Tři princezny jsou štědrovečerním krokem vedle. Snaha o dobrodružství končí v křeči

Zapomeňte na klasický žánrový vzorec, v němž odvážný princ či spanilý jinoch musí zachránit princeznu, případně se v něm většinu času díváme na sbližování ústřední a zprvu rozdílné dvojice. Tři princezny, stejně jako řada moderních (nejen štědrovečerních) českých pohádek, se snaží zavedená pravidla otočit naruby a jít vlastní cestou. V našem nedávném tematickém článku o stavu štědrovečerních pohádek jste se ostatně mohli dočíst, že se tvůrci v posledních letech snaží narušit pohádkové tradice a promíchat je mimo jiné s odlišnými žánry. Bohužel se to ale většinou neděje k divácké spokojenosti. To je i případ novinky Tomáše Pavlíčka, které se nedá upřít sympatický nápad, samotná forma ovšem v mnohém pokulhává.

Sledujeme tedy tři princezny, které by nemohly být odlišnější, i přesto ale tvoří silné a takřka neoddělitelné trio. Sofie je chytrá mladá dáma toužící vytvořit elixír života, odvážná Leona by zase chtěla vyhrát všechny bitvy a krásná Flóra sní zejména o nádherných šatech. Ani jedna z nich se nehrne do ženění a netouží po princi na bílém koni, i přesto se musí vstříc vdavkám vydat. Zlá královna Mortana chce totiž vyhlásit válku jejich království, aby mohla vytěžit mocné modré krystaly a zničit tím tamní přírodu. Pouze probíhající námluvy mohou podle zákona válku odložit.

Hrdinky se proto rozhodnou ucházet o ruku královnina nevlastního syna Felixe, jenž nemá o krutém panování macechy ani ponětí a celé dny tráví v komnatě bádáním a experimenty. Aby se královna princezen zbavila a zároveň dosáhla svého, pošle je na výpravu do podsvětí, odkud jí mají donést mocný kámen. Jenže najít cestu do podsvětí pro ně nebude vůbec jednoduché a hrdinky se při nebezpečné cestě samozřejmě mnoho naučí.

Film tak chce být zejména dobrodružnou podívanou, při níž tři silné postavy překonávají samy sebe a najdou si snadno cestu k mladému divákovi, nejlépe za asistence trendy postupů. Princezny si tedy nepotrpí na vznešená slova, ale Pavlíček místo toho spoléhá na realističtější a „opravdovější“ mluvu mladé generace. Místo bezbranné krásky je pak nucen zůstat zavřený ve věži princ s tváří Josefa Trojana, jenž tento čas alespoň využívá k luštění mnoha záhad. Velmi často se tu pak samozřejmě hovoří o zmiňované nové době, kdy princezny navzdory klepům umí i číst, o kluky se moc nezajímají a dokáží se postarat samy o sebe, což v některých částech působí sympaticky, v jiných však spíš křečovitě. A to se dá říci bohužel i o celém filmu.

Pavlíček totiž zůstává ve své snaze jak o boření konvencí, tak o vytvoření dobrodružné žánrovky na půli cesty a postupem stopáže servíruje místo svěží jízdy spíše nudnou a utahanou podívanou. Zejména v dobrodružném putování hlavních protagonistek nedokáže scénář přijít s ničím zajímavým a zábavným, jen jim předkládá před cestu řadu zaměnitelných překážek a mocných bytostí, které vám sice svým podáním připomenou řadu tuzemských žánrovek např. z 80. let, svým režijním provedením ale ničím neoslní ani nevyniknou. Při naháněčce mezi skalami naopak spíše člověka překvapí, jak moc zmateně a nepřesvědčivě pasáž působí.

Jelikož se navíc děj v druhé polovině promění v nevýrazné chození od bodu A do bodu B, kdy mezi charaktery v podstatě nevznikají ani žádné zásadní konflikty a jen dochází k potřebným morálním poselstvím, divák nejen, že se moc nebaví, ale ani nemá být kde moc napjat. A také se moc nestará o hlavní postavy. Ústřední herečky totiž nejsou dvakrát sehrané. I když samostatně je např. chytrá Sofie v podání Josefíny Markové dostatečně sympatická a její tokání s mladým Trojanem šlape solidně, v interakci titulního tria se všechny tři herečky zdají mírně ztracené a nefunguje mezi nimi ani komediální timing. Herecké otěže tedy pevně drží záporáci v sebejistém podání Kláry Melíškové a Michala Isteníka, jenž si pro sebe rezervuje pár těch vtipnějších situací.

Nedá se ovšem říct, že by byly Tři princezny naprostou prohrou. Pavlíčkovi nechybí snaha a nápady, které probleskují zejména v první půl hodině. Dokáže taky hezky pracovat s vizuálem či jednotlivými lokacemi v čele s Českým Švýcarskem, jenže prakticky žádný prvek či motiv (kromě emancipace princezen dojde i na ekologickou stránku) tu není výrazně dotažen. I  přes snahu být moderní se snímek v druhé půlce navíc přesune k rutinnímu odškrtávání pohádkových klišé, jemuž však chybí žánrová lehkost, drajv, zapamatovatelné dobrodružství i divácky vděčný humor. 

Přitom nedávná Princezna zakletá v čase dokázala jasně ukázat, že skloubit současný styl vyprávění se svižným dobrodružstvím a silnými ženskými hrdinkami u nás opravdu jde. Tomáš Pavlíček, jenž má na kontě např. povedené zářezy Přišla v noci a Chata na prodej, si ovšem tentokrát vůbec není jistý v kramflecích a mění štědrovečerní nadílku ve zcela průměrný a divácky zaměnitelný kus.

Už jste viděli pohádku Tři princezny? Nezapomeňte ji ohodnotit na Kinoboxu. Podívejte se také na žebříček nejlepších českých pohádek.