Snímek za 90 milionů korun vypadá velmi moderně a zároveň jako dokonalé retro. I chování postav je záměrně kontrastní. Hlavní hrdinka (a některé další) uvažuje a chová se jako lidé dnešní doby, zatímco další část postav se chová přiměřeně své době (s určitými předsudky a konvencemi). Nejzvláštněji je rozdělená venkovská komunita, již bychom měli sklony považovat za velmi odsuzující a omezenou, ale existence jedinců, u nichž nejde jasně určit pohlaví, je pro některé znamením ďábla, avšak pro jiné božím stvořením. Příběh se odehrává v předvečer druhé světové války, která utnula vývoj společnosti na mnoha úrovních.
Eliška Křenková dostala v Úsvitu svou zatím životní roli, která velmi dobře odpovídá jejímu hereckému naturelu – postava nedostudované těhotné lékařky, která se lehce nudí v manželství, využívá její fyzické křehkosti a také jisté arogance výrazu. Jako by i tato bytost nezapadala do ideálních představ o ženství a plněných povinnostech.
Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka a scenáristy Mira Šifry je mnohem lepším kandidátem, jehož měla Česká filmová a televizní akademie vyslat do oscarového klání. Nejenom pro téma samotné, ale i díky suverénnímu stylu. A také proto, abychom světu dokázali, že Česko nevyrábí jen filmy o druhé světové válce nebo o nástupu socialistické diktatury. Letos vyslaný snímek Bratři o odbojové skupině Mašínů patří k typicky velmi nezajímavým sázkám na jistotu, jež však nakonec nevyjdou. Podobně jako se to stalo minule se Zátopkem.