Nejdráždivější scéna 60. let kladla na sexy herečku i vykázané herce vysoké nároky

Filmu dominují modré oči a rošťácký úsměv Paula Newmana, jehož tragický hrdina Luke si kroutí dva roky za poměrně zanedbatelné poškození veřejného majetku. Ocitá se nejen v utlačovatelském vězeňském soukolí pod palcem jen na oko progresivního správce Godfreyho (Morgan Woodward), ale také ve společnosti různých společenských vyvrhelů soutěžících v pojídání vařených vajec a sdílejících verdikt dlouhodobého celibátu. Když u cesty, kde ve spalujícím floridském slunci kopou příkopy, vytáhne krásná blondýnka vodní hadici, houbu a pěnící čistící prostředek, upocené osazenstvo vsazené do společných řetězů rozhodně odmítá předstírat nezájem.

Sekvence zdánlivě vytrhává příběh z jeho tematických mantinelů a na první pohled loudí úsměvy. Muži včetně Luka a hřmotného kumpána Draglineho (George Kennedy) vrhají chtivé pohledy a kamera se názorně pase na ženě, která se samou nešikovností umokří, odhaluje dlouhé nohy a ňadra v hlubokém výstřihu tlačí na boční okénko. Především mužské publikum se kochá podobně jako vzrušení i frustrovaní trestanci, jimž řetězy dlouhodobě odpírají ženskou společnost a Lucille, jak ženu nazývají závěrečné titulky, dost nevybíravě ztělesňuje jejich přirozené a na sklonku 60. let zvlášť propagované touhy.

Zvláštní pozornost se ikonické scéně věnovala také v zákulisí. Rosenberg si přál zakonzervovat samotnou esenci sexuální frustrace a hercům na několik týdnů zakazoval návštěvy jejich manželek či přítelkyň. Harmon dorazila na scénu s dvoutýdenním předstihem, o čemž mužští kolegové sice věděli, ale nedostali možnost se s ní setkat. Natáčení inkriminované sekvence mělo zabrat zhruba půl dne za přítomnosti herců, ale kvůli nepředvídatelným okolnostem muži ostrouhali a jejich toužebné reakce se nafilmovaly zvlášť.

Dnes čtyřiaosmdesátiletá Harmon zahájila hereckou kariéru roku 1956 v dramatu s Gregorym Peckem Muž v šedém flanelovém obleku. V zádech měla titul Miss Connecticut a také šarm, který v éře Marilyn Monroe či Anity Ekberg nestačil k proniknutí mezi největší blonďaté idoly, ale za svou sedmnáctiletou kariéru přesto zvládla mnohé. Hostovala v populárních seriálech jako Batman či The Monkees (1966) a předtím, než si roku 1973 otevřela vlastní pekárnu a showbyznys navždy opustila, stihla vstoupit do kultovní kroniky zásluhou komediálního béčka Village of the Giants jako devítimetrová žena v bikinách. A také rozehrála nejdráždivější scénu šedesátek ve Frajeru Lukovi.

Před příjezdem na natáčení v Kalifornii dobře věděla, že má absolvovat pouze němý sexy štěk. Netušila však, že ji filmaři budou chtít „hodit do pohody“ v maximální možné míře a namísto kávy jí rovnou nabídnou marihuanu. „Řekla jsem jim, že tohle nedělám, nikdy jsem to nedělala,“ vzpomínala na svou reakci v rozhovoru pro Entertainment Weekly roku 2017. „Byla jsem docela nakrknutá, zavolala jsem tátovi a ten mi řekl, ať se na film vykašlu a přijedu domů. Panu Rosenbergovi jsem to přetlumočila a on potom zašel do mého pokoje a přinesl mi květiny a čokoládu. Ubezpečil mě, že si nemusím dělat starosti a že žádná marjánka nebude, nepotřebuju ji. A dopadlo to dobře,“ pronesla směrem k natáčení scény, které nakonec zabralo tři dny. Nikoli však před herci, jimž poté při filmování jejich reakcí dělala pomyšlení anonymní roztleskávačka.

O Joy Harmon pojednává krátký dokumentární snímek From Cheesecake to Cheesecake: The Joy Harmon Story z roku 2013, v němž se vrací mimo jiné k výše popsaným situacím. Vyjádřila pýchu, že se postavila za své hodnoty a odmítla manipulaci velkou studiovou produkcí, v jejímž dosahu rozhodně nebývalo bezpečno. Roku 1968 si vzala střihače a producenta Jeffa Goursona, s nímž žila do roku 2001 a vychovali spolu tři děti.

Podívejte se na také na žebříček nejlepších erotických filmů podle Kinoboxu.

zdroje: SlashFilm, Entertainment Weekly, Turner Classic Movies