Nejlepší filmy Alfreda Hitchcocka? Předchůdce bondovek, děsivý motel či zvířecí teror

Cizinci ve vlaku (1951)

Alfred Hitchcock tvrdil, že film je tak dobrý, jak dobrý je jeho hlavní padouch. To se krásně odráží právě na tomto snímku, jehož antagonistu Bruna (Robert Walker) měl Hitch (v rámci svých děl) nejraději. Cizinci ve vlaku vyprávějí o tzv. výměně vražd. Dva cizí muži (tenista Guy a tajemný Bruno) se náhodou potkají ve vlaku, seznámí se a ze situace vyplyne, že oba mají ve svém životě člověka, který jim značně znepříjemňuje život. A tak Bruna napadne, že si "vymění" vraždy (aby se vyhli podezření) - Bruno zabije Guyovu manželku a Guy na oplátku Brunova otce. Guy (Farley Granger) však Brunovu jednoznačně odmítne. Bruno ale svou část "dohody" splní - a začne Guye nutit, aby on uskutečnil tu svou... Cizinci jsou učebnicovou ukázkou toho, proč je Hitchcock považován za jednoho z největších světových filmařů. Na základě zajímavé a chytlavé zápletky natočil dodnes působivý mix dramatu a thrilleru se spoustou nápaditých a velmi napínavých scén. Mimochodem, scénář filmu podle knihy Patricie Highsmith napsali spisovatel Raymond Chandler (detektivky s Philem Marlowem) a scenárista Ben Hecht (původní Zjizvená tvář).

Okno do dvora (1954)

Šmírování sousedů není zrovna ušlechtilý koníček. Ale když jste upoutáni na invalidní vozík a nemůžete pryč ze svého bytu, moc zábavy na výběr nemáte. Zvlášť ne v 50. letech, kdy televizní vysílání bylo ještě v plenkách a celý den surfovat na internetu jste ještě tak úplně nemohli. Právě s tímto problémem se musí aktuálně popasovat fotograf Jeffries (James Stewart). Jeho pravidelnou kratochvílí se během nudných dní stalo právě pozorování sousedů ze svého okna. A jednoho dne pojme podezření, že jeden ze sousedů zavraždil svou ženu... Okno do dvora je naprostá klasika, výjimečná mimo jiné tím, že se celá odehrává v jednom pokoji (a přitom nepůsobí nijak divadelně strnule či jinak nefilmově). Je to hodně jiný typ thrilleru, než jaké jsme zvyklí vídat v současnosti (přitom mnohé pozdější jsou jeho nezpochybnitelnými variacemi, viz např. Okno z ložnice či Disturbia). Napětí tu Hitch zpočátku dávkuje skoro až neznatelně, při dalších projekcích je ale precizně pozvolna rostoucí tenze čím dál tím zřetelnější. Současně ale film funguje jako originální romantika o tom, jak může vyšetřování hypotetického zločinu zásadně ovlivnit jeden rozpadající se partnerský vztah. James Stewart a Grace Kelly, Hitchovi oblíbení herci, tady vytvořili jeden z nejcharismatičtějších párů filmové historie.

Vertigo (1958)

Filmů o osudové lásce a jejích devastujících následcích existují spousty. Ale žádný není jako Vertigo, Hitchův možná nejlepší snímek vůbec (často se objevuje na předních pozicích v anketách o nejlepší film všech dob). Dějově snadno srozumitelný, ovšem zpracováním naprosto uhrančivý. V první půli svůdně tajemný (až snový) a dráždivě neuchopitelný, ve druhé psychologicky drásavý. A v závěru emocionálně zcela zdrcující. Nadčasová genialita o nemožnosti dosáhnout vysněného ideálu a zároveň (další) dokonalá směs několika režisérových oblíbených motivů (traumatizovaný hrdina, půvabná elegantní blondýnka apod.).

Na sever Severozápadní linkou (1959)

Nejvýznamnější a nejvýpravnější ztvárnění Hitchcockovy milované premisy o nespravedlivě obviněném muži na útěku (před padouchy i představiteli zákona), tentokrát v podání Caryho Granta, dalšího z Hitchových oblíbenců. Tohle téma Mistr napětí zpracoval za svůj život mnohokrát (39 stupňů, Sabotér), v roce 1959 ho však dovedl k pomyslnému vrcholu. Na sever Severozápadní linkou je typickým hitchcockovským dobrodružstvím, svou specifickou kombinací špionážního thrilleru a mile staromódní filmové romantiky připomínající první filmové bondovky, jejichž tvůrci se stylem tohoto snímku částečně také inspirovali.

Psycho (1960)

Je třeba vůbec představovat jeden z nejslavnějších filmů všech dob? Legendární hororový thriller, předchůdce klasických slasherů typu Halloween či Pátek třináctého, ale hlavně filmařina dokonalá v každém ohledu. Překvapivý a (na svou dobu) nezvykle koncipovaný děj, šokující zvraty, geniální scény (sprcha), nádherná kamera, herecké výkony (životní role pro Anthonyho Perkinse a Janet Leigh), hudba... Zkrátka kinematografický milník se vším všudy. A víte, proč ho vlastně Hitch natočil černobíle? Protože údajně nesnesl pohled na kontrast rudé krve na bílém povrchu. A ještě že tak - v barvě by Psycho nepochybně přišlo o nemalou část svého vizuálního kouzla. Tak trochu to potvrdil i Gus Van Sant svým mizerným remakem.

Ptáci (1963)

Na Ptácích je kromě jiného zajímavé třeba už jen to, ke kolika žánrům je lze vztahovat. Začínají jako kultivovaná romantická komedie, pak se jemně přemění v rodinné drama, posléze výrazně inklinují k zvířecímu hororu a nakonec vyvrcholí jako katastrofický thriller. Pokud u některých filmů oceňuji jejich precizní žánrovou čistotu, u filmů jakou jsou Ptáci naopak hluboce obdivuji jejich schopnost ladně a smysluplně proplouvat napříč vícero žánry a styly. V tomto byl ostatně Hitchcock také skutečný mistr - málokterý jeho snímek byl "pouze" thriller, romantické dobrodružství či třeba jen komedie. Většina jeho opravdu dobrých filmů prvky různých žánrů impozantně mísí, což z nich činí komplexní díla, která napříč časem nabízejí jak kvalitní mainstreamovou zábavu, tak umělecky hodnotné počiny.