Život Češky po útoku kyselinou. Moje nová tvář chce nabídnout intenzivní zážitek

Publikum dnes bohužel nemá velkou vůli navštěvovat dokumenty v kinech, což neplatí zdaleka jen v Česku. Jde o typ obsahu, který jsme se naučili konzumovat v televizi či na internetu a vyrazit kvůli němu z domova se mnohým jeví jako absurdní. Mohli bychom začít vyjmenovávat argumenty, jež takový postoj vyvrací, to však na výsledku mnoho nezmění. Dostat diváctvo do kina na dokument je výzva.

Určitý dřímající potenciál v lidech přesto existuje, jak dokázal Vít Klusák se svým V síti, jež se stalo jedním z komerčně nejúspěšnějších tuzemských nejen dokumentů, ale dokonce filmů jako takových. Trik spočívá samozřejmě v kombinaci tématu a důsledného marketingu.

Zpochybnit kvalitu V síti je mnohem snadnější než zpochybnit tento dokument jako kulturní event, který mistrně opanoval veřejný prostor a stal se tím, čemu Američané říkají „water cooler topic“. Tedy všudypřítomným tématem, které organicky vyskakuje v náhodné debatě a na člověka je vyvíjený neviditelný společenský tlak, aby se k němu dokázal vyjádřit. V případě, že je předmětem nějaký film, je nutné na něj vyrazit, pokud se nechceme před ostatními znemožnit.

Jenže protlačit takto snímek do povědomí veřejnosti vyžaduje nemalý finanční vklad, za nějž většina dokumentaristů, pokud se nejmenují Vít Klusák, musí pořídit celý film. Nyní však vstupuje do hry produkční firma Barletta zaštítěná Matějem Chlupáčkem, Michalem Samirem a Majou Hamplovou. Ti mají za sebou již poměrně dlouhou historii experimentování s hranicemi komerce a artu, vždy s důrazem na to, aby se jejich práce dostala před publikum. Z jejich posledních prací můžeme uvést Samirovu režii série Iveta pro Voyo, Chlupáček přišel s filmovým dramatem Úsvit, jež se po premiéře ve Varech chystá do široké distribuce.

Barletta bude mít rozhodně zájem o to, aby se její dokument dočkal většího mediálního pokrytí, než je běžné, a odpovídá tomu i pečlivě střižený trailer. Ten evokuje víc fikční film než dokument. Intenzivní hudba, filmová kamera, sugestivní voiceover. V upoutávce lze vypozorovat náznaky body hororu, což je samozřejmě trochu problematické, když si uvědomíme, že sledujeme skutečnou ženu. Snad dokument ve snaze o diváckou atraktivitu nesklouzne k lacinosti a tyto ambivalentní emoce produktivně zužitkuje.

Sama upoutávka k úspěchu nepostačí, jedná se však o dobrý první krok. I když se nedají v žádném případě očekávat čísla V síti, bude zajímavé sledovat, jestli snímek dorovná alespoň průměrně navštěvovanou fikci. Dozvíme se to po 26. říjnu, kdy bude dokument uvedený v kinech.