Keanu Reeves si zahrál zabijáka dávno před Johnem Wickem. Byl z toho největší bizár jeho kariéry

Ačkoli se Reeves na plátně i televizních obrazovkách objevoval už jako dvacetiletý mladík od poloviny 80. let, věhlasu se dočkal až roku 1991, a to hned díky třem titulům – bizarní komedii Neskutečná cesta Billa a Teda, rychle vzniklému pokračování Reevesova do té doby největšího úspěchu v podobě Skvělého dobrodružství Billa a Teda, dále díky akčňáku Bod zlomu s Patrickem Swayzem a také indie hitu Mé soukromé Idaho, kde prokázal výbornou chemii s hereckým kolegou a skutečným velmi dobrým kamarádem Riverem Phoenixem.

Jejich přátelství nemělo dlouhého trvání, jelikož už roku 1993 Phoenix předčasně zemřel, mezi jejich několik společných produkcí však patří i černá komedie Miluji tě k smrti (I Love You to Death) z roku 1990. Ta se točí kolem Kevina Klinea jakožto záletného Italoameričana, jemuž se nepodaří před svou chotí utajit veškeré avantýry, což vede k tomu, že se jej manželka pokusí nechat zavraždit. V coenovsky laděné temné hříčce se spoustou obskurních postaviček a nenadálých situací nakonec dojde i na dvojici nepříliš schopných zabijáků v podání Williama Hurta a právě Reevese.

Jejich postavy jsou však permanentně intoxikované neznámými drogami, a tak není jasné, zdali si vůbec uvědomují, že mají někoho zabít. Každopádně v tom strašlivě selhávají, a zatímco Hurtova postava je díky své excentričnosti a vyšinutosti divácky vděčnější, Reevesův Marlon je letargický až apatický. Jeho prázdný pohled, pomalá a monotónní mluva a absolutní neschopnosti činit dobrá rozhodnutí prozrazují, že už se ve svých závislostních problémech dostal za pomyslný bod zlomu až na samotné dno, odkud ho nevyzvedne ani Patrick Swayze.

Reevesovi je leckdy vyčítán poněkud prkenný herecký projev, kvůli němuž nikdy příliš nefungovalo, když se pokoušel prosadit mimo sféru akčních či komediálních snímků. Ve druhé zmíněné kategorii ale dosáhl toho nejkrystaličtějšího vrcholu snad právě v této černočerné zábavě, kterou mimochodem režíroval Lawrence Kasdan, scenáristicky podepsaný pod pátou a šestou epizodou Hvězdných válek a režijně třeba pod zdařilými westerny Silverado a Wyatt Earp.

Specifická pomalost a mimická neobratnost v tomto případě nebyly Reevesovi ke škodě a pomohly mu vytvořit možná nejzábavnější charakter jeho kariéry. Veškerou komiku umocnil i hrůzostrašný sestřih, kvůli němuž dlouhodobě zbožňovaný fešák skoro není k poznání. I díky tomuto specifickému vzezření se mu však podařilo v zásadě nesympatickou postavu přivést k životu a učinit z ní jeden z komediálních vrcholů celého filmu. Zdá se tedy, že kouzlo Keanu Reevese má opravdu mnoho podob.

Pro další inspiraci se podívejte na náš žebříček nejlepších komedií.

Zdroj: Collider