KVIFF: Policisté, vězni a korejský Frankenstein. Vlčí lov je až extrémně brutální

Asijská kinematografie se pořádného gore nikdy nebála a tamní horory dlouho patří k těm nejkrvavějším. Vlčí lov pokračuje v této tradici a dvě třetiny z dvouhodinové stopáže tvoří četné cákance, létající odtržené končetiny a bezhlavá střelba ze zbraní, které proti mutantovi absolutně neobstojí.

Jak napovídá už zařazení do půlnoční sekce, jde o čistou žánrovku (vyvražďovačka říznutá brutální imitací Univerzálního vojáka) pro užší část publika, které neočekává dílo oscarových parametrů. Vlčí lov se často sám nebere vážně a bláznivou zápletku ověšuje změtí vedlejších postav, z nichž většina je více či méně pro smích. A s nimiž se nakládá opravdu nekompromisně. Hlavní hrdina či hrdinka chybí a po vypuknutí první akce se postavy rozutečou po lodi. Nejprve bojují policisti s vězni, které přepravují z Filipín do Koreje. Po nástupu fyzicky nepřemožitelného hromotluka se zašitýma očima se všichni účastní soutěže o to, kdo zemře víc násilně.

V měřítkách tohoto subžánru dostaneme uspokojivě zábavné dílo, kde si nikdo nemůže být jistý, zda v příští vteřině náhodou nepřijde o hlavu. Zároveň se jedná o film, jenž způsobí naprostou apatii publika směrem k hromaděnému násilí. To je tak přestřelené a hyperrealistické i díky stylu, který zdůrazňuje hlasitý zvuk a hektičnost událostí, že se nás jediné úmrtí ani nedotkne.

Bohužel to není takový bizár jako třeba japonské Tokyo Gore Police a po skončení si vzpomeneme hlavně na neúctu k lidským životům a tělesným schránkám. Kdyby se zapracovalo na postavách a přidalo na hororové atmosféře, mohlo jít o béčkové zlato. Takhle zůstává videoklipové a repetitivní násilí zabalené pro okrajový fandom, jemuž po celodenním filmovém maratonu nevadí na dvě hodiny vypnout a nepřemýšlet.