Retro recenze: Psycho - nejslavnější film mistra napětí je předobrazem moderních vyvražďovaček (TV tip)

Mladá žena Marion (Janet Leigh) z důvodu finanční tísně zpronevěří z banky, v níž pracuje, čtyřicet tisíc dolarů. S odcizenými penězi opustí město. Po dlouhé cestě ji během deštivé noci přepadne únava, rozhodne se proto strávit noc v odlehlém motelu, jenž vede nesmělý mladík Norman Bates (Anthony Perkins)...

U filmů jako je Psycho je strašně zrádné, když máte popsat jeho zápletku, abyste náhodou nevyzradili z jeho děje příliš. Ostatně v době premiéry v amerických kinech Hitchcock údajně požadoval, aby diváci, kteří nestihnou film od začátku, nebyli do sálu vpuštěni! Lidé, kteří snímek viděli, patrně chápou proč...

Hitchcockův majstrštyk se také řadí mezi hrstku filmů, které dalece předchází jejich pověst, podobně jako třeba Občana Kanea, Casablancu, Vesmírnou odyseu, Kmotra... Zkrátka ze všech stran velebené snímky, které se navíc pravidelně umísťují v nejrůznějších žebříčcích nejlepších filmů všech dob. A osobně vůbec nepochybuji o tom, že Psycho si zařazení mezi tu největší filmovou elitu zcela jednoznačně zaslouží.

Poprvé jsem ho viděl někdy ve třinácti letech - a už tehdy mě naprosto nadchlo (což je pocit, jenž v posledních letech zažívám u filmů čím dál tím méně často). Stavbou děje (na svou dobu nezvyklou a docela drzou), atmosférou, konkrétními scénami a záběry, hudbou, hereckými výkony... Zkrátka vším, co dělá film filmem. Nic takového jsem do té doby neviděl a okamžitě jsem se do filmu zamiloval - a Hitchcocka začal považovat za režijního boha (což mi vydrželo dodnes, kdy už mám nakoukanou většinu jeho zásadních děl). Psycho samotné jsem do současnosti viděl už možná desetkrát a stále ho řadím mezi svých pět vůbec nejoblíbenějších filmových titulů.

Dříve Psycho diváky šokovalo hlavně svými novátorskými vypravěčskými postupy, např. tím, jakým způsobem pracuje s hlavními postavami, jak skrze jednu (ikonickou) scénu radikálně jeho děj změní směr a vlastně i žánr apod. V dnešní době, kdy už jsou diváci u hororů a thrillerů zvyklí na často opravdu extrémní míru násilí, nejrůznější nechutné efekty a tvůrčí předhánění se ve vymýšlení překvapivých point a zvratů, už tahle hollywoodská klasika asi jen málokterého současného diváka dokáže zaskočit či skutečně vyděsit.

Jenže Psycho na rozdíl od většiny žánrově či tematicky spřízněných kusů, jimž jde předně o prvoplánové napětí, šok a strach, dodnes funguje jako dokonale promyšlený a po všech stránkách dotažený snímek, na nějž lze aplikovat i ta nejpřísnější měřítka kvality. A na nějž se lze proto dívat znovu a znovu a nechávat se tak opakovaně opájet jednotlivými brilantně zrežírovanými scénami, propracovaným scénářem, Perkinsovou životní rolí, skvostnou černobílou kamerou (natočit film barevně režisér naštěstí záměrně odmítl) či úchvatnou hudbou Hitchova dvorního skladatele Bernarda Herrmana, jež je pro film podobně zásadní a symptomatická jako například soundtrack Johna Williamse k Čelistem.

I z hlediska historie kinematografie je Psycho významným počinem - je jedním z hlavních předobrazů pozdějších tzv. slasherů/vyvražďovaček, populárního hororového subžánru o řádění tajemných brutálních vrahů, jako jsou série Halloween či Pátek třináctého.

Po Hitchcockově smrti se Psycho mezi roky 1983 a 1990 dočkalo tří volných pokračování, která se pokusila na úspěchu prvního dílu přiživit, ani jedno se však originálu nebylo schopno kvalitativně přiblížit. V roce 1998 umělecky orientovaný režisér Gus Van Sant (Dobrý Will Hunting) natočil velmi doslovný remake, který dopadl taktéž neslavně. Za zmínku stojí ještě Hitchcockovým filmem inspirovaný seriál Batesův motel, jenž byl vysílán mezi roky 2013 a 2017.

P. S. Pokud už jste Psycho viděli a chtěli byste vidět něco na stejný způsob, zkuste např. Homicidal, Oblečen na zabíjení či Kainovu výchovu.

Hodnocení: 100%