Nevěra, vášeň a hádky o rasismu. Takhle vypadá Povaha lásky podle svěží romantické komedie

Vysokoškolská pedagožka Sophia (Magalie Lépine-Blondeau) žije v Montréalu se svým rovněž vzdělaným partnerem Xavierem (Francis-William Rhéaume). Ačkoli jsou oba na prahu čtyřicítky, o zakládání rodiny příliš neuvažují a bohatě si vystačí s intelektuálními debatami se stejně naladěnými přáteli.

Vše se však změní, když se Sophia nečekaně sblíží s charismatickým řemeslníkem Sylvainem (Pierre-Yves Cardinal), jenž má opravovat její čerstvě zakoupené letní sídlo. K takzvanému muži z lidu s místy znepokojivými společenskými názory zahoří Sophia živočišnou láskou a ačkoli jí poklidný, jistotami a racionálnem definovaný vztah s Xavierem dosud vyhovoval, animální zamilovanost ji žene do Sylvainovy mužné náruče.

Zní to jako zápletka románu z červené knihovny a skutečně, až karikaturně melodramatické kořeny snímek režisérky a scenáristky Monie Chokri (která si zahrála i jednu z vedlejších rolí) nezapře. Ani se o to ale nesnaží, spíše se zaměřuje na pravdivost a představitelnost emocionálního jádra tohoto příběhového klišé, v němž není hlavní spor pomyslného rozumu a citu, nýbrž touha po poznávání nového oproti jistotě něčeho známého.

Chokri pomocí promyšlených kompozic a rozestavení postav po prostoru jasně ilustruje aktuální vztahovou dynamiku mezi postavami, natáčení na 35mm materiál dodává vyprávění patinu nadčasovosti a skvělou práci odvádí i kameraman André Turpin (jehož dobře znají hlavně fanoušci tvorby Xaviera Dolana). Dynamická kamera je totiž často v pohybu, opakovaně používá rychlý zoom známý hlavně z komediálního subžánru mockumentu či také z hororů, což funguje překvapivě dobře – vždyť k čemu mají vztahové patálie blíž než právě k vyžívání se v trapnosti či hrůzostrašnosti?

Údernosti napomáhají i občas doslovné metafory, jako třeba když zmatená hrdinka bloudí v listím zapadaném lese. Postavy jsou navzdory své šablonovitosti podány s odzbrojující přirozeností a uvěřitelnosti celého schématu napomáhají i vedlejší figury v čele s Xavierovými starými rodiči. Na nich Sophia vidí krásu i rizika stárnutí bok po boku a jde tedy o jedno z mnoha tvůrčích ozvláštnění stereotypního příběhu o milostném trojúhelníku.

K podobnému efektu slouží i úryvky ze Sophiiných přednášek na univerzitě třetího věku, kde seniorům vysvětluje pojetí lásky u Platóna, Schopenhauera, Spinozy či současných myslitelů. Nenáhodně hovoří o platónské ušlechtilosti či schopenhauerovské tělesnosti právě v momentech, kdy něco podobného prožívá, a stejně kontrastně působí i trávení času s Xavierovými či posléze Sylvainovými přáteli. Chokri přitom na tématu zjevně nejvíce fascinuje tlak okolí a sociokulturního zázemí, v němž se partneři pohybují. Každou příběhovou zákrutu, již známe z bezpočtu romantických komedií, se snaží natočit jinak, nezvykle, vychýleně a pomocí opakovaného variování některých replik či celých scén ukázat tragikomickou povahu lásky.

Ta totiž člověka mění i nemění. Procesy zamilovávání, randění i následné rutiny se opakují, přitom jsou ale pokaždé jiné. Stejně tak i teoretická uchopení tohoto hluboce lidského fenoménu vždy vystihují pouze část pravdy. Snímek tak dává vzpomenout na podobně nekonvenční romantiky jako Nejhorší člověk na světě, 500 dní se Summer, Lars a jeho vážná známost nebo Opilí láskou, což vůbec není špatná společnost.

Snímek Povaha lásky můžete od tohoto čtvrtka vidět v českých kinech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších romantických filmů všech dob.