Pohár trpělivosti a pokrytectví přetekl. Oscarového režiséra dohnala karma, Amsterdam je propadák a císař je nahý
George Clooney prohlásil o jednom z incidentů během natáčení Tří králů uvedených v roce 1999, že šlo „doslova o nejhorší okamžik jeho života“. Populární herec a režisér/scenárista se tehdy do sebe fyzicky opřeli, Russell držel Clooneyho za triko a ten zas jeho pod krkem, a málem se porvali.
Na YouTube koluje video z roku 2003, na němž Russell během natáčení Mám rád Huckabees shazuje rekvizity ze stolu a řve na tehdy třiašedesátiletou herečku Lily Tomlin, že je „kunda“ (cunt) a „čubka“ (bitch).
Russellova devatenáctiletá transgender neteř v roce 2011 nahlásila na policii, že ji strýc sexuálně obtěžoval, konkrétně se jí dotýkal na prsou a blízko genitálií. Russell se přiznal, ovšem tvrdil, že neteř byla vůči němu velmi provokativní, navíc byl prý zvědavý na její fyziologii.
Díky hromadnému úniku dokumentů konglomerátu Sony se zjistilo, že během natáčení Špinavého triku z roku 2013 docházelo na place k mnoha konfrontacím, nejintenzivněji mezi Russellem a Amy Adams, pro kterou prý byl celý projekt „živoucím peklem“ i přes snahu Christiana Balea jí být oporou. A nakonec i na natáčení Amsterdamu musela podle Margot Robbie jednou natáčení zastavit policie, protože Russell odmítl ukončit záběr dávno poté, co mu vypršelo povolení být se štábem na lokaci.
Tak dlouho chodil se džbánem pro vodu...
Jinými slovy David O. Russell je určitě debil a dost možná i zločinec. Nemluvíme o diskutabilní tvůrčí metodě, ale o člověku, který zjevně neumí komunikovat se svým štábem a nezvládá odvést svou práci. Nejde o umění rodící se z utrpení a konfliktu, ale o obyčejnou neschopnost. Na rozdíl od populární představy, filmový štáb nemá být diktaturou podléhající jednomu přebujelému egu o nic víc než kterékoli jiné pracoviště.
Mnozí se Russellovi po zkušenostech s ním vyhýbají obloukem, přesto nemá problém natřískat své nové projekty velkými jmény. Ve skutečnosti jde o jeho přední trademark, v němž už nyní dalece předčí i Tima Burtona a Wese Andersona, kteří se sice vyžívají v angažmá hvězd, přesto ale občas dají prostor nováčkům. Když se podíváme na obsazení Amsterdamu, je to až obscénní. Christian Bale, Margot Robbie, John David Washington, Anya Taylor-Joy, Timothy Olyphant, Zoe Saldana, Robert De Niro, Rami Malek, Michael Shannon, Mike Myers, Chris Rock a největší popová star současnosti Taylor Swift. Jenže co dřív budilo respekt, evokuje dnes spíš seznam spolupachatelů.
U neznámých herců by nebylo co řešit – člověk si nemůže vždy dovolit odmítnout pracovat pro problematického člověka. Jenže Russellova dobře zajištěná skvadra Bale, de Niro, dříve Jennifer Lawrence atd. nemá zapotřebí brát role pro peníze. Přitom s ním mnohá velká jména dokonce točí opakovaně, čímž ho legitimizují a chrání proti nařčením. Když s ním tolik celebrit dělá na víc projektech, třeba ta obvinění nebudou tak žhavá!
Čisté svědomí je pěkné, Oscar je lepší
Áčková hollywoodská esa možná nepotřebují bohatnout, přesto ale najdeme něco, po čem touží: respekt, uznání, potlesk. A ty jim Russell mohl zajistit. Rozhodně netočí enormně výjimečné filmy, přesto se vetřel do přízně pořadatelům filmových ocenění. Z velké části proto, že nabízí velmi herecké projekty, přičemž nejpočetnější skupinou hlasujících na filmových cenách bývají právě herci. To platí obzvlášť na Oscarech, kde herci a herečky tvoří víc než osminu Akademie, přestože tato instituce sdružuje sedmnáct profesních kójí. Režisér vyžívající se v obsazování respektovaných osobností, na jejichž přítomnost pak klade maximální pozornost, bude mít tedy na Oscarech vždy své místo.
S vývojem doby a otevřením tématu bezpečí během filmování se ale nad Russellem začalo smrákat. Jeho chování nebylo nikdy tajemstvím, a když zachází tak nevybíravě s hvězdami, které mají na výběr, jak asi jedná s anonymními členy štábu? Začalo se ukazovat prsty na celebrity, které ho podporují, přestože právě ony mají prostředky a moc se mu postavit. Císař je konečně nahý. Lidé začali být otrávení, studio se vyhnulo důsledné propagaci a Amsterdam prošel kiny jako jeden z největších propadáků loňska.Vydělal celosvětově jen třicet milionů dolarů a pouhá třetina kritiků a kritiček hodnotila film jako průměrný či lepší. Finanční ztráta byla vyčíslena na devadesát milionů.
