Videorecenze: Praotec dezolátů Jiří Kára se vrací v nejhorším svatebním videu všech dob

Děsivý incident, jemuž můžeme říkat svatba, se odehrál v květnu 2001 a na veřejnost se jeho 26minutový záznam dostal někdy vzápětí. Jde zjevně o zločinný akt, neboť videokazeta se ztratila při vykradení bytu. Na internet ji tedy v nějaké fázi musel dostat někdo, kdo byl minimálně ve spojení se zločinci, případně se sám na zločinu podílel. A neomlouvá ho ani to, že ženich z videa, Jiří Kára, si sám odseděl 14 let ve vězení (za ublížení na zdraví nebo za vykradení lékárny) a později byl dokonce podezřelý z vraždy své manželky Blanky, jež je ve filmu rovněž zachycená. Toto podezření však nebylo nikdy potvrzeno a sám Kára v rozhovorech pro média její smrti velmi litoval. Svou nechtěnou popularitu nesl celkově nelibě, nestál o ni a nezneužíval ji.

Snímek Svatba Jiřího Káry patří k nejkultovnějším dílům české provenience. Stal se kultovním zcela nezáměrně, bez jakékoli reklamy nebo recenzí. Lidé si ho objevili a „adaptovali“ sami. Stal se veřejným majetkem, nejen jako video, ale především jako zásobárna hlášek. Na záznamu dodnes fascinuje naprostá autentičnost a nesvázanost všech hlavních aktérů. Nejenže by dnes podobné video ani nemohlo být zveřejněno, ale především vymřela i generace lidí, kteří se v 90. letech ocitli na dně společnosti. Zahubil je alkohol, drogy i pouliční násilí.

Tato první generace narkomanů a bezdomovců, kteří zažili (a nepřežili) nástup kapitalismu, budí střídavě hrůzu, odpor, veselí, výsměch, ale chvílemi i sympatie a soucit. Svatební skupinka je značně pestrá, aktéři jsou v různém stádiu fyzického a psychického rozkladu i odloučení od zbytku společnosti. Vypadá to však, že si na celém světě zbyli právě jenom oni. A přestože se neustále navzájem urážejí, v nějakém smyslu se i potřebují a ona svatba je vyvrcholením nutnosti „mít někoho u sebe, kdyby se mi náhodou něco stalo“.

Svatba Jiřího Káry se nyní dočkala digitálního remasteru, a to jak obrazového, tak zvukového. Konečně naplno vidíme a slyšíme věci, které jsme předtím jen tušili. Práce na restaurování se ujalo několik lidí spřízněných se satirickým webem Paralelní listy, který se zaměřuje, mimo jiné, na psaní o „dezolátech“ – na lidi, na něž současný systém zapomněl, vyvrhl je a oni momentálně cítí vztek a chtějí pomstu. Je pravděpodobné, že by Jiří Kára se svými kumpány patřil mezi ně. Satira, která na Káru a spol. z daného webu míří, je však spíš nostalgická a milá. Jde o jakousi vzpomínku ve smyslu „tehdy to bylo ještě nevinné a zábavné“. Promítání díla navíc nemá výdělečný charakter a veškerý výtěžek jde na charitu pro bezdomovce.

Film je možné vidět v malých vybraných kinech, kde se k promítání pořádají eventy – koncerty, soutěže, tomboly apod. V brzké době se restaurovaná verze objeví i na YouTube.