Slovenská odpověď na Pařbu ve Vegas chce bavit i dojmout, ale je hlavně úmorná

Komedie o první lásce a poslední vloupačce. Tak zní motto nové slovenské komedie, jež po třech měsících od tamější premiéry vstupuje i do českých kin. Po hitovém Invalidovi se k nám tedy dostává další značně odbržděná zábava, tentokrát stojící na motivech heist filmů. Trio nemotorných kamarádů s pošramocenými vztahy se utká s párem zkorumpovaných policajtů a ve hře je mnohem víc než jen nevyčíslitelné bohatství jedné rodiny z vyšší třídy. Ale stačí to na opravdu povedenou komedii?

Režisér Michal Kollár má za sebou rozporuplně přijatý thriller Rudý kapitán (2016) či loňský kriminální seriál Ultimátum, na němž scenáristicky spolupracoval i Lukáš Sigmund, s nímž Kollár psal též Villu Luciu. Pro české diváky a divačky možná nebudou příliš známé ani tváře ústředního hereckého tria ve složení Michal Kubovčík, Martin Meľo a Juraj Hrčka. Z plakátu naopak vyčnívá tvář Hany Vagnerové a bližší zkoumání odhalí i Zdeňka Godlu a Roberta Nebřenského.

Právě Vagnerová má přitom ze všech tří rodáků nejmenší roli. Přestože ona je tou titulní Luciou, do vyprávění zasáhne pouze na začátku, pak až v samém závěru. A ještě jedno upozornění pro tuzemské publikum je třeba zmínit. Na rozdíl od nedávného Invalidy film nejde do českých kin s titulky, a tak především mladší diváci a divačky musejí zvážit, zdali dovedou dialogům ve slovenštině porozumět. Oproti Invalidovi se hovoří o poznání slušněji a s menším důrazem na nářečí, takže by to problém být nemusel, ale přece jen se pro někoho může jednat o podstatnou informaci.

V poměrně podivném prologu, který ke zbytku snímku příliš nesedí, se setkáváme se stárnoucím Jánošem (Vlado Černý), kterého vydírá místní mafián. Následně se ukáže, že Jánoš je zasloužilý policista, jenž má na starosti hlídání prominentní čtvrti. Tam se nachází spousta ambasád existujících i fiktivních zemí a také honosná vila Lucia. Ta patří bohaté rodině Renerových, v tuto chvíli tvořené cestovatelem Františkem (Boris Farkaš) a jeho dcerou Luciou (Vagnerová).

Jánoš má v plánu luxusní vilu vykrást a zabezpečit se tak na důchod. Zneužije k tomu svého uťáplého synovce Ruda (Tomáš Mischura), rovněž sloužícího u policejního sboru. Promyšlený plán však naruší nečekaný fakt, vila ve vytipovaný okamžik není opuštěná. Nacházejí se v ní totiž tři kamarádi ze střední školy, kteří se po delší době setkávají v poněkud bizarním rozpoložení.

Cyril (Hrčka), Svätopluk (Meľo) i Gorazd (Kubovčík) totiž chodili do třídy s Luciou a poté, co dívka prožila s Cyrilem krátký, leč vyhrocený románek, si slíbili, že se o zbožňovanou krásku už nikdo z nich nebude pokoušet. Labilní a egocentrický Cyril, ohánějící se diagnostikovanou histrionskou poruchou osobnosti, skončil po mnoha pokusech o sebevraždu v psychiatrické léčebně. Dobromyslný Svätopluk si pořídil rodinu, ale Gorazd slib porušil a s Luciou si právě na začátku snímku mají užít zásnuby. Cyril je však na pár hodin propuštěný z léčebny a svolává kamarády, žena proto do jakéhosi exotického ráje odlétá sama. A trio kamarádů si jde vyříkat staré křivdy do její vily, kterou se Jánoš právě chystá vykrást.

Zní to strašně složitě a propleteně, ale tohle všechno se publikum dozví během prvních zhruba deseti minut! Snímek má přitom stopáž blížící se dvěma hodinám, takže vytvořit kompletní popis děje je úkol nad lidské síly. Tvůrci se navíc rozhodli spoustu momentů ozvláštnit zrychlovačkami, které však leckdy trvají třeba jen sekundu. Ve výsledku jsou tak spíše matoucí a dezorientující, než aby do scény dodaly humor či stylovost. To ostatně platí pro celý film.

Během domovních potyček mezi triem kamarádů, proradnými policisty, přitroublým taxikářem Džeremym (Godla) a ostrahou ambasády smyšlené jihoasijské země neustále zní zlehčující hudební podkres jako z detektivní audiobanky a vyznění nepřidává ani občas chaotický střih či nekonzistentní timing vtipů. Není pochyb o tom, že se Kollárův tým inspiroval u zahraničních komediálních heistů od Loganových parťáků (2017) přes Pařbu ve Vegas (2009) až po Sbal prachy a vypadni (1998), avšak výsledek je tak nějak česko-slovensky nedotažený. Spíše než výše zmíněné hity připomíná snahu Případu mrtvého nebožtíka (2020) vyrovnat se Bláznivé střele (1988) a podobným krimiparodiím.

Přehnaná složitost děje s často frenetickým tempem vede spíše k úmornosti než diváckému vtažení a po oněch bezmála dvou hodinách se dostavují pochyby, zdali je dílo dostatečně vtipné, bizarní či jinak podnětné na obhájení této stopáže. S extrémním množstvím událostí se pojí i lapsy v chování postav či fyzikálních zákonů a leckteré motivace pomáhají rozkrýt až nezvykle rozsáhlé distribuční materiály pro novináře a novinářky.

Je tedy vidět, že se pro tvůrce jedná o velmi osobní projekt a v leckterých momentech toto nadšení prosáklo i na plátno. Na poměry současné tvorby z našeho regionu je též vidět větší rozpočet, projevující se v množství triků i kaskadérských scén. A rovněž potěší, že postavy nejsou jen bezmyšlenkovitým naplněním stereotypů, nýbrž ze své jednoduché charakterizace dokážou vykročit, i když občas absurdně.

Villa Lucia je tedy rozhodně úkaz, který se žánrově i stylisticky od naprosté většiny současné české a slovenské tvorby odlišuje. Velké ambice projevující se spletitým příběhem s mnoha figurami i snahou o supersvižný styl se nepovedlo naplnit uspokojivě, přesto může nabídnout alespoň originální podívanou.