KVIFF: Russell Crowe uvedl námořní epiku, která až po dvou dekádách sklízí chválu

Kapitán Jack Aubrey (Russell Crowe) vede posádku své vojenské plachetnice příkladným způsobem. Aby ne, jedná se o férového a inteligentního chlapa, u nějž se mísí smysl pro pořádek s pochopením pro své podřízené. Kdyby nás napadlo o něm pochybovat, přizve do kapitánské kajuty svého přítele, intelektuála a lodního lékaře Stephena Maturina (Paul Bettany) a zahraje si s ním na smyčce nějakou klasickou melodii, aby nám dokázal, že v srdci vojáka je i místo pro krásu a něhu.

Právě Aubreyho srdce se však záhy dočká největší zkoušky. Na obzoru se objeví chlouba napoleonské floty Acheron, který málem pošle jeho milovanou loď ke dnu. Uniknout se podaří jen díky jako zázrakem seslané mlze. Prořídlé mužstvo stluče pošramocené plavidlo dohromady a s úlevou doufá, že se bude moct vrátit domů bez další ztráty na životech. Aubrey má však jiný plán: modernější, větší, rychlejší a lépe vyzbrojený stroj na zabíjení dohnat a potopit. Prý proto, že je to jeho povinnost. Není to však spíš znak pýchy?

Jedním z nejvíce fascinujících prvků filmů obracejících se do minulosti je něco, co bychom mohli nazvat „dvojí historicitou“. Tvůrci se jednak vracejí do zvoleného historického období a snaží se pracovat s jeho prvky, ale stejně tak, nebo spíš mnohem víc, jsou ovlivnění vlastním dějinným momentem. Tento tlak mnohdy ani oni, ani dobové publikum nevidí, nicméně čím víc času od vzniku uplyne, tím víc se odhalují tehdejší trendy.

S dvěma dekádami odstupu můžeme říct, že Master & Commander patří k výjimečným příkladům, kdy je tato dvojí historicita relativně potlačená. Samozřejmě není zcela nepřítomná, nikdy ji nejde úplně vymýtit, ze snímku na nás však neskáče charakteristika přelomu století. Působí stejně jako před dvaceti lety a pravděpodobně tak bude působit i za dalších dvacet let, jako by film přicestoval z nějaké vlastní, od nás zcela oddělené dimenze, kde v roce 1805 existují kamery a šťastnému filmaři se podařilo připlést k námořní expedici.

Ovšem existovat mimo trendy není automaticky výhra. Především pro dílo, jež očekává vysoké tržby. Jak vysvětloval i Crowe před projekcí ve velkém sále Thermalu, jednalo se svého času o nešťastný projekt. Blockbuster za 150 milionů dolarů vznikal s největší péčí velmi dlouho. Spoustu času a peněz spolkl ještě před Weirovým uchopením kormidla a perfekcionistický režisér po svém příchodu rozhodně nic nepodcenil.

Výsledkem je jeden z nejpřesvědčivějších filmů svého druhu, který na nás bez problému přenese atmosféru stísněné lodi uprostřed nekonečného oceánu, kde každý střet s nepřítelem může přinést smrt celé posádce. Natáčelo se nejen ve skutečných lokacích (jednalo se o první fikční film točený na Galapágách) a s opravdovými loděmi v odpovídajícím měřítku, ale také v obří mexické vodní nádrži, jež o pár let dřív vznikla pro Cameronův Titanic. Crowe popisoval úzkostlivost, s níž Weir usiloval o co nejautentičtější zážitek, a tato snaha se rozhodně promítla do konečné přesvědčivosti.

Jednalo se vskutku o obří produkci a studia doufala, že všechna ta snaha zažehne úspěšnou filmovou sérii. Obzvlášť zpětně se to jeví buď jako naivní, nebo přímo nekompetentní očekávání. Enormně drahý snímek soustředěný na dospělé publikum byl tím větším propadákem, že před jeho odkládanou premiérou stihli vyplout Piráti z Karibiku. Námořní bitva mezi realistickými, zachmuřenými gentlemany a excentricky vystupujícím Johnnym Deppem, když ještě před kamerou uměl předstírat zájem, nemohla pro Weira a jeho tým dopadnout dobře. Crowe připomněl úpěnlivou snahu propagovat snímek na poslední chvíli jako „Gladiátor na lodi“, což však do kina přilákalo publikum očekávající zábavnou akční podívanou, jež muselo být nevyhnutelně zklamané.

