Málokdo před 30 lety věděl, kdo nosí Masku. Obsazení Jima Carreyho i Cameron Diaz bylo obřím riskem

Maska vychází z komiksové spolupráce Mikea Richardsona, Douga Mahnkeho a Johna Arcudiho, jejichž dílo publikovala stáj Dark Horse roku 1991 a charakterizovat by se dalo jako mix Volného pádu a Beetlejuice. Ipkissův způsob vypořádání se s neřády, kteří na bankovním úředníkovi spáchali těžká příkoří, byl mimořádně krvavý a nepřístupný. Studio New Line Cinema i z toho důvodu pro filmovou adaptaci sehnalo insidera Chucka Russella, jenž oživil zásadní látku v podobě Noční můry v Elm Street režií oceňovaného třetího dílu Bojovníci ze sna. Natočil rovněž kultovní hororovou sci-fi Sliz a komiks od Dark Horse mu imponoval.

Původní koncept filmu zacházel s hororovými motivy a Richardson v rozhovoru pro Forbes vzpomínal na zapovězený draft, v němž protagonista odřezává mrtvolám obličeje, nasazuje je teenagerům a proměňuje je tak v zombie. „První verze byly hororové a to pro mě byl problém,“ vysvětloval Russell v novém rozhovoru pro Den of Geek. „Zatímco ta představa nasazení masky, která ožije, byla jedinečná a měla na svědomí atraktivitu, tak když z té postavy uděláte vtipkujícího vraha, což se dělo v komiksu, je to trochu moc podobné Freddymu Kruegerovi. Když jsem se podíval na to, co vyvíjeli, dospěl jsem k závěru, že v nejlepším případě by to bylo jen jako odvozené z Noční můry v Elm Street. Například Masku by nechali vytáhnout sekyru z kouzelné kapsy, říct nějaký vtip a pak je zabít."

Russell si představoval humornější pojetí, na scénáři začal pracovat s režisérem Na hromnice o den více Haroldem Ramisem a prosadil si příběhové změny. „Přišel jsem s nápadem rozehrát Ipkissovu love story s pomocí psa, dívky a nočního klubu. Postavu Tiny Carlyle přepsal z padoucha na romantický objekt hlavního hrdiny a posílil zaměření na noční klub a swingovou hudbu. Komiksové násilí přitom naočkoval kreslenou anarchistickou povahou díla slavného animátora Texe Averyho.

Ačkoli jej studio zprvu odmítlo, po pár měsících a sérii marných pokusů o konstrukci nosného hororového schématu dostal Russell zelenou. Jakožto fanoušek pořadu In Living Color upřel zrak na filmem nepolíbeného Jima Carreyho, jemuž zpětně přikládá klíčovou váhu. „Byl katalyzátorem všeho. Pamatuji si, jak jsem říkal studiu: ‚Musíme z toho udělat komedii. Je tu jeden chlápek, Jim Carrey, a pokud to natočíme s ním, budeme mít film, jaký tu ještě nebyl.‘“ Původně zvažovaní Nicolas Cage, Rick Moranis či Matthew Broderick tak museli ustoupit vycházející komediální hvězdě, jenž navíc při prvním čtení scénáře k režisérovi prohlásil, že tenhle materiál byl stvořený přímo pro něj.

Podobné to nakonec bylo s postavou Tiny Carlyle, o niž se ucházelo několik nejmenovaných hereček. Russell ale narazil na fotografii tehdy dvaadvacetileté Cameron Diaz, začínající herečky shánějící alespoň krátký štěk, který by jí pootevřel dveře k dalším příležitostem. Přestože dle režiséra bylo takřka neprofesionální pomýšlet na kandidátku, která neměla žádné herecké zkušenosti, Russell ji promptně povolal na konkurz.

I když Diaz roku 1994 přiznala, že ze samé nervozity nemohla spát ani jíst, nejen svou krásou rychle zapůsobila. „Měl jsem Cameron na konkurzu osmkrát. Četla s Jimem. Nechal jsem ji zkusit nějakou improvizaci. Dokázala nejen udržet krok s Jimem Carreym, ale na celém procesu bylo fascinující, že Jim byl při čtení s Cameron lepší, takže tam fungovala chemie od samého začátku.“ Režisér měl jasno, a byť se studio zdráhalo obsadit dva herce bez hvězdné aury, nakonec se podvolilo. Russell se musel na žádost produkce sejít ještě s Annou Nicole Smith, která v té době zahajovala hereckou dráhu ve třetí Bláznivé střele. Projevila sice „zábavný šarm“, ale Diaz zůstala favoritkou. Už s přihlédnutím k jejímu ikonickému nástupu na scénu, během něhož se v přímém přenosu rodila filmová hvězda, nemůže riskantní rozhodnutí nikdo zpochybnit.

Na pomoc navíc přispěchali vždy spolehliví a revoluční trikaři z Industrial Light & Magic, kteří ten rok kouzlili ve Forrestu Gumpovi. Oživili komiksové stránky a pomocí CGI zvýraznili Carreyho expresivní výkon. „Jim má neuvěřitelně výrazný obličej a já jsem ho chtěl zakrýt latexem,“ vzpomíná Russell. „Museli jsme být velmi opatrní, abychom zajistili, že jeho obličej bude alespoň stejně, ne-li více, výrazný, když bude mít masku nasazenou,“ vysekl poklonu herci, jenž mu prý vždy připomínal osobnosti němé grotesky Charlieho Chaplina či Bustera Keatona.

Carrey často ušetřil peníze, jelikož dokázal úžasné věci jen s pomocí makeupu, navrch mu perfektně fungovala chemie s rychle aklimatizovanou Diaz. Vše se úspěšně přeneslo na zuřivě platící publikum, které za film po celém světě utratilo přes 350 milionů dolarů. Maska tak byla Carreyho největším filmem roku před dalšími triumfy v podobě Ace Ventury a taškařice Blbý a blbější. Na rozdíl od nich se ale nikdy nedočkala pokračování, přestože Russell napsal scénář zasazený do období Vánoc. „Ve scénáři, který jsem napsal, ukradl Tinino srdce fotograf a pamatuji si, že Antonio Banderas měl tehdy o tu roli zájem. Měl jsem také různé postavy, které si nasadily masku, včetně Tiny. Cameron se ten nápad moc líbil.“

Carrey byl ale zdrženlivější a projekt odpískal, když přijal úlohu jiného zeleného škodolibce, vánočního kazisvěta Grinche v komedii Rona Howarda. Nakonec tak vzniklo jen velmi pokleslé nepřímé pokračování Maska junior, přičemž Russell pochybuje, že v dnešním byrokratičtějším klimatu by se úspěch původního filmu ještě dal zopakovat. Málokdo by dnes vložil tolik důvěry do rukou dvou neznámých herců a režiséra, jenž byl odhodlaný postavit hororovou předlohu na hlavu. Třeba ale někdy přijde na řadu věrnější temná adaptace, v níž studio původně doufalo.

Drsnou komedii Maska si můžete momentálně přehrát na Netflixu. Prohlédněte si také žebříček nejlépe hodnocených komiksových filmů podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroje: Den of Geek, X