Recenze: Cesta za horizont

Když se dozví, že Stivlas Karr (Carlo Brandt), světoznámý profesor a genetik, vyvinul genovou terapii pro regeneraci lidského těla, domluví si s ním schůzku kvůli klinickým vyšetřením. Léčba ale nevychází podle plánu profesora Karra a vede k neočekávaným výsledkům. Jonathan, jehož život je ohrožen, přichází na to, že jediným člověkem, který mu může pomoci, je profesorova dcera Alice (Alysson Paradis)...

Dva roky starý film Cesta za horizont (původní název znamená o nic více pochopitelné "Ikarovo dětství") je takzvaný "vanity project". Tzn. režisér (Rumun) ho natočil, aby se předvedl, jak je sofistikovaný a jak mu mi smrtelníci nerozumíme a jak se musíme snažit hledat výklady.

Já mu nerozuměl skoro vůbec a výklady jsem přestal hledat ve chvíli, kdy z plátna zazněla tato definující hláška:

Hlavní hrdina je na špičkové klinice (která vypadá spíše jako rozpadající se rumunská rekreační usedlost z dob komunismu), dostává léky a něco se s ním děje. Měl by se uzdravit, ale místo toho mu začíná NĚCO růst v mozku. Má halucinace a vidí svou ženu, která tam ve skutečnosti není (myslím). Pak se ukáže, že doktor je vlastně zlý a má s ním nekalé úmysly (myslím). Nakonec se do toho zaplete doktorova dcera, která je sražena v lese sanitkou, která o patnáct minut předtím vyjela ze stejného místa, kde před patnácti minutami byla dcera (myslím). Ničím jiným si nejsem jistý. Nejsem si jistý, co z toho se stalo, co z toho byly halucinace a co to mělo znamenat. A nijak mě to nestimulovalo.

Přitom herci vypadají, že se snaží, a režisér má jistý smysl pro budování atmosféry. Ale atmosféra nestačí...

České titulky dělal někdo, kdo jednak nebyl rodilým českým mluvčím a jednak zapomněl otitulkovat některé možná důležité věci, jako nápisy na počítačovém monitoru nebo text písně, která asi měla být důležitá (myslím). Francouzsky neumím, takže nemám tušení, jestli některé extra bizarní monology byly špatně přeloženy, nebo prostě byly tak extrabizarní už v originále.

Hodnocení: 30%