Masakr ve Waco, kde fanatickou sektu pohltil oheň, stále fascinuje. Nový dokument na Netflixu z toho ale nic nevykřeše

Vernon Wayne Howell se narodil čtrnáctileté dívce, kterou její dvacetiletý přítel opustil ještě před jeho narozením. S otcem se setkal poprvé, když mu bylo sedmnáct. Z jeho chyb se nepoučil, sám v devatenácti oplodnil dívku, které bylo zrovna patnáct let.

Nedlouho poté se přidal k církevní kongregaci a stal se z něj hluboký věřící. Tak hluboký, až uvěřil, že s ním komunikuje samotný bůh. Když se pokoušel přesvědčit pastora, že dostal znamení oženit se s jeho dcerou, duchovní mu velmi razantně vysvětlil, že od toho okamžiku není v církvi vítaný. Tehdy se Vernon přestěhoval do Waco a přidal k davidiánům. Křesťanské odnoži, která si právě procházela krizí identity a vedení.

Vernon se v tomto zmatku rychle zorientoval a postupně nad skupinou převzal absolutní kontrolu. Změnil si jméno na David Koresh a začal věřit nejprve tomu, že je novým mesiášem, a nakonec, že je samotným bohem. Mimo jiné se vrátil k plánu pojímat dle své libovůle za manželky ženy ze svého okolí. Tentokrát už nad ním nestála žádná autorita jako před lety. Koresh tedy postupně donutil všechny ženy ze své sekty být mu sexuálně plně k dispozici, a to včetně nezletilých dívek.

Tou dobou už žila celá skupina izolovaně stranou města. Jejich ubikace začaly víc a víc připomínat pevnost. Zvěsti o podivných praktikách vyvolávaly nedůvěru zbytku společnosti a ta na oplátku vedla k paranoie u Koreshe. Začal zbrojit způsobem, který připomínal organizaci soukromé armády, což si postupně získalo maximální pozornost státních složek.

Vše eskalovalo v roce 1993, když bylo Koreshovi příznačných 33 let. Před jeho branami se objevili lidé v uniformách pověření zajistit jeho arzenál. Následná přestřelka vedla k několika mrtvým na obou stranách a k mobilizaci hned několika státních i národních ozbrojených institucí. Koresh se ocitl v jednapadesát dnů dlouhém obležení, které sledoval celý svět. Důvodem, proč vojáci nevtrhli dovnitř, byl hlavně strach o děti, s nimiž Koresh zacházel jako s rukojmími.

Snaha vyjednávat o složení zbraní nakonec nikam nevedla a celá Koreshova usedlost skončila po nelítostné bitvě v plamenech. Když začal dřevěné budovy stravovat oheň, přihlížející marně čekali, že davidiáni vyklidí pozice a uniknou smrti, ale nestalo se tak. Oheň pohltil prakticky všechny obyvatele komunity. Koresh skončil s kulkou v hlavě. Dodnes se neví, jestli šlo o sebevraždu, pomstu některého z jeho zástupců či o zásah někoho z ozbrojených složek.

Jistě není překvapivé, že tento příběh dodnes vyvolává vzrušení a zájem. Pro Američany navíc nejde jen o fascinující demonstraci posedlosti a kontroly, ale o velmi konkrétní spor ohledně držení zbraní a přiměřenosti reakcí ozbrojených složek. David Koresh byl skoro jistě sociopatický fanatik a manipulátor, přesto není jisté, zda eskalace situace až k brutálnímu konci byla nevyhnutelná, kdyby ozbrojené složky odolaly nutkání oblehnout Koreshe s tanky, granátomety a snipery. Pro mnohé tedy Koresh zůstává v právu.

Existuje mnoho způsobů, jak k této strhující události přistoupit. Zdánlivě jde o téma jako ušité na míru další minisérii Netflixu, která ke zvolenému fenoménu přistoupí jako k mikrokosmu společnosti a převypráví příběh doby, v níž k masakru došlo. Může jít o alegorii debaty ohledně soukromého držení zbraní i o obžalobu organizovaného náboženství. Samozřejmě rovněž o kritiku systému, který nebyl schopný reagovat na krizi jinak než nadměrnou demonstrací síly. Reflexi by si zasloužila i fascinace Koreshem, jehož autoritativní vláda a vzdor do samotného konce se někdy setkává s více či méně vědomou romantizací. 

Proto je takové překvapení, že ničím z toho třídílný dokument dosahující celkem dvou a půl hodiny stopáže není. Režisér Tiller Russell (na kontě má například dokusérie Night Stalker: Hon na sériového vraha či The Last Narc) sleduje pouze závěrečný střet. Popisuje ho v nesnesitelném fokusu, který ulpívá na specifických a ne nutně souvisejících detailech tak moc, až paradoxně není snadné si vytvořit mentální mapu události. Snímek je založený na změti mluvících hlav, jejichž výpovědi jsou doplněné nezajímavými archivními záběry, někdy ani jimi ne. Nejvíc se tvůrci práskli přes kapsu, když si objednali digitální model Koreshovy usedlosti, okolo nějž neustále krouží kamera. Není však využitý k tomu, abychom se zorientovali v prostoru, záběry na ni jen málokdy souvisejí s právě poslouchanými výpověďmi.

O kontextu Koreshovy sekty se dozvíme stěží tolik co ze shrnutí v tomto textu. Opět formou útržků, které nejde spojit dohromady v jasný celek. Masakr ve Waco plně sází na orální historii, dává slovo přeživším z obou stran konfliktu, jejich slova ale neumí režijně a střihažsky ošetřit  způsobem, který by byl stravitelný a vedl k ucelenému obrazu a závěrečnému střetu, na nějž je přitom soustředěná většina pozornosti.

Vzhledem k tomu, že na IMDb snadno napočítáme více než dvě desítky titulů věnující se událostem ve Waco, je možné zhlédnout vše od nedávné seriálové dramatizace s Taylorem Kitschem v hlavní roli po bezpočet dokumentů. Dokonce i některá amatérská shrnutí na YouTube zapůsobí lépe. Není tedy mnoho důvodů  věnovat se tomuto výstupu.

Čtyřdílná série Bastardi líčí katastrofální stav českého školství a problematické soužití bílých Čechů s Romy. Filmy samotné mají ale především katastrofální uměleckou kvalitu. Problematické je nejvíc to, že ukazují spoustu nesmyslů, které se nemohou stát.