Geniální Truman Show už 25 let varuje před životem pod dohledem

Námět již klasického snímku z roku 1998 se zapsal do povědomí veřejnosti tak důsledně, že ho znají i ti, kteří ho nikdy neviděli. Sledujeme příběh Trumana Burbanka (Jim Carrey), jenž žije svůj nevzrušivý život v krásném přímořském městečku Seahaven. Když však dosáhne třicítky, začíná si všímat, že něco není v pořádku.

Jeho neuspokojivé soužití s věčně usměvavou, avšak zcela povrchní manželkou Meryl (Laura Linney) začíná působit jako peklo. A co hůř, série bizarních úkazů v Trumanovi vyvolá dojem, že se okolo něj děje něco nekalého. Celý svět jako by mu bránil učinit jakoukoliv změnu, především opustit Seahaven. Vše je na jednu stranu zcela mimo jeho kontrolu, zároveň však jako by byl každý jeho pohyb pod drobnohledem.

Tvůrci před námi dlouho netají, že Truman se od svého narození nachází ve středu obří reality show. Všichni a všechno, s čím kdy přišel do styku, existují pod obří kopulí a bdělým dohledem perfekcionistického samozvaného umělce Christofa (Ed Harris). Pokud chce mladý muž získat svobodu, musí uniknout ze světa, jehož podstatu si teprve začíná uvědomovat.

Filmové producenty považujeme většinou za padouchy. Nejlepším snímkům často stojí v cestě, vznáší nesmyslné požadavky a brání vyjádření umělecké svobody. V případě Truman Show jim však musíme poděkovat. Andrew Niccol dělal vše pro to, aby mohl film podle svého scénáře sám natočit. Studio však odmítlo, protože byl příliš mladý a nezkušený. A Peter Weir byl tím nejlepším, kdo mohl u projektu skončit. Niccol se později, když získal větší renomé, ke stejně promyšlenému dotažení příběhu i řemesla znovu nepřiblížil.

Truman Show je opravdová lahůdka pro milovníky filmových konceptů dovedených k dokonalosti. Každý aspekt je přísně odvozený od námětu, včetně formátu obrazu, svícení, rámování a střihu. Vše má evokovat (ne však otrocky imitovat) postupy televizní show. Volba Jima Carreyho coby nejpopulárnějšího komika své doby byla riskantní, mohla Trumanovi ubrat na lidskosti a obyčejnosti. Weir nicméně dokazuje, že dobrý režisér umí pracovat s každým hercem a přizpůsobit se jeho rozsahu, manýrismu i roli v popkultuře.

Výsledný dojem z Truman Show je klaustrofobický a přesvědčivý. Přestože se ve filmu neděje nic drastického a najdeme v něm i řadu komediálních momentů, jeho satirické ostří vždy zůstává patrné a působivé. Tato sugestivita došla tak daleko, že se podle ní nazývá i skutečná fóbie. Trumanův syndrom má ten, kdo věří, že je pod neustálým dohledem – stejně jako zdejší hrdina. Snímek navíc přišel s načasováním hodným proroka. Jen o tři sezóny později se s nástupem amerického Survivora naplno rozjela éra reality TV.

Byla by však škoda chápat Truman Show doslovně, tedy jako kritiku televizní kultury či přímočarou alegorii dohlížení na obyvatelstvo formou všudypřítomného kamerového systému. Právě tyto fenomény se bezprostředně po premiéře dočkaly velké popkulturní a společenské relevance, výklad Truman Show k nim tedy automaticky směřoval. Přitom největší znepokojivost a síla tohoto příběhu sahá mnohem dál.

Truman přečkává svou každodennost daleko od drtivé většiny nebezpečí, jimž by čelil mimo nádherný Seahaven. Určitým způsobem jde o nejvíc privilegovaného člověka planety. Christofův ráj na zemi není otiskem našeho světa, je jeho idealizovanou verzí, kde všichni chodí krásně oblečení a kam oko dohlédne, je čisto a ticho. Móda a architektura jednoznačně odkazují k padesátým letům, časům nukleární rodiny a domnělých jistot. Ano, producenti před Trumana kladou určité banální překážky, aby se publikum mělo na co dívat, ale nehrozí mu fyzické nebezpečí. Nemůže být obětí zločinu, nesetká se s přírodními katastrofami, k dispozici má nejlepší zdravotní péči. A nikdy ho existenčně neohrozí pád trhu.

Ani si neuvědomuje, co všechno za něj řeší (pro něj neviditelný) filmový štáb. Sice ho obklopuje vágní propaganda, která mu připomíná, o kolik je Seahaven lepším místem pro život než alternativy, skutečný rozměr svého objektivního štěstí však nemůže docenit. A co za to od něj chce na oplátku systém? Vlastně nic! Může žít podle svého uvážení, všichni se nakonec přizpůsobí jeho potřebám. Stačí být šťastný a zůstat na místě.

