Retro recenze: Masaryk - Když herci předvádějí, co můžou, a obstojně se potýkají s cizím jazykem

Režisér Julius Ševčík (Restart, Normal) znovu dokazuje, jak dobře zvládá řemeslnou stránku filmu (tedy to, co nezvládá 90 procent českých režisérů). Osvětlení, kamera, střih, rytmus scén v souladu s rytmem soundtracku - to všechno funguje v Masarykovi velmi dobře a drahá výprava tomu pomáhá (jen mi chvíli trvalo, než mi došlo, že prezidentská kancelář nebyla v Rudolfinu, jenom se tam natáčela). Možná až moc dobře, protože mi místy taková prvoplánová efektnost á la Michael Bay úplně neseděla k námětu filmu, tedy ke skutečnému intimnímu dramatu jednoho skutečného politika. Ale to je drobná výtka a Masaryk je v tomto ohledu výrazně lepší a méně nechtěně vtipný než Renčova Lída Baarová, která se snažila o něco podobného.

Zásadní otázka, kterou jsem si u Masaryka pokládal, zní: "Proč tento film vůbec vznikl?" Nejsem expert na Masarykův život, ale na základě tohoto filmu (a pouze tohoto filmu) mi nepřipadalo, že by v letech 1937 až 1939 prožil něco výrazně zajímavého. Tedy: Dochází k předmnichovské a pomnichovské krizi, Masaryk je z toho roztrpčen, ale nic proti tomu nedělá a dělat nemůže. Mezitím klátí různé náhodné ženy a nakonec je na vlastní žádost zavřen do amerického blázince poté, co se vloupá do cizího bytu, aby tam hrál na klavír "Kde domov můj". To je vyprávěno nelineárně, pomocí mnoha flashbacků (film začíná oním vloupáním) a proloženo diskusemi s Edvardem Benešem (Oldřich Kaiser) a mnoha, mnoha, mnoha dalšími rozhovory, především s psychiatrem (bývalým Němcem) v onom blázinci. Tím, co bylo předtím (například život a dílo TGM) a poté (např. skákání skrz zavřené okno) se film nijak nezabývá.

Znovu se vracím k výše uvedené otázce: Proč tento film vůbec vznikl? Dozvěděl jsem se z něj, že Masaryk byl kurevník, narkoman a nepříliš schopný politik, který měl rád svou vlast a nestalo se mu nic zásadně dramatického ani zajímavého. Je možné, že zvolená atraktivní audiovizuální forma dělá z Masaryka vhodný film např. pro povinná školní představení, aby se děcka dozvěděla něco o mnichovské dohodě. V tom případě by mi ale přišlo lepší natočit přímo film o mnichovské dohodě, a ne jen o pohledu jednoho, dvou lidí na ni. Většina filmu je totiž natočena z Masarykova pohledu a o mnohých zásadních událostech se dozvíme pouze tím způsobem, že o nich Masarykovi někdo řekne. Tomuto filmu by slušelo mnohem více efektních zpomalených záběrů na československá vojska pochodující pod majestátními válečnými letadly (což ve filmu je), Hitlera zoufale bušícího do stolu (což ve filmu není) atd...

Neměl jsem ani dojem, že by mi znalost skutečného Masarykova života nějak výrazně pomohla vychutnat si tento film. Všechno dávalo smysl, ničemu jsem se nedivil a některé politické záležitosti byly vysvětlovány až zbytečně polopaticky, jako kdyby cílový divák vůbec netušil, co se okolo Mnichova dělo - což opět podporuje teorii, že Masaryk má být určen mladým divákům. Jediným WTF momentem pro mě byla Eva Herzigová (prominentně uváděná na plakátu), kterou Masaryk na počátku filmu osouloží zezadu na nějaké párty, ona mu dá svůj autogram (hraje zřejmě nějakou dobovou hvězdu) a do konce filmu už se ve filmu neobjeví.

Herci předvádějí, co můžou (především Roden a Kaiser jsou velmi zajímaví), a obstojně se potýkají s cizím jazykem (většina dialogů hlavního hrdiny je v angličtině a zní to, že je opravdu namluvil Roden). Masaryk patří k lepším českým filmům, ale Ševčík ani tentokrát nedostal scénář, který by mu umožnil naplno předvést, co za kamerou dokáže.

Hodnocení: 60%

P.S: Anglický název tohoto filmu je A Prominent Patient.