Seriálový hit zobrazuje lítý hon na nepolapitelného vraha turistů, který unikal spravedlnosti celá desetiletí.

V 70. letech minulého století na západě doznívala éra ve znamení hippie generace, která se toužila definitivně oprostit od okovů každodennosti a prozkoumávat celý svět. Mnoho mladých lidí z Německa, Francie či USA odjíždělo prozkoumávat svět za orientální oponou a ve své naivní důvěřivosti se stávalo snadným terčem místních zlodějů či, hůře, sériových vrahů. Jedním z nich byl také Charles Sobhraj (Tahar Rahim), původem indický a vietnamský míšenec s francouzským občanstvím, jenž podle všeho choval nevysvětlitelnou zášť k příslušníkům hippies. Jak ukazuje také seriál Had, Sobhraj své oběti v Thajsku či v Indii nejprve okouzlil svým šarmem a přesvědčoval je o své náklonnosti, načež je zdrogoval a následně brutálně zavraždil. Jediným, kdo se pod pokličku zdánlivě nesouvisejících úmrtí odvážil nahlédnout, byl nizozemský diplomat Herman Knippenberg (Billy Howle). Ten se navzdory nepřízni svých nadřízených zarputile ponořil do sbírání informací a v podstatě sám zažehl kriminální případ, jenž rezonoval takřka po celém světě a vzešel z něj jeden z nejprohnanějších sériových vrahů a podvodníků novodobé historie.

Dějovým epicentrem osmidílné série je právě polovina sedmdesátých let, kdy Sobhraj se svým oddaným poskokem Ajayem (Amesh Edireweera) páchají stále zrůdnější zločiny a kdy Knippenberg začíná vést vyšetřování po objevení ohořelých těl dvou mladých Nizozemců. Vyprávění se přitom od samého začátku rozvětvuje do dvou klíčových linií, přičemž hrdinové té detektivní se pokouší osvětlit inkriminované hrozivé události, k nimž docházelo před necelým půlrokem. Mezi vyšetřujícím diplomatem a skupinkou manipulativních zloduchů, již kromě zmíněné dvojice tvoří také Sobhrajova milenka Marie-Andrée (Jenna Coleman), se přepíná dynamicky a často, přičemž divákovi pomáhají udržovat přehled soustavně užívané titulky s datem a místem. A tento princip vedení pozornosti a neustálého prolínání dvou časových linií je navzdory několika kladným stránkám nevyhnutelně problematický.

Okázalé narušování chronologického děje pomocí retrospektiv se stalo v seriálové tvorbě častým jevem, jehož prostřednictvím se tvůrci pokouší svůj výtvor ozvláštnit a prodat stále mlsnějšímu publiku. Had ovšem takový postup dohání do extrémů a v prvních několika epizodách vás ze samých časových skoků možná začne bolet hlava. Střihá se často i v těch nejvíce napínavých sekvencích a celkově atraktivní příběh o nelítostném vrahovi a vyšetřujícím 'hrdinovi proti své vůli' se rozpadá ve výpovědi mnoha vedlejších postav, v nichž zanikají psychologie i některé motivační pohnutky.

Režiséři občas chytnou správný rytmus a vytvoří působivě gradovanou

montáž, přičemž 'tarantinovské' překrývání shodných událostí z různých úhlů pohledu má jistý uspokojivý a sjednocující efekt. Jenže právě efekt se jindy jeví coby jediný cíl, s nímž Had svůj příběh vypráví. A přitom rozhodně neschází silné a nosné podněty - stále vyčerpanější a paranoidnější Knippenberg čelí až podezřele lhostejnému politickému systému a jeho linie místy připomíná třeba Fincherova Zodiaca. Také v něm se případ s hromadou obětí hýbal kupředu jen velmi pomalu a zarputilý novinář v podání Jakea Gyllenhaala byl na stopě vychytralému, zdánlivě nepolapitelnému přízraku. Zodiac však využíval mysteriózní nádech a stavěl na naprosté neinformovanosti ohledně záhadného vraha a jeho identity. Tvůrci Hada však v tomto směru oslabují napětí tím, že protagonistou je spíše Sobhraj, a Knippenberg je vykreslován prostřednictvím řady detailních záběrů na hysterického a přehrávajícího Billa Howleho.

