Naštvaný vozíčkář a bodrý Godla v uniformě SS. Invalida je gangsterka bez trapáren

Spojením kultury „chcípáckého filmu“ a dravého střihu amerických žánrovek vzniká netradiční podívaná na pomezí bláznivé komedie a akční gangsterky. O společnosti sice neříká nic nového a na budoucí kult je příliš krotká, přesto nešetří nápady a nepůsobí trapně. Téma devadesátých let Karásek nekompromisně načal v předešlém celovečeráku Amnestie, v němž znázornil proměny lidí po sametové revoluci a největší vězeňskou vzpouru v dějinách Československa. Také Invalida je snímek o vzpouře, i když leopoldovskou věznici mění za muzeum a amnestií opomenuté kriminálníky za cholerického údržbáře, na něhož všichni hledí „jako na kus hovna“. A vyhrocené sociální drama za černou komedii, která do vypravěčských taktik začleňuje kulturu zobrazených společenských vrstev.

Zejména pak dobráckého Roma Gaba (Zdeněk Godla), jenž předešlé události retrospektivně vypráví dvojici vyšetřovatelů (Ivan Gogál a Daniel Fischer). Ti jej zadrželi oblečeného do nacistické uniformy v muzeu, kde došlo k divoké přestřelce s několika mrtvými. Jejím hlavním aktérem byl tamní údržbář Laco (Gregor Hološka), jenž skončil na vozíku po konfrontaci s gangstery napojenými na nově zvoleného starostu Kota (Sväťo Malachovský). Nasupený a věčně nasávající invalida využívá svých manuálních dovedností. Vozík si vylepší motůrkem, zprovozní v muzeu vystavené zbraně a s pomocí bodrého Gaby se vydává zúčtovat s těmi, kteří jej připravili o někdejší život.

Chcete-li předem porozumět náladě filmu, představte si tematický mix Forresta Gumpa, Švejka a Hanebných panchartů, kteří místo nácků likvidují menší mafiánské ryby devadesátek. Gabo je kouzelná postavička táhnoucí vozík s hendikepovaným „gadžo“ přítelem jednoduše proto, že lidé si musí pomáhat. A také protože pociťuje vinu, neboť Laco se zmrzačil po pádu do kanálu, jehož poklop předtím Gabovi synovci ukradli do sběru („chtěli ho jenom vyčistit,“ je přesvědčený jejich strýc). Emočním základem filmu má být jeho vztah se zapšklým „poručíkem Danem“, jenž dosud uměl pouze opravovat věci („nemůže teda být špatnej človek,“ tvrdí Gabo detektivům). A který se vlivem romského správňáka učí „opravovat život“ i dobrými skutky.

Jenže starou belu. Laco vše řeší pomocí kulek a kamarádství mezi dvěma muži, již jsou přes „odlišný odstín pleti“ stejně přehlížení, dost zapadá na úkor okázalého vyprávění, jež má být rovněž vzpourou proti konvencím. Gabo prohlašuje, že právě čte Švejka, a film řídí haškovský narativ postavený na nezkrotném lidovém vypravěči, jenž neustále odbočuje od hlavní zápletky. Zatímco policisté chtějí slyšet hlavně o muzeu a usvědčit pachatele, Gabo se nechává unášet lidskými aspekty, které nahlíží jako krásné a pozitivní. Na rozdíl od Laca znechuceného lidmi, jejich přetvářkou pramenící z politických ambicí či chtivosti, a řádem, před nímž se tak dlouho ohýbal.

Jenže buřičskými tendencemi Karásek šetří. Invalida je tradičně odvyprávěným filmem, který je asi stejně tak radikální jako huličské Ubal a zmiz. To papouškovalo styl Guye Ritchieho (Podfu(c)k) a působilo zábavně díky celkem přirozenému splynutí s tuzemskou kulturou (Vietnamci ovládají pražský černý trh díky spletité podzemní komunikaci). Invalida vypadá na slovenské poměry jako progresivní zapojení hollywoodských žánrových modelů včetně pomsty obyčejného nýmanda, jenž kosí mafii a absurdně popírá svůj společenský status a zdravotní stav. Ty pak míchá s retro estetikou šusťákových devadesátek a slovenskou národní identitou, kterou kromě alkoholu, romských osad a Švejka symbolizují třeba texty kapely Elán, jež Laco zahrnuje do svých replik. Nebo odkaz Milana Rastislava Štefánika, ministra vojenství za první světové a dle hlasování lidu největšího Slováka historie, jehož čepici si z muzea přivlastní zkorumpovaný starosta Kot.

Přesto však film stojí na vlastních nohách. Jako žánrové dílo s mezinárodními ambicemi funguje až překvapivě dobře, nenudí a ustavuje dvě nosné postavy, které si snadno oblíbíme. My Češi a Slováci ostatně chováme náklonnost k lidovým charakterům, které se vyhraňují vůči režimu a elitám – třeba vůči nejmocnějšímu slovenskému politikovi, proruskému socialistovi s kontakty na italskou mafii. Občas tu najdete černější humor a Kota, jenž v kampani užívá heslo „konečné řešení romské otázky“, tvůrci mohli rovnou pojmenovat Fico. 

Invalida jinak nemá kdovíjak nekorektní gagy a v součtu chce být milým vyprávěním o síle přátelství. Tedy až na to, že v akčním finále má romská postava SS uniformu, již zaměnila se značkou Hugo Boss, a ruský vrátný se proti mafii ohání rudou zástavou se srpem a kladivem. Proletáři všech zemí spojí síly a rovněž tahle taškařice, která za všemožné karikatury schovává aktuální sociální bolístky, může pobavit takřka každého. A to od dvanácti až po seniorský věk.

Zpracování seriózních témat ale Karáskovi úplně nejde. Raději zapomeňte, že tohle má být minimálně patnáct minut také drama o muži, jenž poznává, jak mu upoutání na vozík změnilo život z praktického hlediska. O dalších čtvrthodinu později už naštěstí ujíždí policejním vozům a před detektivy se spouští z okna na kladce. 

Titulek po skončení navíc hlásí, že je snímek věnovaný ženám. Zřejmě proto, že v sobě mají mateřské a ochranářské pudy, které reprezentuje Gabem preferovaný pohled na svět. Jenže ženské postavy moc prostoru nedostanou, Lacova žena Zdena (Helena Krajčiová) náladového manžela v úvodu opouští a pak s ním nemluví. Tím v něm podpoří touhu změnit se, ale spíš se zdá, že ji Karásek potřeboval držet stranou, aby nenarušovala chlapskou akční zábavu.

Invalidovi přesto dejte šanci, už pro odvahu přijít s vyhraněnou sociální metaforou s neokoukaným výchozím konceptem a solidním humorem. A také s dobrými herci, z nichž pozitivně vyniká přirozený Godla. Tahle role mu sedla jako ulitá a byla by škoda, kdyby zůstal spojovaný jen s nacistickým úborem z plakátu. To vlastně platí i o celém snímku.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle uživatelek a uživatelů Kinoboxu nebo na žebříček nejlepších filmů dostupných na Netflixu.