Tučňák si poradí i bez Batmana. Pošlape nepřátele i komiksový odkaz, ale prodere se k úspěchu

Batmanův nepříliš kultivovaný boj za spravedlnost zanechal Gotham v troskách. A zatímco si Bruce Wayne někde mimo záběr líže rány, v podsvětí to po smrti hlavy dominantní mafiánské rodiny vře. Uprostřed chaosu se doposud podceňovaný nohsled Oz Cobb (Colin Farrell) pokouší prodrat na vrchol potravního řetězce.

Využívá skutečnost, že bývalého šoféra se zdeformovanou nohou, který se postupně vypracoval na pozici nižší autority, považuje každý za neškodného oportunistu. Pravdu však mají jen napůl. Oportunista? Rozhodně. Neškodný? Jen počkejte!

Tučňák bere pod svá křídla náhodného koktavého pouličního zlodějíčka Victora (Rhenzy Feliz), v němž nejspíš poznává sebe zamlada, a tahle dvoučlenná armáda postupně přebírá kontrolu nad podsvětím. Prvním krokem je nenápadně se vlichotit do obou znepřátelených mafiánských rodin, které mylně věří tomu, že si moc nad městem bez komplikací rozdělí mezi sebou. Hlavním Oswaldovým konkurentem je Sofia Falcone (Cristin Milioti), prý vyléčená sériová vražedkyně, jež byla právě propuštěna z Arkhamu a má vlastní plány ohledně převzetí kontroly nad jedním ze zločineckých klanů, jehož je členkou.

Rozhodně nečekejte nic, co se byť vzdáleně podobá dnešním superhrdinským filmům. Agresivní snaha tohohle tvůrčího týmu vyextrahovat z adaptace klasického komiksu vše „komiksového“ naštěstí pasuje mnohem lépe k tomuhle seriálu než k samotnému Batmanovi. Jakmile je ve středobodu vašeho vyprávění miliardář v pláštěnce, který po nocích honí zlotřilé klauny, vždycky existuje určitá hranice, kam vás látka pustí. Tučňák, v jehož prvních pěti dílech se Batman nevyskytuje (a ačkoliv o něm slyšíme zmínku ve zprávách, je vlastně těžké si představit, že by se najednou objevil na scéně), tenhle problém nemá.

Jistě i proto, že u vedlejší figury si tvůrci mohou dovolit drastičtější zásahy do kánonu. Zmizel například Oswaldův aristokratický původ. Jeho notorické komplexy méněcennosti nyní plynou z toho, že je hluboce pod úrovní svých mafiánských šéfů a ti mu nedovolují na to zapomenout. Největších výlevů agrese je schopný právě v okamžiku, kdy přeteče míra jeho sebezapření a nedokáže přijmout další urážku. Jedná se ale v mnoha ohledech o úplně novou postavu, s výjimkou přezdívky Tučňák (jež padne v pěti dílech snad dvakrát) má tohle pojetí charakteru s komiksem ještě méně společného než Phillipsův Joker.

Můžeme se jako vždy ptát, proč tvůrci adaptují právě tuto látku, když k ní zřejmě cítí jistý odpor a připravují ji o všechna její specifika. Praktický důvod je jistě brand recognition, kdy je finančně výhodnější se přimknout k rozpoznatelným popkulturním pojmům. Nakonec je to ale jedno. I kdybychom předstírali, že pragmatické motivace nechápeme, umělec má právo přetvořit látku jakkoliv uzná za vhodné. A Tučňák v tomhle jednom ohledu může uspět tam, kde Matt Reeves, ale ani Christopher Nolan uspět z principu nemohli, a sice nabídnout zábavnou neonoirovku, kde emancipace od komiksového původu nevede k vnitřním rozporům v logice díla. Příběh to zkrátka umožňuje. Komiksoví fanoušci možná zapláčou (nesmutněte, DeVita nám nikdo nesebere), ostatním ale bude víc záležet na tom, že Tučňák je dobrý v tom, co nám dává.

A to rozhodně platí. Možná by jen prospělo prokrácení na celkových šest epizod místo osmi a těžko říct, jak tempu vyprávění prospěje týdenní uvádění epizod. Recenze vzniká na základe binge, což se jeví jako dobrý způsob, jak tenhle příběh konzumovat. Některým seriálům, u nichž se epizody zpřístupní naráz, by prospělo dýchat, Tučňák je spíš pravý opak. Jeho vyprávění je ucelenější a epizody netvoří samostatné celky, ledaskoho tedy možná bude iritovat nutnost vyprávění po hodině opouštět. Pokud se v této skupině octnete, zkuste nelámat nad sledováním hůl, raději počkejte, až bude venku víc epizod.

Tučňák toho totiž má dost co nabídnout. V první řadě Colina Farrela, který srší charismatem i skrz svůj tlustý kostým a vrstvu make-upu (opět se jde ptát, proč byl tenhle gimmick vůbec nutný, ale budiž). Oz je postava, u níž je snadné spadnout do klišé sympatického antihrdiny, který se na povrchu tváří zle, uvnitř má ale srdce ze zlata. Tak by nejspíš Penguin vysvětlil i sám sebe. Tvrdí, že je produktem svého světa, že osud mu rozdal nepříznivé karty a on se musí chopit každé příležitosti, jak si pro sebe něco urvat. Z jednání jeho matky pak vidíme, že má rozhodně důvod k tomu trpět celý život komplexy a bezútěšný stav společnosti ponechané napospas mafiánským byznysmenům to nedělá o nic snadnější. Kolik jiných lidí má ale kvůli jeho traumatům trpět?

Nezkušený a naivní Victor je v mnoha ohledech typickým žánrovým nástrojem. Čistě mechanicky představuje osobu, s níž může protagonista komunikovat a vyjevovat před publikem, co se mu honí hlavou. Zároveň se ale stává doposud čistou duší, kterou Oswald pokouší a postupně kazí. Myslí si, že mu pomáhá a učí ho, jak přežít v krutém světě. Místo toho ho ale postupně izoluje od všech možností žít zdravý život. Ne že by tahle dynamika byla nová nebo zvlášť komplexní (Perníkový táta ji vyždímal do sucha), rozhodně je ale funkční.

Třetí úžasnou postavou je Sofia Falcone, která si v mnoha okamžicích krade show pro sebe (a tvůrci se tomu vůbec nebrání, vždyť jí odevzdávají celou jednu epizodu, v níž se Penguin vůbec neobjeví). Zprvu se zdá, že půjde o typickou sociopatickou bondovskou záporačku, a už tuhle polohu si Miloti náležitě užívá. Postupně ale získává vlastní rozměr a stává se plnohodnotnou hráčkou, u níž je dost dobře možné, že jí začnete dokonce fandit. Teda tak moc, jak to je možné v příběhu plném vrahů a zločinců.

HBO se podělilo o prvních pět epizod, a právě na jejich konci se po předchozí divoké konfrontaci rozdají karty pro endgame, která má velký potenciál. Prakticky jediným, co by mohlo zážitek zkazit, by byla náhlá snaha seriál příliš navázat zpátky na Batmana. To nepotřebujeme. Tučňák je dobrý právě tak, jak je. Po odvysílání všech epizod se k němu ještě určitě vrátíme, snad budeme moct být stejně pozitivní.

Podívejte se na žebříček nejlepších komiksových filmů podle Kinoboxu.