KVIFF: Charles z Koruny jako zlotřilý Indiana Jones proutkaří na venkově v Chiméře

Jednačtyřicetiletá Alice Rohrwacher patří mezi nejvýraznější italské režisérky poslední dekády. Její snímky Zázraky (2014) i Šťastný Lazzaro (2018) si odvezly dílčí ceny z festivalu v Cannes, a přestože letošní novinka s názvem Chiméra odjela z Azurového pobřeží s prázdnou, rozhodně se nejedná o slabší dílo.

Autor oscarového Parazita (2019) Bong Joon-ho v roce 2020 pro British Film Institute označil styl Rohrwacher za „mix magického realismu a neorealismu, v němž nevinné postavy čelí zkorumpovaným monstrům“. Minimálně první polovina téhle definice platí i pro Chiméru, jejíž příběh se odehrává v Itálii 80. let.

Příběh sleduje uzavřeného Brita Arthura (skvělý Josh O’Connor, známý hlavně jako Charles ze seriálu Koruna), který se vrací z vězení zpět do italského městečka, kde dlouhodobě pobývá. Postupně se dozvíme, že se jedná o vůdce skupiny vykradačů hrobek, který dovede pomocí proutkaření odhalit v podzemí ukryté hrobky Etrusků. Arthur společně se svými italskými přáteli po nocích vykopává tisíce let staré pozůstatky a následně je prodává tajemnému mafiánovi s přezdívkou Spartaco.

Tahle zavrženíhodná činnost pro Arthura a jeho kumpány představuje zdánlivě jedinou možnost, jak se vymanit z chudoby, ačkoli za to platí značnou morální daň. To mu připomene roztržitá, falešně zpívající, ale o to upřímnější mladá žena s návodným jménem Italia (Carol Duarte) a také transformační zážitek se sochou mateřské bohyně Kybelé.

Audiovizuálně se Rohrwacher (společně se svou pravidelnou kameramankou Hélène Louvart) ukazuje jako zkušená filmařka, schopná vykouzlit působivé obrazy italského venkova s dobovou patinou a příjemnou atmosférou neustálé přítomného tajemství. Za zmínku stojí i to, že ve vedlejších rolích se objeví ještě slavná Isabella Rossellini a také populární Alba Rohrwacher, režisérčina sestra, pravidelně účinkující v jejích filmech.

Je zřejmé, že snímek je přeplněný odkazy na starověké etruské a římské civilizace, jejímž následovníkem je současná Itálie. Fascinace historií a zároveň její zneužívání prostupuje i chování protagonistů. Řada scén vykazuje prvky mistrně zvládnutého magického realismu, přesahující hranice toho, co postavy běžně dovedou vnímat. Zároveň je patrné i zaměření na charaktery ze společenského dna, které definuje múzičnost, hédonismus a také touha vyšplhat po společenském žebříčku za každou cenu. Pro režisérčiny fanoušky a fanynky se tedy jedná o nikterak zlomový, ale po celých 133 minut poutavý a vtahující příspěvek do velmi sympatické filmografie.