Třináct žen obvinilo Gérarda Depardieua ze sexuálního násilí. Není to poprvé

Slavný francouzský herec si poslední roky kazil pověst hlavně poklonkováním Vladimiru Putinovi, byť se v něm v rozhodující chvíli přeci jen trochu hnulo svědomí a odsoudil alespoň samotný útok na Ukrajinu jako „nepřijatelný exces“. Doposud více než vřelý vztah s ruským prezidentem tedy zásadně ochladl a ke Gérardově cti slouží, že jsme ho v posledním roce už neviděli v Putinově objetí. (Na rozdíl třeba od Stevena Seagala, který hodlá dokonce poskytovat své služby instruktora bojových umění ruské armádě.)

Pochybné politické inklinace však nejsou jediným stínem vrženým na evropskou superstar. Tím druhým, nejspíš ještě temnějším, je jeho minulost plná obvinění o zneužívání žen. Sám Depardieu v rozhovoru z roku 1978 prohlásil, že poprvé někoho znásilnil, když mu bylo devět let, a od té doby si připsal bezpočet dalších případů. Nejenže svých činů nelitoval, byl na ně dokonce hrdý. Rozhovor se znovu vynořil počátkem 90. let v prominentním magazínu Time, to už bylo nicméně zásadně méně přijatelné chlubit se napadáním žen. Depardieuovi právníci se tehdy začali ohánět údajným vytrháváním tvrzení z kontextu a informacemi ztracenými v překladu z francouzštiny do angličtiny, redaktoři však trvali na správnosti svého postupu.

V roce 2018 byl Depardieu obviněný z dvojnásobného znásilnění dvaadvacetileté herečky a tanečnice Charlotte Arnould, jež incident nahlásila na policejní stanici. Přes důraznou snahu hercova právního týmu nebyl případ uzavřen a stále je ve fázi vyšetřování.

Nejnověji herce obvinilo z prohřešků různé úrovně závažnosti hned třináct žen, zaměstnaných především ve filmovém průmyslu. Jedná se o herečky, komparzistky, maskérky nebo techničky. Popisují události odehrávající se v posledních dvaceti letech a mapují jedenáct různých filmových produkcí, během nichž se Depardieu měl chovat nevhodně. Od obscénní mluvy po nevhodné dotyky, kdy rukou zajížděl svým kolegyním mezi nohy, hladil je přes kalhotky a zajímal se o jejich pozadí a poprsí.

Ženy se svěřily francouzské investigativní platformě Mediapart, jež na kauze pracovala několik měsíců. Všechny zůstávají v anonymitě, podle novinářů však tři z nich vypovídaly na policii, byť samy nevznesly obvinění. Některé mluvily on record, redakce tedy jejich výpovědi mohla zaznamenat, jiné off record.

Gepardieu prostřednictvím svého právnického týmu obvinění popřel, přesněji řečeno popřel jakoukoli ilegalitu svého chování. Obzvlášť u násilí sexuální podstaty má podobná hra slov celkem zásadní váhu.

Povede série obvinění čtyřiasedmdesátiletého herce k nějakému důsledku? Jednou z taktik, jak přesvědčit společnost o platnosti obvinění, je sdružení co nejvíce žen se stejnou zkušeností. Logika je taková, že víc navzájem se podporujících výpovědí bude bráno vážněji. V praxi víme, že důsledek bude i opačný, protože Depardieuovi zastánci budou tvrdit, že jde o koordinované spiknutí.

Samozřejmě, že když chce někdo smést obvinění ze stolu, argument si vždy najde. Když bude oběť jedna (jako Charlotte Arnould), nebude důvěryhodná, protože jde o tvrzení proti tvrzení. Když jich bude třináct, jedná se o konspiraci. Mediální studia také zjistila, že zpráva o smrti jednoho konkrétního dítěte vyvolá silnější emocionální reakci než informace o havárii školního autobusu, při níž zemřelo 20 chlapců a dívek. Ztráta individuálního lidského měřítka nás otupuje. Tím spíš, když zvěsti podobného ražení slýcháme často.

Depardieu se s různými obviněními setkává tak dlouho a obětí už je tolik, že prvotní reakcí mnoha lidí bude pokrčit rameny. Přesto je důležité, aby se o této kauze mluvilo. I kdyby aktuální obvinění nesplňovala legální definici znásilnění, stále tu máme zcela nevhodné chování, kterému byly jeho spolupracovnice vystavené doslova po desítky let a které si vyšeptalá celebrita nebyla schopná odepřít ani se sedmi křížky na krku. Nikdy pak není pozdě říct dost.

Depardieu momentálně staví svou mediální obhajobu na tom, že je extrémně stydlivý a podobného chování není schopný. Poměrně pikantní je, že v roce 2014 ztělesnil postavu úlisného miliardáře ve filmu Vítejte v New Yorku, postaveném na osobě skutečného sexuálního násilníka Dominica Strausse-Kahna.