Videorecenze: Václav Klaus nenávidí knihu Citlivý člověk. Nyní můžete nenávidět i film

Knihy Jáchyma Topola se adaptují špatně. Jejich děj je nejasný, náznakový a bez pevné linky. Síla uměleckého vyjádření leží v samotném jazyce – překotném, horečnatém, hypnotickém, plném nezvyklých výrazů nebo novotvarů, básnivých a bájivých popisů. A tak ani snímky Anděl Exit nebo Sestra nikdy nepřenášejí v audiovizuální řeči jasný ekvivalent Topolova literárního stylu.

Román Citlivý člověk dostal Státní cenu za literaturu, což svého času rozčílilo bývalého prezidenta Václava Klause, který měl dojem, že Jáchym Topol reprezentuje „elitářskou pražskou kavárnu“ a nemá právo mluvit o „obyčejných lidech“, přestože Topol se velkou část života pohyboval jako pozorovatel lidí žijících na dně nebo v méně rozvinutých zemích než Česko.

Film Citlivý člověk je však problematický i bez jakékoli návaznosti na názory Václava Klause. Jedná se o „punkový“ projekt, v němž se viditelně mísí několik záměrů, které nicméně ve výsledku nevytváří lepší, koukatelnější nebo komplexnější dílo. Spíš se jedná o chaos, který je krom toho víc uspávající než divoký.

Obsazení filmu je přitom velmi kvalitní – David Prachař, Tatiana Dyková, Jiří Lábus, Vladimír Javorský či Jiří Schmitzer. U mnoha z nich to však vypadá, že ani sami nevěděli, co mají hrát a jestli jejich postavy mají být živí lidé, nebo jen maškary.

Určitě má smysl sledovat, co bude dělat režisér Tomáš Klein dál. Z tohoto filmu není možné odhadnout míru jeho talentu nebo co jsou jeho témata. Viditelná je pouze touha posloužit nezfilmovatelné knize.