Drama Birthday Girl otevírá citlivé téma znásilnění. Testuje vztah hrdinek i publikum

Od první scény sledujeme problematický vztah matky s dcerou, které se začaly odcizovat především pro rozdílnost svých generací. Nanna (Trine Dyrholm) je rozvedená, s bývalým manželem moc nevychází a zjevně neschvaluje přítele své dcery Cille (Flora Ofelia Hofmann Lindahl), který se mladou ženu snaží neustále kontrolovat. Cille na matku reaguje podrážděně, cítí se být omezovaná jejím neustálým dohledem a nechápe Nanniny pokusy užít si společně oslavu narozenin. Brzy se proto rozdělí, a zatímco Cille s kamarádkou Leou zůstávají na párty na jedné z palub, Nanna mizí s lodním technikem do podpalubí.

Pozdě v noci se ukáže, že Cille není ve společné kajutě s Nannou a Leou. Někdo využil její opilosti a znásilnil ji, Cille se aspoň podařilo kousnout ho do paže. Nanna rozjíždí komplikovaný proces hledání viníka a nastoletí spravedlnosti, který jí maří jak lodní personál, zdánlivě pomáhající, tak obvinění muži a nakonec i samotná traumatizovaná Cille. Skutečnost, že ke zločinu došlo v mezinárodních vodách, vše jenom komplikuje. Loď se navíc dostává do centra tropické bouře, kdy se venku zvedají stejně veliké vlny, jaké v nitru lodi bují emoce.

Celý film se odehrává na palubě výletní lodi, takže se jednotlivé scény koupou v umělém barevném osvětlení a stísněnost kajut a prostor na palubách i v podpalubí umocňuje neklid, který vyvolává nikam nevedoucí vyšetřování a laxnost společnosti zjistit, co se doopravdy stalo. Vše podtrhuje chování Cille, jež mnozí považují za nespolehlivé a proměnlivé. Dívka se neprávem cítí provinile (byla opilá a „podvedla“ svého přítele) a nechce o bolestném prožitku vyprávět lodnímu doktorovi, ochrance, zástupkyni kapitána a zprvu ani své matce.

O to zarputileji působí snaha Nanny dopátrat se viníka a nenechat ho jen tak lehce vyváznout. Využívá všechny dostupné prostředky, kterých není mnoho – vyptává se personálu, prohledává místo činu a při karaoke využije mikrofon k tomu, aby obrátila pozornost na jednoho z mladíků, s nímž se Cille během osudného večera líbala. Její vytrvalost má své opodstatnění. Nejenže bojuje za svou dceru, kterou se snaží ochránit a má strach ze selhání, ale evidentně si prožila něco podobného. Její důslednost je proto výsledkem vlastních obav z budoucnosti, v níž zůstane otevřená rána, která dál hnisá.

Noer netočil detektivku, není proto tak podstatné, který z představených mužů se znásilnění dopustil. Nečekejte ani napínavé líčení toho, jak se případ vyvine. Snímek Birthday Girl je spíše pečlivým procesním dramatem, v němž sledujeme činy a nasloucháme matce s dcerou, které stojí v jednu chvíli proti celému světu i proti sobě navzájem, aby je později nové prožitky mohly znovu sblížit. Působí až absurdně, komu všemu Nanna není se svými otázkami a požadavky po chuti. Tady film zjevně kritizuje společnost, které je osud znásilněné dívky lhostejný.

Padesátiletá žena, která vyměnila šaty s velkým výstřihem a lodičky za teplákovku a tenisky, všem připadá zoufalá a její vyšetřování považují za nepatřičné. Zaznívají stejně laciné a nespravedlivé argumenty, které znásilnění často bagatelizují. Ostatně společnost provozující plavbu přesouvá Nannu s Cille a Leou do kajuty vyšší třídy především proto, aby tím ženy uklidnily a umlčely. Nanna postupně penetruje celou loď, proniká do nejrůznějších prostor uzavřených pro veřejnost jenom proto, že si zkrátka neví rady a snaží se za každou cenu svou snahu nevzdat.

Snímek začíná a končí prakticky stejnou scénou, kterou je nalodění a vylodění v Miami, kam se loď musela kvůli silné tropické bouři vrátit. Rozdílnost atmosféry, která se však mezitím silně změnila, působí až mrazivě. Ostatně ona poetická spravedlnost, jíž se Cille s Nannou dočkají, dokáže uchlácholit svědomí publika, protože s informacemi o rape culture, s níž máme bohatou zkušenost, je podobný výsledek vcelku přijatelný.