Před úsvitem je i po 30 letech vybroušený romantický klenot. Skutečný příběh skončil tragicky

Nepravděpodobná romance, která si získala (nejen) fanoušky kvalitních žánrovek a díky svému scénáři si rychle vysloužila kultovní status. Asi tak se dá ve stručnosti shrnout úspěch intimního konverzačního dramatu, které naplno odhalilo režijní a tvůrčí sílu talentovaného režiséra a věčného experimentátora Richarda Linklatera. Na ploše skromných, ale do poslední vteřiny uspokojivých 97 minut a kulis okouzlující Vídně rozehrál příběh dvou mladých cizinců.

Mladý Američan Jesse se během své cesty Evropou z Budapeště do Vídně seznámí ve vlaku s půvabnou Francouzkou Céline. On chce stihnout letadlo domů, ona se vrací studovat do Paříže. Jenže zdánlivě nevinná krátká konverzace se brzy vyvine v cosi nevšedního a hlubokého. Dvojice se rozhodne spolu během jednoho večera prozkoumat krásy rakouského města, než se nadobro rozloučí a už se nikdy neuvidí. Jejich debata se ovšem stočí k tématům lásky, důležitosti vztahů, života či dokonce k smrti, při nichž často kolidují jejich rozdílné povahy a názory. I přesto pár nachází velmi silné pouto, které by zřejmě mělo potenciál vydržet déle než jen jednu noc.

Před úsvitem je v podstatě ukázkovým případem konverzačního filmu, jenž je považován za naprostý etalon žánru a nebýt podmanivých kulis Vidně, vlastně by snímek o dvou hercích stejně silně fungoval i jako divadelní hra. Linklater tu skvěle rozehrává motiv dvou naprostých cizinců v cizím městě, kdy jim právě tyto okolnosti a jejich současné rozpoložení dovolí se jeden druhému více otevřít, což vede nejen k poznání jeden druhého, ale zejména sebe sama.

To, co může znít jako velké romantické klišé, je ovšem v tomto podání mistrovsky napsaným kouskem, v němž nejen, že dialogy míří pořádně do hloubky, ale navíc působí vždy naprosto přirozeně, plynule a každá věta tu má patřičný důraz. Málokdy působily dialogy tak „odžitě“ a odkoukány z reality jako v případě tohoto snímku, případně celé trilogie. Před úsvitem se díky tomu může pochlubit uvěřitelnými postavami z masa a kostí, jimž věříte každou emoci i pronesenou repliku a jejichž povídání a pravdy o vztazích míří přímo na diváckou komoru.

Není proto žádným překvapením, že scénář vychází z reálného Linklaterova prožitku, který zažil ve Philadelphii na konci 80. let. Právě zde se potkal v hračkářství s ženou jménem Amy Lehrhaupt. Navázali spolu konverzaci, která se proměnila ve společný večer a noční bloumání městem. Dvojice se snažila pouto udržet, vztah na dálku ovšem nefungoval a po nějakém čase mezi sebou přerušili kontakt. Nezapomenutelná noc však zanechala v režisérovi výraznou stopu, kterou se rozhodl přenést na stříbrné plátno v co nejryzejší a nejrealističtější podobě. Ve svém plánu spojil síly se scenáristkou Kim Krizan, která měla k poznávání dvou cizích lidí přinést ženský úhel pohledu. S autorkou a příležitostnou herečkou, jež hrála v jeho předchozích titulech Flákač a Omámení a zmatení, brzy našli společnou tvůrčí notu a scénář měli údajně hotový za 11 dní.

Obsazení hereckého dua bylo přeci jen o něco delší. Linklater potřeboval najít logicky dvojici, která bude společně působit co nejpřirozeněji a chemie mezi nimi dokonale zaklapne. Nakonec se uvolil obsadit původně zamítnutého Ethana Hawkea, o němž si dříve myslel, že je na postavu Jesse příliš mladý, a Julie Delpy, jež režiséra uhranula svou osobností. Když pak při finálovém čtení vyzkoušel jejich vzájemnou chemii, věděl, že po 9 měsících hledání konečně našel ty správné představitele.

Za romantické aspekty a hovory mezí ústřední dvojicí ovšem můžeme dle vyjádření Delpy z roku 2016 vděčit právě hereckému duu. Dle jejích slov právě ona s Hawkem během natáčení scénář razantně upravovali, prakticky ho přepsali a přidali mu romantické elementy, které v původním materiálu chyběly. „Richard nás s Ethanem najal, protože věděl, že také píšeme a chtěl, abychom do filmu přinesli romantické prvky. Přinesli jsme tedy nápady a tím jsem napsala něco, co opravdu bylo natočeno, aniž bych za to dostala v titulcích nějaký kredit. Ale kdybych ho dostala, tak pochybuji, že by byl film zafinancován,“ tvrdila herečka. Její slova sice oficiální autorka Kim Krizan razantně popírá, v následných pokračováních už ovšem byli Hawke a Delpy uvedeni jako spoluautoři scénáře, zatímco Krizan měla na scénáři výrazně menší podíl.

To ovšem na silném a nezapomenutelném výsledku nic nemění. Před úsvitem je dokonale vybroušenou konverzační výměnou, která se navíc později změnila ještě v něco víc. Společně s neméně výtečnými sequely Před soumrakem a Před půlnocí totiž tvoří výjimečný a zcela realistický ponor do milostného života a mezilidských vztahů. Zatímco první díl ukazuje mladou vášnivou romanci, co prakticky nemá budoucnost, Před soumrakem se zaměřuje na vzkříšení jejich pouta a zatím poslední Před půlnocí naopak na bolestivý střet s realitou, kdy se pár ocitá po několika romantických letech v těžké manželské krizi. Komplexnější vztahovou sérii na filmovém rybníčku zkrátka nenajdete. Právě Před úsvitem jí dalo velmi silné základy.

Jenže zatímco snímky se navždy zapsaly do dějin kinematografie, skutečný příběh Linklatera a tajemné Amy měl poněkud smutnou tečku. Režisér potají doufal, že žena snímek uvidí a možná s ním poté i naváže kontakt, v roce 2010 se ovšem dozvěděl, že Amy zemřela v roce 1994 po nehodě na motorce ve věku 24 let, jen pár týdnů před začátkem natáčení ikonického snímku. Linklater se smutnou informaci dozvěděl až po letech, když si jeden z jejích blízkých dal všechny indicie dohromady a hollywoodského tvůrce kontaktoval. Režiséra zpráva zaskočila a v závěrečných titulcích filmu Před půlnocí nezapomněl přidat poděkování právě Amy Lehrhaupt.

Podívejte se na žebříček nejlepších romantických filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: The Guardian, Variety, Wikipedia