Pátrání po sériových vrazích: Těchto 12 filmů a seriálů na populární téma nesmíte minout

Hned ve svém prvním filmovém případu se legendární inspektor Harry Callahan (Clint Eastwood) pouští po stopách šíleného a nelítostného vraha terorizujícího San Francisco, který si říká Scorpio. Tato postava (v perfektním podání Andrew Robinsona) byla inspirována nechvalně známým Zodiacem - sériovým vrahem, jenž v USA řádil na konci 60. let minulého století v Severní Karolíně a nebyl nikdy dopaden. Na rozdíl od většiny titulů zmíněných v článku, Drsný Harry má svým pojetím nežli k temné detektivce blíže k akčnímu filmu, tj. k žánru, který se do podoby, v jakého ho známe několik posledních dekád, na začátku 70. let 20. století začínal teprve utvářet.

Možná nejslavnějším skutečným sériovým vrahem je tajemný londýnský mordýř, jenž vstoupil do historie jako Jack Rozparovač. Ten na konci 19. století v ulicích Whitechapelu brutálně zavraždil několik prostitutek. Filmů a seriálů pojednávajících různými způsoby o jeho osobě vzniklo do dnešní doby nespočet. Ve skutečnosti po něm pátral inspektor Fred Aberline, o čemž vypráví například kultovní komiks Alana Moorea Z pekla, jenž se dočkal i filmové adaptace, v níž si Aberlinea zahrál Johnny Depp. V rámci čiré fikce se však po Rozparovači (nejednou) vydal i samotný Sherlock Holmes. Toho si ve skvěle obsazeném, výpravném a chvílemi takřka hororovém snímku z roku 1979 zahrál nedávno zesnulý Christopher Plummer. A ačkoliv Vražda na úrovni nevznikla dle předlohy od Arthura Conana Doylea, patří díky svému velkorysému ztvárnění mezi nejlepší a nejzajímavější "sherlockovské" snímky.

Jméno Andreje Čikatila, proslulého ukrajinského sériového vraha a kanibala, který v dobách Sovětského svazu zavraždil přes 50 dětí a žen, bylo před pár lety hodně zmiňováno v souvislosti s thrillerem Dítě číslo 44 a hororem Petra Jákla Ghoul. Nejlepším (a hlavně historicky nejvěrnějším) snímkem o jeho zrůdných činech je ale patrně televizní film z produkce HBO nazvaný Občan X. Dnes už silně zapadlý, ale rozhodně kvalitní snímek, jenž velmi civilně prezentuje, jak asi mohlo probíhat pátrání po extrémně nebezpečné sériovém vrahovi v zemi, v níž vrazi "nemohou existovat" - ti totiž mohou působit pouze v kapitalistických státech! Zlem v tomto filmu tak není pouze úchylný Čikatilo, jenž je navíc vylíčen spíše jako oběť své choroby, ale i tvrdý totalitní režim, jehož představitelé se snažili veškeré informace o Čikatilových děsivých činech zcela utajit.

Dnes už takřka zapomenutý temný krimi thriller, jehož vznik nepochybně inspirovalo ikonické Sedm Davida Finchera. Zlí jazykové budou tvrdit, že nejde o pouhou inspiraci, ale rovnou okatou vykrádačku Fincherova majstrštyku - a do jisté míry budou mít pravdu, protože významných styčných bodů by se jistě našlo několik. I zde dvojice detektivů (v podání Christophera Lamberta a Lelanda Orsera) pátrá po psychopatovi, který začne vraždit ze zvrácených náboženských důvodů. Plán zdejšího vraha je sice poněkud slabomyslný a Russell Mulcahy (Highlander) opravdu není takový mistr a perfekcionista jako Fincher, za pokus snaživě ponuré Vraždy podle Jidáše ale přesto stojí.

