Volha, voe. Kryštof Hádek v nové minisérii proplouvá dusnou érou normalizace

Volha je dílem režiséra Jana Pachla, autora kriminálních filmů o Radovanu Krejčířovi a úspěšných seriálů Rapl a Cirkus Bukowsky, a producenta, dramaturga, scenáristy a pamětníka Karla Hynieho, který příběh nejprve vydal knižně pod názvem Volha – záznam o provozu motorového vozidla. Hyniemu posloužily jako inspirace životy několika televizáckých šoférů, které se v seriálu Volha zrcadlí v postavě Standy Pekárka. 

První díl začíná v okamžiku, kdy Standa Pekárek nastupuje na místo řidiče v Československé televizi. Rozkouká se rychle, naváže důležité kontakty s nadřízenými, kolegy i členy natáčecích štábů, které rozváží po republice, a očekává, že mu bude bude brzy svěřena vysněná volha. Pekárkovi nechybí drzost a sebevědomí, mluví oraženě (v každé druhé větě zazní „voe“), manželce s malým dítětem nepomáhá, přičemž si užívá s jinými dívkami. Všudypřítomnou oporu má v životem protřelé matce (Klára Melíšková), u níž všichni žijí a která dělá servírku ve vršovické hospodě U Klokoně (existuje dodnes i ve skutečnosti). 

Je vidět, že první 76minutová epizoda Volhy měla mimořádně rozmáchlý rozpočet, publikum zavádí do pražských i mimopražských exteriérů a počátek 70. let 20. století zdůrazňují retro kostýmy, bohatý vozový park, o který tu jde především, a hudební složka využívající jak dobových hvězd, jakými byli Waldemar Matuška, Václav Neckář či Karel Gott, tak v současnosti dohrávaných rockově pojatých kusů, o něž se postaral Michal Pavlíček. Ve vedlejších rolích se představí řada prvotřídních tuzemských herců a hereček (Anna Geislerová, Aneta Krejčíková, Eliška Křenková, Stanislav Majer, Tomáš Bambušek, Jiří Dvořák a další), občas důmyslně schovaných pod maskami, parukami a brýlemi. 

Pekárek není sympatickým seriálovým hrdinou. Normalizační érou a nepsanými společenskými pravidly proplouvá s ladností úhoře, ačkoli není ve straně a ani o to neusiluje. Pekárkovo zpodobnění však nemá daleko například k Ivanu Jonákovi, který se také ochomýtal kolem aut a taxikářů. Režisér Pachl sleduje motivace a hemžení všech zúčastněných bez jakéhokoli morálního soudu, vyjevuje začátek 70. let jako lehce cynickou a úzkostnou dobu, z níž se všichni chtěli nějak vymanit.

Ať už popíjením po hospodách, sledováním fotbalu nebo náhodným sexem. Například k seriálu Vyprávěj má tedy první díl Volhy dost daleko. Production values má Volha o poznání lepší, do minulosti se ohlíží autentičtěji i cyničtěji, vede jednu hlavní příběhovou linku a z konce první části se dá čekat, že nás v následujících dílech čeká větší drama. 

Tvůrci natočili Volhu v pěti dílech a už na konci toho prvního se lehčí atmosféra plná alkoholu a všeobecné rozpustilosti mění v estébácký diktát, kdy je Hádek naverbovaný výměnou za to, že se neprovalí interrupce jeho milenky a kšeftování s poukázkami na benzin. Co se v první polovině prvního dílu Volhy jevilo jako sebevražedný tah České televize v případě osoby titulního hrdiny, který kašle na rodinu, souloží ve skladech i v nočních ulicích, se překlápí do vážnější polohy a bude zajímavé sledovat, jak se budou osudy Pekárka, jeho ženy a matky vyvíjet dál.