Z pokračování samozřejmě sešlo a přes kritický úspěch se na snímek ve velké míře zapomnělo. Brzy začala doba komiksových blockbusterů a chiméra Master & Commander i typ filmů, které tento titul představoval, se začaly už po pouhých pěti letech jevit jako nevratná minulost.

Po dvou dekádách se však snímek dočkává přehodnocení a nového respektu, který vedl i k publikaci několika prominentních textů. Ty pátrají po důvodu, proč se vynořil ze zapomnění zrovna nyní. Sám Crowe na tuto mediální debatu upozorňoval a s odkazem na velký text ve Vanity Fair spekuloval, že k dnešní době promlouvá pozitivní zpodobnění maskulinity, která podle něj prostupuje celý film, aniž by však nabrala toxické podoby.

V posledních letech se hodně mluví o tom, že kultuře a popkultuře stále chybí jednoznačné ukázky pozitivní maskulinity a Master & Commander je podle Crowea odpovědí na tuto absenci. Nabízí náhled do kolektivu navzájem oddaných mužů, kteří z dobrého důvodu dodržují přísnou hierarchii, v níž každý plní svou roli ve prospěch druhých. No není to krása?

Russell je jistě na správné cestě, i když by bylo nepřesné říct, že Weirův film je nekomplikovanou demonstrací pozitivního mužství. Příběh vypráví o kapitánovi, který se pohybuje na hraně obsese, bojuje s touhou po pomstě a je nařčený z přílišného naslouchání svému egu. Jsme tedy svědky balancování na hraně, kdy u maskulinity hrozí, že se stane toxickou.

Z kontextu vyplývá, že doposud fungoval lodní mikrokosmos s Aubreym v čele spořádaně a ku prospěchu všech. Jeho honba za Acheronem však začíná kolektiv rozkládat. Jak mužstvo víc a víc strádá, další členové posádky umírají a námořníci začínají pochybovat o smyslu svého úkonu, odhalují se trhliny v systému. Tou největší je samozřejmě skutečnost, že když člověk v pozici vrcholné autority začne rozhodovat z jiných než nezištně utilitárních důvodů, není jasné, co by s tím zbytek přítomných měl dělat a kde přesně existuje hrana přípustného osobního excesu.

Peter Weir má nezvyklý vypravěčský cit. I v případě Master & Commander dílo nabývá velké komplexity jednoduše tím, že ví, kdy je třeba věc jasně pojmenovat, a kdy naopak nechat událost otevřenou interpretaci. Aubreyho boj s vlastním egem je přítomný natolik, že je jednoznačně hlavním motivem příběhu, přesto však dílo nevynáší jednoznačné soudy. Je možné dojít k závěru, že kapitánova intuice byla správná a skutečnou systémovou chybu představovaly naopak rostoucí pochybnosti jednotlivých členů posádky, vždyť vytyčený cíl se (alespoň prozatím) podařilo splnit.

Tato otevřenost však není vágností, Weir zkrátka představuje událost ve vší její složitosti. Není divu, že „chlapák“ jako bodrý Russel Crowe vidí v Master & Commander jednoduše ukázku pozitivní maskulinity a oceňuje partu mužů, kteří obětují kus osobní svobody, aby uspěli v úkonu, který je přesahuje. Stejně tak však dílo může sloužit jako varování před tímto typem dělby moci, jenž je dost možná odsouzený k selhání. I když charismatický a snad dobře mínící Aubrey tentokrát uspěl, kdy v budoucnu přinesou nezkrotné ambice jemu i všem okolo něj zkázu?

Možná bychom se to dozvěděli v dalších dílech, v nichž by se emoce mohly vyhrotit a z kapitána, který Odvrácenou stranu světa stále opouští jako klaďas, by se vyklubal netvor. Nebo by se naučil, že romantickým představám o hrdinství není radno propadat. To už se však nikdy nedozvíme a snad je to tak lepší. Takhle nad poselstvím snímku můžeme tím podnětněji přemítat.

Pokud jsme film nezastihli ve Varech, můžete si ho pustit na Apple TV+, Google Play nebo sehnat na domácích nosičích.