Dávno předtím, než Joon-ho Bong celosvětově fenomenálně uspěl se svým oscarovým Parazitem, natočil neméně zajímavou (a neméně dobrou!) krimi inspirovanou skutečnými událostmi, kdy v městečku nedaleko Soulu došlo mezi roky 1986-1991 k sérii vražd. Během oněch šesti let policisté postupně nacházejí těla deseti znásilněných a zavražděných žen. Mezi oběťmi je jednasedmdesátiletá babička i třináctiletá školačka a neexistuje mezi nimi žádná očividná souvislost či vodítko, jehož by se kriminalisté mohli chytit. Detektivové, kteří případ vyšetřují, vyslechnou okolo tří tisíc podezřelých, do akce se postupně zapojí tisíce policistů. Chytit a hlavně usvědčit chladnokrevného a nevypočitatelného pachatele se ovšem začíná zdát být nesplnitelným úkolem... Bong se ve svém filmu nebál zohlednit např. ani velmi pochybné praktiky policistů při vyslýchání podezřelých. Jeho dílo nestojí na prvoplánové efektnosti, ale spíše na precizním vystižení deprimující bezmoci z nemožnosti zarazit páchání odporných zločinů.

Vynechat pravděpodobně nejsympatičtějšího sériového vraha televizní historie by mi asi jen tak neprošlo. Dexter Morgan (aktuálně životní role Michaela C. Halla), forenzní analytik a zdánlivě neškodný podivín, ve skutečně však duševně nemocný člověk, jenž dokáže pocítit emoce pouze, když někoho zabije. Jelikož ale jeho morální kompas ukazuje "správným" směrech, svou úchylku využívá k likvidaci zločinců, na něž byla spravedlnost dosud krátká. To z něj činí vskutku netypického vigilanta - člověka, co bere zákon do svých rukou. Dexter tak představuje poměrně unikátní koncept, kdy se po stopách nejrůznějších sériových vrahů nevydává čestný představitel zákona či třeba posedlý novinář, ale rovněž sériový vrah. Za vrcholy seriálu, jenž se zanedlouho překvapivě dočká ještě jedné sezóny, osobně považuji první, druhou a čtvrtou řadu.

Po Sedm druhý výlet Davida Fincher do vod temných kriminálek o vysilujícím honu na nesmírně rafinovaného a nebezpečného vraha. Tentokrát ale plně na základě pravdivých událostí. Zodiacovy zločiny jakožto filmový námět posloužily už dříve (viz zmíněný Drsný Harry), Fincher se zde ale pokusil jít co nejvíce do hloubky fascinujícího složitého případu a efektní pozlátko tentokrát nechat zcela stranou. Namísto zábavné žánrovky tak stvořil důkladně zkonstruované procedurální drama, které podobně jako zmíněné Vzpomínky na vraha je podobnou měrou o samotném realistickém pátrání stejně jako o posedlosti, jež může člověka během nekončícího vyšetřování postihnout a negativně ovlivnit celý jeho život.

Švédsko-dánský seriálový kult si kritiky i diváky získal nejenom svými chytlavými případy, které vždy chytře odrážejí současná sociální témata a nálady, a mrazivou severskou atmosférou, ale také postavou hlavní vyšetřovatelky, výtečně napsané a dokonale zahrané geniální asociálky Sagy Noren (Sofia Helin), z jejíž až robotické racionality/nulové emocionality někdy skoro mrazí, jindy je ale její zásluhou naopak neuvěřitelně legrační. Jde o postavu na hraně uvěřitelnosti, její kouzlo a divácká atraktivita jsou však nezpochybnitelné. Zejména pak při pravidelných interakcích s jejími "normálními" kolegy. Vysoké kvality si seriál naštěstí udržel až do závěrečné čtvrté série.