Zatímco dřív bylo roztomilé, že na nás i z menších rolí jeho filmů vyskakují hvězdy, nyní se spíš obrací oči v sloup. Jasně, Rami Maleku, taky nechceš, aby se na tebe zapomnělo? Ale jaký z toho vyplývá zážitek? K čemu tu jsi? Je pro tebe hereckou výzvou hrát manžela sestry hlavní hrdinky nebo tak něco? Stálo ti to za to?
Sledujeme nepříliš strhující příběh dvou přátel a veteránů první světové války, doktora Burta (Christian Bale) a právníka Harolda (John David Washington), kteří se po letech dávají v New Yorku dohromady se svou mentálně nestabilní přítelkyní Valerií (Margot Robbie). Před mnoha lety s ní v Amsterdamu zažili krátké období mladického štěstí, nyní je čeká útěk před zákonem. Přišla za nimi totiž bohatá mladá žena (Taylor Swift) s přáním, aby provedli pitvu na jejím otci a odhalili případnou nekalost. To se jim skutečně podařilo, muž byl otráven, ale než stihli svou klientku informovat, skončila pod koly automobilu a pachatelům se povedlo na oba protagonisty zločin hodit.
Russell zvládá vykreslit poměrně bohatou atmosféru meziválečného vakua, kde nevyřešená traumata pomalu hnijí a kvasí ve fašistická hnutí. Burt je zjizvený a fyzicky zničený, chybí mu jedno oko a většina jeho práce spočívá v pomáhání dalším invalidům, jimž rovněž chybí části těla. Postavy ulpívají na každém okamžiku lidskosti, který se jim podaří najít. Nálada Amsterdamu připomíná ve svých nejlepších chvílích FossehoCabaret a TruffautovoJules a Jim, které ji ale před půlstoletím dokázaly využít mnohem lépe.
Unavený film, unavené publikum
Určité potíže jistě přinesla i komplikovaná realizace během covidu, kdy se natáčelo v jinou než plánovanou dobu na jiné části kontinentu. Můžeme jen spekulovat, jak to ovlivnilo výslednou podobu scén, nicméně záběry se jeví podivně staticky, postavy v nich stojí často izolovaně a scény působí toporně. Russell nebyl nikdy mistr v práci s prostorem, takže může jít o náhodu, je ale možné, že covid omezil jeho režijní možnosti a vedl k o kus horšímu filmu.
Postavy každopádně postrádají příslovečnou chemii, a to přestože přinejmenším mezi Haroldem a Valerií by jistě měla být hmatatelná jiskřivá energie. Margot Robbie je tu vůbec zcela nevýrazná a vedle jejího mnohem zúčastněnějšího výkonu v Babylonu jako by tu jela jen na půl plynu. Christian Bale byl vždy spíš technický a precizní než charismatický, tento film ale táhne právě jeho pokus o živelný výkon. A ne, nesedne mu to.
Člověku asi musí padnout do oka politická zápletka o plánovaném fašistickém puči a sesazení amerického prezidenta (mírně inspirovaná skutečností), což se ale poštěstí jen hodně malé části publika. Obecně je těžké vzbudit zájem o politiku ve filmu, kde na ni nedbají naši hrdinové, pouze se k ní omylem připletli a jejich aktivní snahou je jí uniknout.
Amsterdam je zkrátka celkem unavený film, v němž se mísí vyčerpání herců i štábu tvořících v problémových podmínkách s podobným vysílením veřejnosti ohledně člověka, který se stal symbolem hollywoodského pokrytectví a toxicity. Kdyby Russella nedohnaly jeho kontroverze, nejspíš by se o úmornosti Amsterdamu taktně mlčelo. Není to příšerný a zcela nesnesitelný film, je hlavně nudný. Ale protože už má tolik lidí režiséra a jeho kumpánů dost, jedná se o skvělou záminku vybít si na nich zlost.
Jistě by bylo zajímavé sledovat situaci, kdy by byl Amsterdam mistrovské dílo. Byla by studia ochotnější důsledněji a lépe ho propagovat? Vydělal by pak nějaké peníze? Přehlédli bychom opět Russelovu pověst? Těžko říct. To se ale nedozvíme nyní a možná už nikdy. Devadesátimilionový propadák přesně ve chvíli, kdy oscarový režisér a scenárista vyšel z módy, bude dost možná posledním hřebíčkem do jeho rakve. Těžko věřit, že by do dalšího projektu opět nahnal tolik megastars, a bez nich je Russell upřímně řečeno nikým.
Kinolog: Nejlepší české filmy roku 2022 podle šéfredaktora Kinoboxu
Loni vzniklo 76 českých filmů – dokumentárních, hraných i animovaných. Vybrat ty nejlepší z nich bylo těžké. Kritériem bylo hlavně to, aby ona vybraná sedmička pokaždé reprezentovala jiný filmový styl.