„Skleněný pokoj mapuje dějiny Československa 20. století a zároveň vypráví trojici milostných příběhů postav, které vilu Tugendhat během desítek let obývaly. Oba rozměry knihy jsme se snažili ve filmu zachovat,“ říká režisér Julius Ševčík. „Inspirací nám byly klasické filmy jako Anglický pacient i konceptuální milostné příběhy jako Stvořeni pro lásku. Skleněný pokoj je drobnokresba milostného příběhu na pozadí dějin,“ dodává režisér.
Hlavními hrdinkami filmu, který vypráví příběh o lásce, přátelství a zásadních životních rozhodnutích, jsou Liesel Landauerová a její přítelkyně Hana. Dvě ženy, které spojil celoživotní vztah a jeden mimořádný dům, který pro Liesel a jejího muže Viktora postavil architekt Von Abt.
„Vše, co osudově poznamenává Hanu a Liesel, se nějakým způsobem vztahuje k vile – Skleněnému pokoji, který je ve filmovém fiktivním příběhu dílem vizionářského architekta Von Abta,“ říká producent Rudolf Biermann (Masaryk). „Slovo room však má v angličtině nejen význam pokoj, ale také prostor, a tento překlad dává nové souvislosti. Pokud je náš život v průhledném, skleněném prostoru, vymykáme se zavedeným pravidlům a zvyklostem,“ dodává producent.
„Když jsem si poprvé přečetla scénář, nadchlo mne, že vila je vlastně hlavní postavou celého příběhu,“ říká herečka Carice van Houten. „Skleněný pokoj je jakousi metaforou transparentnosti. A to jak v příbězích, které se v něm v průběhu let odehrály, tak v emocích, které je provázely. Ve vile se nic neukryje. Líbilo se mi, že Hana je velmi moderní žena, což mi bylo velice blízké, " dodává ke své postavě.