Hitchcockovi Ptáci slaví 60 let. Hlavní herečka si však z natáčení odnesla šrámy na těle i na duši

Ptáci jsou na jednu stranu poměrně konvenčním hororem, na Hitchcockovy poměry až nezvykle přímočarým, zároveň se ale vzpouzí jednoznačné interpretaci. Sám režisér za svého života tento mysteriózní opar pomáhal udržovat a podstatu snímku nikdy nevysvětlil. Ve slavných Rozhovorech Hitchcock – Truffaut navíc vzpomínal, že při natáčení nezvykle často využil improvizaci a přímo na place upravoval způsob natočení leckterých scén. Je tedy možné, že v tomto případě u jinak vždy precizně připraveného tvůrce převládly okamžité impulsy a intuice.

Natáčení přitom předcházely tři roky poctivých příprav včetně rozkreslení detailního storyboardu. Ten zahrnoval kolem 1500 záběrů, což je mnohem víc, než na kolik byl Hitchcock zvyklý. Důvodem bylo zapojení živých cvičených ptáků stejně jako animatronických figurek a dokonce i animací. To vše pro vytvoření co nejvíc znepokojivého zážitku z nepochopitelné hrozby.

Hitchcock angažoval scenáristu Evana Huntera, který velmi volně vycházel z povídky Daphne du Maurier, jejíž romány se už dříve staly pro Hitchcocka základem filmů Rebecca a Jamaica Inn. V tomto případě z původního materiálu mnoho nezůstalo, režiséra však fascinoval především motiv obyčejných, neškodných a všudypřítomných zvířat, jež se znenadání stanou věrozvěsty apokalypsy téměř biblických rozměrů. Snad i proto, že podobné incidenty (i když samozřejmě v mnohem menším měřítku) se skutečně staly. Jedovatými řasami otrávení ptáci totiž mohou ztratit orientaci a nalétávat na domy či auta. 

Dějištěm událostí je severokalifornské městečko Bodega Bay, jehož poklidnou maloměstskou atmosféru naruší příjezd živelné Melanie (Tippi Hedren). Sošná blondýna začne flirtovat s právníkem Mitchem (Rod Taylor), což nelibě sleduje jeho stárnoucí, leč stále důsledně kontrolující matka (Jessica Tandy). Komunitu poté stále surověji terorizují hejna ptáků, která bezdůvodně a nepředvídatelně napadají obyvatele. Nejde přitom o žádné nebezpečné dravce, nýbrž o racky, havrany či vrabce, tedy běžně se vyskytující ptáky, od nichž podobné útoky nečekáme.

Podstatné však je, že během těchto hrozivých momentů se Melanie chová ochranitelsky vůči Mitchově mladší sestře Cathy (Veronica Cartwright), čímž obměkčí jeho panovačnou matku, která Mitchovi už jedno zasnoubení překazila. Filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek v této souvislosti hovoří o klasickém oidipovském komplexu, vyvření syrové incestní energie projevující se matčinou touhou po kontrole a Mitchovou neschopností se od své matky oprostit. Mladý muž je totiž neustále obklopený ženami a zdánlivě suverénním vystupováním jen maskuje své nejistoty. Závěrečné zdání klidu, díky němuž může rodina za bedlivého dohledu hřadujících ptáků opustit Bodega Bay, je tedy okamžikem smíření, nalezení křehké rovnováhy uprostřed propletence vztahových vazeb.

Zmínku si zaslouží i soundtrack, na který dohlížel Hitchcockův pravidelný spolupracovník Bernard Herrmann. Jeho spolupráce s Remim Gassmannem a průkopníkem elektronické hudby Oskarem Salou vedla k tomu, že snímek nemá tradiční hudební doprovod, nýbrž sestává z nahraných a upravených zvukových efektů ptačího skřehotání či šumění křídel. Zvukové plochy jsou často v kontrastu s naprostým tichem, spojeným hlavně s hrozivým šikováním opeřenců.

Slavné jsou Hitchcockovy spory s představitelkou hlavní role Tippi Hedren. Režisér totiž před začátkem příprav Ptáků chtěl natáčet snímek Marnie s Grace Kelly, která se už objevila v jeho filmech Vražda na objednávku (1954), Okno do dvora (1954) a Chyťte zloděje (1955). Hitchcock ke Kelly cítil velký obdiv, filadelfskou rodačku považoval za zhmotnění ideální ženské hrdinky – navenek chladné a odtažité, uvnitř vášnivé a rafinované. Její kvality však neoceňoval jen Hitchcock, ale i monacký kníže Rainier, jenž se s ní v roce 1956 oženil a ukončil tak hereččinu kariéru.

Zklamaný Hitchcock tedy hledal jinou charismatickou blondýnu do hlavních rolí svých filmů, a přestože jej Hedren okouzlila, zřejmě se v jeho očích nikdy nevymanila ze škatulky náhradnice Grace Kelly. Snad i proto ji během natáčení Ptáků hnal až na pokraj psychického zhroucení, jelikož tehdy nepříliš zkušená herečka musela opakovaně čelit náletům cvičených ptáků a skleněné střepy ji pořezaly v obličeji.

Na konci natáčení dal Hitchcock její tehdy čtyřleté dceři Melanii (později též slavné herečce Melanii Griffith) malou panenku představující její matku v krabičce, jež nápadně připomínala rakvi. Přestože Hedren o rok později hrála i v Hitchcockově odkládané Marnie, už nikdy nemohla slavnému režisérovi přijít na jméno a později dokonce hovořila o jeho nevhodném chování sexuální povahy, jemuž musela čelit během natáčení druhého filmu.

Snímek se po premiéře 28. března 1963 dočkal jen smíšených reakcí od kritiků a kritiček. Jistě nepomohla ani vysoká očekávání, jelikož předchozím Hitchcockovým snímkem bylo chválené Psycho. Jedinou nominaci na Oscara za vizuální efekty film neproměnil a ani jedenáctimilionové tržby v kinech neznamenaly jednoznačný hit, i když proti třímilionovému rozpočtu jej rozhodně nelze označit za propadák. To však neplatí o pokračování z roku 1994, které již samozřejmě nemělo s Hitchcockem nic společného. Pouze Hedren se vrátila v jedné z vedlejších rolí, jinak se však jednalo o ukázkové céčko, snažící se pro televizi využít (či spíše zneužít) slavnou značku.

Ptáci se tedy stali uznávaným a ikonickým dílem až později a podle Bordwella a Thompson „předjali sérii hororových filmů o ‚mstící se přírodě‘“ (Čelisti, Orca zabiják, Slimáci, Žáby, Piraňa, Anakonda atd.). Každopádně se jedná o další z mnoha příkladů Hitchcockovy precizní práce s napětím a vizualitou filmového média, jelikož všudypřítomní ptáci zosobňují plíživé nebezpečí, které dokáže udeřit v nečekaných momentech. Kvůli nevysvětlitelnosti jejich chování se navíc dodnes můžeme dohadovat, o co přesně ve filmu jde. Třeba zdali my sami stejně jako zobrazené postavy nezasloužíme trest za to, že svým jednáním narušujeme přírodní řád, což je šedesát let od premiéry snímku skutečně nadčasové ekologické poselství.

Akční série John Wick má už čtvrtý díl, jenž trvá 169 minut. Bez herce Keanu Reevese by tento projekt nikdy nevznikl ani by neměl takový styl a atmosféru. Kolik lidí už John Wick zabil a jak si vede v historickém žebříčku nejsmrtonosnějších postav?