Nabízelo se tedy snadné a podle všeho nejlepší řešení - a to pojmout seriál jako chronologické zmapování činů Sobhraje a jeho přívrženců. O nich se toho dnes ve světě zase tolik neví a beztak jsou tím hlavním lákadlem, na které se Had v bohaté nabídce Netflixu spoléhá. Vypuštěním Knippenberga a celé jeho linie, která vinou soustavně narušované kauzálnosti nemá šanci rezonovat v tom chvályhodně zamýšleném duchu, by se otevřel větší prostor nejen chladnokrevnému vrahovi, nýbrž i jeho nešťastným obětem. Jejich hlediska se seriál sice pokouší zapojovat za účelem oněch dramatických montáží, v nichž se záběry na zdrogované a vražděné turisty rychle střídají se scénami z pozdějšího vyšetřování, ale tím se opět oslabují sevřenost, informační bohatost i emocionální dopad. Divák nenabyde v atraktivních událostech zdaleka takový přehled, jak by si býval přál, což je vzhledem k osmihodinovému formátu celkem smutné. A vzhledem k neustálému přeskakování mezi mnoha aktéry, které se trochu eliminuje až v posledních třech epizodách, je nám ve výsledku docela jedno, co se s kým stane.

Sobhraj je v podání Rahima jednorozměrnou figurou, která je sice schopná všeho, ale jen málokdy vystoupí ze stínu nudného manipulátora a vybarví se jako živá bytost z masa a kostí. Tou oproti tomu rozhodně je jeho na pohled oddaná následovnice Marie-Andrée, jíž Sobhraj přezdívá Monique. Ta představuje vůbec nejrozpolcenější charakter, stojící na tenké hraně morálních výčitek a slepé loajality k charismatickému a výmluvnému Sobhrajovi, a jí věnovaná druhá epizoda patří určitě k tomu nejlepšímu, co série nabízí. I ona ovšem posléze ustupuje časoprostorové rošádě a nerozhodnosti tvůrců, komu tedy věnovat odpovídající dávku pozornosti. Stává se z ní další neživotná loutka, která jedná zhola nepochopitelně, byť se ocitá tváří v tvář 'čirému zlu'. Divák ji má litovat, ovšem v takto poddimenzovaném vykreslení to zkrátka není úplně možné. A to se týká vlastně všech klíčových aktérů snad vyjma Knippenberga, jenž ovšem také doplácí na roztříštěnost, a v součtu by byl divák opravdu raději, kdyby vyšetřování v příběhu zahrnuto nebylo. Popřípadě kdyby započalo až v polovině seriálu a poté, co se divák plnohodnotně seznámí s odkazem Sobhrajovy skupinky.

I ve stávající podobě se ovšem najdou prvky, jichž se sledující může chytit. Retrospektivní forma v průběhu přechází v klasičtější souboj odhodlaného vyšetřovatele s antagonistou, jenž se spravedlnosti otevřeně posmívá a odhaluje její slabá místa. A byť je vyprávění problematické a nevyvážené, tvůrci se alespoň pokouší o příběh s žánrovým i sociálním přesahem. Jihovýchodní Asii sedmdesátých let nám představují jako semeniště zločinu i politického chaosu, jímž bezprostředně po vietnamském konfliktu či v průběhu kambodžské genocidy bezesporu byla. Právě takové lákavé zasazení, doprovázené krásnými lokacemi, jistě staví základ diváckému úspěchu série. A společně s ním možná také ozvláštnění v podobě sériového vraha daleko od tradičních kulis chladných amerických metropolí - je tedy škoda, že přesvědčivou retro výpravu doprovází sterilní formální uhlazenost a do morální špíny se divák nemůže dostatečně ponořit.

Had mohl být pamětihodným a děsivým monumentem chladnokrevného pozůstatku problematického regionu, z něhož se tolik mladých lidí ze západů nikdy nevrátilo domů. Smutným odkazem zmařených snů o velkém dobrodružství, které bezcitný vrah proměnil v poslední a trýznivou noční můru. To by ovšem nesměl upřednostňovat 'cool formu' před smysluplným a hutným popisem a přeskakovat mezi časoprostory a tématy s nepravidelností soudobých vládních nařízení.

Hodnocení: 60%