Retro recenze: The Florida Project - nejlepší film s dětmi v rolích rozjívených, vulgárních "spratků"?

Willem Dafoe (nominovaný za svůj výkon Bobbyho na Oscara) a Caleb Landry Jones (X-Men: První třída, Twin Peaks, Tři billboardy kousek za Ebbingem). Ale pokud do kina dorazíte, tak už v prvních záběrech filmu - ukazujících na sebe vzájemně radostně hulákající děti -, budete jasně vědět, že vás čeká něco výjimečného.

O filmech jako The Florida Project je radost psát. Člověk má i po dnech/týdnech od zážitku v kině ze snímku intenzivní zážitek, bez problémů si vybavuje emoce, které kdy u něj cítil, a jeho největším přáním při psaní článku je přenést na budoucího potenciálního diváka alespoň část toho nadšení, které se dostaví, když dáte na má slova a zainvestujete do lístku do kina.

Je samozřejmě docela dobře možné, že The Florida Project nebude přesně váš šálek kávy. Že dáváte přednost jiným žánrům, než je drama/dramedy, a u filmů, na které se rozhodnete jít do kina, hledáte jiné atmosférické vyznění než zoufalství opředené brutálně černým humorem. A film, který nemá klasickou dramatickou strukturu a ani typicky se vyvíjející příběh (je to spíš mozaika drobných epizodek v životě jedné komunity), by vám mohl připadat příliš depresivní a pomalý, až nudný. Jedno je ale neoddiskutovatelné: tak fantasticky hrající děti jste v roce 2017 (natož 2018) v ničem jiném neviděli. A to říkám za plného vědomí, že rok 2017 přinesl skvělý dětský herecký ve filmu To (2017), druhou sezónu Stranger Things nebo Better Watch Out (2016). Ale Brooklynn Prince a spol. z The Florida Project je všechny v příběhu o dětském létu uprostřed chudé floridské komunity hravě strčí do kapsy.

To hraní je natolik neuvěřitelně dobré, že vás možná během filmu bude napadat, že toho většina musela být buď improvizace, nebo náhodně vygenerované dětské scénky, které režisér akorát shodou okolností dokumentárním způsobem zachytil. Jako člověk, který sám v dětském věku stál před kamerou a v dospělosti už i nějaké dětské herce režíroval, mám dvojitou úctu k tomu výsledku. A ještě navíc když vím, že ač ve filmu improvizace byla, tak se pořád herci i režisér museli převážně držet předem napsaného scénáře. K tomu navíc prý povaha šestileté Brooklynn Prince údajně vůbec neodpovídá postavě, kterou hraje. Není to prý rozjívený, vulgární spratek, ale slušná ukázněná slečna, která měla tendence omlouvat se dospělým hercům za nadávky a útoky, ke kterým ji scénárista a režisér v jedné osobě Sean Baker při natáčení vedl. Je to docela vidět i v tomhle rozhovoru.

V The Florida Project sledujeme většinu času hlavně několik malých dětí, jak si "hrají". Rozuměj: tak příšerně zlobí, že film podle mě také funguje jako docela dobrá antikoncepce, protože po jeho zhlédnutí si průměrný divák asi dvakrát rozmyslí, jestli je sex s další osobou dostatečně lákavá aktivita, aby vyvážil možné marginální, ale přesto existující riziko, že A) počne dítě a B) z toho dítěte, ať již chybou rodiče, genetiky, výchovy či prostředí vyroste podobný "satanáš", jako je hlavní postava malé Moonee. Do hraní se dětem akorát občas pletou nějací dospělí, kteří se je porůznu (ne)snaží uchránit před sociálkou, kriminálem, pasťákem, uhořením, úchyláky, vyhladověním, přejedením, zlomeninami či naprostou sebedestrukcí.

Obsazování rolí fungovalo v tomto nízkorozpočtovém snímku obecně dost zajímavě; druhou největší roli mladé Mooneeyny matky Halley hraje taktéž neherečka Bria Vinaite, kterou si režisér našel na Instagramu a která poté, co ji oslovil a nabídl účast na konkurzu, chvíli nevěřila, že to není nějaký kanadský žertík. Ale nakonec pozvání přijala, s Brooklynn měla údajně okamžitou "chemii" a roli mladé, nezodpovědné a nejen sebedestruktivní single matky žijící na okraji společnosti v motelu pro chudé zvládla výborně.

