile zachycuje tu deprimující ATMOSFÉRU života člověka, který má všechno, ale neví co chce. Usnout se mi nechtělo ani na chvíli.

Ovšem líbila se mi pouze ta ATMOSFÉRA (která činí 90 procent filmu). Pokud se objevil náznak děje, jako byly některé scény s dcerou nebo závěr filmu, tyto bych raději ignoroval, nebo - ještě lépe - ve filmu vůbec neměl.

Ne, vystoupením z auta na venkovské silnici, se opravdu nic neřeší.

Hodnocení: 80%