Jednou z vůbec nejlepších ukázek "quality TV" vzniklých v uplynulé dekádě je bezesporu právě první řada seriálu HBO Temný případ. Zdánlivě běžný koncept (dvojice detektivů vytrvale pronásleduje šíleného vraha) zde má komplexní dějovou strukturu, kdy se jednak minimálně polovina příběhu odehrává v minulosti, ale hlavně jeho průběh sledujeme očima dvojice dokonale napsaných a Matthew McConaugheym a Woodym Harrelsonem skvostně zahraných detektivů, kteří mají oba daleko do jednorozměrných správňáků, jaké známe například ze sérií CSI. Počin Caryho Fukunagy (Není čas zemřít) dle scénáře Nica Pizzolata je specifický nejen chvílemi až dusivou ponurou atmosférou jižanské Louisany, v níž spoustu let řádí úchylný zabiják, ale je rovněž prosycený rozdílnými, ale neméně deprimujícími duševními démony, které sužují oba hlavní protagonisty. Z prvního Temného případu tak sálá nesmírně tíživý existencialismus, jaký jinak známe především ze severských kriminálek a který povyšuje "pouhou" televizní detektivku na plnohodnotné umělecké dílo.

Španělé v posledních dvou dekádách na poli temných a drsných thrillerů a hororů opravdu válí. Důkazem budiž i tato skvěle napsaná, natočená a zahraná krimi, v níž se dva extrémně rozdílní detektivové (nezvladatelně agresivní hromotluk a "rainmanovský" koktající asociální intelektuál) snaží dopadnout mimořádně zvrhlého vraha, jenž přepadá, znásilňuje a vraždí seniorky. Kromě výrazných hlavních postav je velkou výhodou snímku rovněž fakt, že pachatele zde předčasně zkrátka neodhalíte - tvůrci vám to totiž nikterak neumožní. Divím se, že jsem dosud nezaslechl zprávu o tom, že se chystá americký remake. Tenhle po všech stránkách výborný film si o něj totiž vyloženě říká.

Zatím poslední projekt Davida Finchera, točící se okolo masových a sériových vrahů, je špičkový seriál Mindhunter, který Fincher produkuje pro Netflix. Brilantně koncipovaný titul je pohledem na FBI, kterak v 70. letech minulého století začala uvězněné masové a sériové vrahy důkladně psychologicky analyzovat, aby tak mohla efektivněji pronásledovat ty, kteří jsou stále na svobodě. Duchovní nástupce režisérova Zodiaca se ve vyprávění zaměřuje na dvojici speciálních vyšetřovatelů (Jonathan Groff, Holt McCallany), kteří na základě vědecky vedených rozhovorů s vězni vytvářejí terminologii a kategorizace svých "klientů". A kromě (nesmírně poutavých) výslechů pomáhají dopadat i aktuálně hledané vrahy. Druhá (a aktuálně bohužel i poslední) série je pak věnována především pátrání po tzv. Zrůdě z Atlanty, skutečném vrahovi, jenž na přelomu 70. a 80. let unesl a zavraždil skoro třicet dětí. A to si tvůrci přitom již od prvních epizod nepřehlédnutelně připravují půdu pro svůj budoucí hlavní cíl - vraha, který se zapsal do dějin pod přezdívkou BTK (zkratka pro slova svázat/mučit/zabít). Tudíž nezbývá než doufat, že se dalších sérií vůbec někdy dočkáme. Fincher si totiž aktuálně dává od seriálu pauzu...

Dobové detektivky jsou obvykle divácky velmi vděčným fenoménem. Obzvlášť, když mají opravdu kvalitní výpravu, jež zajišťuje autentickou atmosféru, a hlavně perfektně obsazené ústřední postavy. Proto poněkud nechápu, že tento seriál z produkce televize TNT, jenž má za sebou nyní dvě řady, a hrají v něm herci jako Daniel Brühl, Luke Evans a Dakota Fanning, stále zůstává tak trochu ve stínu mnoha jiných (a nejednou určitě slabších) televizních pořadů. Psychiatr se odehrává v New Yorku na konci 19. století a jeho hlavním hrdinou je Laszlo Kreizler (Brühl), jenž se zaměřuje na duševní poruchy. Kreizler dá dohromady tým, jenž začne pomáhat policii při pátrání po sériových vrazích tím, že se na základě dostupných faktů snaží sestavit co nejdetailnější profil hledaného zločince.