Jak Christof podotýká, kopule není obehnaná řetězem a Truman může kdykoli odejít. Jenže jak velký nesmysl by bylo chtít opustit dokonalost? Kolik špíny, zloby a násilí známe z naší odpudivé reality? Truman podle něj lež neprohlédl, protože nepotřebuje, nemusí a vlastně nechce.

Samozřejmě, že tenhle narativ je velkou lží. Christof v hloubi duše moc dobře ví, co dělá. Vždyť jindy během interview podotýká, že Truman nedokáže rozeznat umělost, která ho obklopuje, protože nikdy nezažil nic jiného. Složitější vysvětlení není třeba. Producenti Trumanovi (alespoň zatím) nebrání fyzicky odejít, zato ho však celý život podrobují důkladné výchově.

Přesně odměřují, jaké informace se k němu dostávají a jaký obraz o realitě si podle nich může vytvořit. Dokonce v něm vyvolali strach z vody předstíraným utonutím herce, jenž ztvárňoval jeho otce, aby Truman neopouštěl areál města ohraničeného vodou. Městečko Seahaven je na jednu stranu stvořené jako dokonalý svět pro Trumana, Truman je však zároveň vychovávaný jako dokonalý občan pro Seahaven.

Celý systém se nevyhnutelně začne rozpadat, když Truman dojde k jednoduchému rozhodnutí: Chci něco jiného! Pak je veškerá předstíraná benevolence fuč. Christof by svého milovaného adoptivního syna nakonec málem utopil, aby mu zabránil opustit prostor, jenž pro něj stvořil. Truman může žít buď pod jeho dohledem a podle jeho ideálů, nebo vůbec.

Hrdinu zachrání jen skutečnost, že Christofovi nadřízení se zděsí PR fiaska v případě smrti v přímém přenosu a převezmou kontrolu. A po tom všem má do sebe zahleděný režisér drzost Trumanovi z pozice božské autority promlouvající k němu doslova z oblak vysvětlovat, že tam venku nenajde to, co hledá. Že si ani neumí představit, jaká hrůza ho tam čeká, a že nikde nebude tak šťastný jako zde.

Tento střet dokonale zapadá do kontrakulturního uvažování devadesátých let a Truman Show to vedle dobových hitů jako Klub rváčů a Matrix nepokrytě sluší. Není těžké si uvědomit, že ve skutečnosti vůbec nejde o reality TV (ta je ostatně založená na konfliktu, ne na konstrukci idealistické verze světa) ani o boom dohledu prostřednictvím všudypřítomných kamer, ale o vztah jedince a systému. O to, kolik svobody jsme ochotní a schopní obětovat za bezpečí a klid. A především, kdy ztrácíme schopnost učinit volbu, protože systém nás už pohltil natolik, že nám brání vidět další možnosti.

Příznivci postmoderního filosofa Jeana Baudrillarda by vznesli námitku, podle níž (stejně jako v případě Matrixu) Truman Show vyvolává marnou naději, že můžeme prohlédnout pavučinu lží a uvidět „pravdu“. Že máme sílu obří studio opustit a vstoupit do skutečnosti. Jde však o předem prohraný boj, dualita pravého a falešného světa je čistá naivita. Truman Show zasahuje do každého aspektu naší reality.

Weir s Niccolem tuhle pomyslnou výtku řeší tím, že střípky z prostoru mimo dóm a náhledy do obýváků publika odhalují apatii a povrchnost lidí u obrazovek. Žijí ve stejném vězení jako Truman. Domnělý happy end v takovou chvíli zhořkne. Hrdinova touha najít autenticitu a upřímnost (o nichž jako o konceptech má beztak jen tu nejpovrchnější představu) se za dveřmi s nápisem EXIT brzy rozplyne.

Bylo by velmi snadné a pochopitelné, kdyby si Truman Show vystačila se svým námětem a kritikou senzacechtivých médií, případně zůstala povrchní kontrakulturní satirou, jakých v devadesátých letech vznikaly mraky. Chytrý nápad Niccola a jemná ruka Weira však tento námět dovedly k nečekaně komplexnímu filmu. Dalším zajímavým přístupem by mohlo být jeho čtení v kontextu víry, jež by Christofa určilo za podobenství boha. Stejně tak se dá bavit o úniku před rodičovskou kontrolou.

Podnětný by byl i úhel pohledu Christofa, jenž se upnul na zcela náhodné dítě, pojmenoval ho „Opravdový člověk“ a snaží se mu zajistit bezchybný život. Můžeme jen hádat, co režisér musel obětovat během tří dekád existence pořadu, aby ho udržel pohromadě. Jeho pomýlenost a ochranitelský komplex můžou být důsledkem traumatu.

Truman Show můžete zhlédnout na Apple TV+ a Google Play.