Film je zajímavý i vizuálně, odehrává se na téměř neustále slunečné Floridě v blízkosti Disneylandu, v pastelově růžovém motelu s palmami a bazény v okolí. Spoustu toho koloritu dodávají motelu i jeho autentičtí okupanti, kteří souhlasili s tím, že si ve filmu zahrají komparzní role. Sean Baker ve svém nejnovějším celovečerním filmu představuje ne tak často se na plátně objevující sociální skupinu lidí žijících tak nějak na pomezí společnosti a houmlesáctví, ale přitom nám zároveň ukazuje, jak relativně bezstarostně, dětsky nadšeně a hlavně hravě letní prázdniny prožívají jejich děti v takovém prostředí vyrůstající.

Co se mi na filmu nelíbilo? Podobně jako u Niti z přízraků (2017) je možné, že strávíte část filmu přemýšlením nad tím, jestli se vám to jen zdá, nebo jestli je snímek, vršící zdánlivě náhodně za sebe seřazené obrazy bez příběhu, příliš pomalý, nebo příliš depresivní. Trvalo mi se do něj "zažrat". A byly momenty, kdy mě všichni ve filmu strašně štvali. A až téměř ke konci jsem ocenila neskutečně promyšlenou a fantasticky exekuovanou myšlenku pomalého sběru jednotlivých střípků nejrůznějších informací o tom, co a proč a jak Moonee prožívá, aby na konci mohla tuto vysoce návratnou investici vytěžit během posledních dvou scén. Které nechápu, jak se těm dětem povedlo takhle skvěle zahrát, a které ve mně budou určitě ještě dlouho rezonovat.

Co se mi na filmu líbilo? Především herci. Pak to, jak se režisérovi povedlo vtisknout snímku až skoro dokumentární charakter a autentičnost. Silný závěr. Častá dějová nepředvídatelnost.

Spoiler: Nespočetněkrát jsem během filmu měla pocit, že "teď se stane něco hrozného" nebo "teď to dítě přejede auto" a "teď někdo někoho přizabije", ale vždycky jsem se mýlila. Bylo to velmi příjemné.

Scéna ve výtahu, která jediná detailněji odhaluje vztah motelového manažera Bobbyho (skvělý Willem Dafoe) a jeho syna. Celým filmem se prolínající linka vztahů rodič a dítě. Polonahá scéna u bazénu. Všimnete si, jak šikovně se režisérovi dařilo se vyhýbat záběru na bradavky, ačkoliv byly odhalená prsa neustále v záběru? Znázornění vzdoru ve výborně vygradované a vtipné scéně s použitou menstruační vložkou. Humor ve filmu byl vůbec povedený. Břitký. Cynický. Černý. Depresivní. Ale vysoce funkční. Také jsem dost ocenila důvěru, kterou režisér vložil v diváka, což se projevovalo zejména nedovysvětlováním (nebo ne výslovným či okamžitým) některých pro film zásadních scén.

Spoiler: Například scény s prostitucí, drogami či pedofilem.

Pro koho film je? Pro každého, kdo má pocit, že ho již v životě nemůže překvapit žádný dětský herecký výkon. Pro studenty kinematografie. Pro fanoušky Bakerova předchozího filmu Transdarinka (2015). Pro ty z vás, co máte rádi menší komorní snímky, dramata nebo dramedy. Pro všechny ty, kteří si ještě pamatují na to, jak zlobili v dětství, a je jedno, jestli vyrůstali v diamantovém zámku v Beverly Hills nebo hliněné chýši pod Uralem. A konečně i pro ty diváky, kterým by se líbilo vidět film o dětech, jaký by natočil Steven Spielberg, kdyby mu někdo v hlavě stáhl level u "optimismu" na 1 a "kýče" na 0.

Hodnocení: 90%