Čech Ondřej Doule: Z vesmírného architekta filmovým robotem

Ve výzkumu se soustředím na architekturu systémů pro lety člověka do vesmíru. To znamená, že generuji nové poznatky o této oblasti teoretickým a aplikovaným výzkumem. Otázka asi tedy zní, co dělá vědec? Každý vědec se pokouší identifikovat praktický problém a to v jakékoliv oblasti lidského života a následně k němu najít řešení. Záleží tedy na zaměření a zkušenostech vědce, jaké téma zvolí k řešení a zda bude úspěšný. V mé oblasti je témat neuvěřitelné množství a tak vybírám témata, která považuji já nebo vědecké organizace jako NASA za důležité a následně skrze soutěž nabízím svá řešení organizaci, která chce výzkum financovat. Příkladem mé práce je např. teoretický výzkum na téma metodiky návrhu a provozu komerčních kosmických lodí ve Spojených státech amerických. Jiným tématem je experimentální výzkum a návrh komponent kokpitu kosmické lodě při použití skafandru a současně vývoj simulátorů pro tyto účely. Témat mého výzkumu je spousta a všechna se vážou na blízkou (suborbitální a orbitální lety) nebo vzdálenější (cesta na Měsíc a na Mars) budoucnost člověka ve vesmíru. Toto je však pouze část mé práce. Současně se soustředím na aplikace vesmírného výzkumu na Zemi v pozemské architektuře a systémovém designu obecně.

Já v současnosti pro NASA nepracuji. Jsem na plný úvazek na Floridském technologickém institutu, kde buduji novou Laboratoř pro pilotované lety. Určitě více Čechů v NASA bude, neznám však nikoho osobně.

Pro mne film byl další projekt a současně experiment. Jsem zvyklý pracovat s interdisciplinárními týmy, mám zčásti umělecké vzdělání a k filmu obecně mám velmi pozitivní vztah. Film Mars je pro mne něco jako další úspěšný projekt, který představuje i technické ukázky reálných vesmírných simulátorů. Jak jsem psal výše, tvorbou inovativních projektů se živím skoro na plný úvazek a ročně jich 5–10 vytvořím ve fázi konceptu. Následně se třeba jen dva začnou realizovat.

Já už ani nevím, zda jsem se stihli potkat v Praze nebo až v poušti. Příprav na natáčení v extrémním prostředí bylo strašně moc po dobu asi tři čtvrtě roku a to jsme se vzájemně bombardovali emaily a telefonáty. Bylo to opravdu hektické. Ben mne zaujal jako režisér tím, jak rychle byl schopen absorbovat veškerý vědecký kontext cesty na Mars, který jsem mu postupně zasílal nebo popisoval skrze vědecké články a různé jiné publikace a obratem ho prakticky interpretovat do příprav filmu. S Benem se mi velmi hladce a svižně spolupracuje.

Asi nejvíc mne překvapilo jak herecký tým relativně hladce zvládnul pobyt v simulátoru a v poušti s extrémně vysokým pracovním nasazením a s nulovým poskytnutým komfortem. Jinak mám pocit, že herecká a filmařská parta byla vybrána velmi dobře, což lze opět přičíst Benovi a Zdeňkovi.

Určitě bych se nebál podpořit další podobný projekt. Už by to ale nešlo s tak extrémně malým rozpočtem, se kterým byl natočen Mars. Je skoro zázrak, že film se podařilo dokončit. Publikum tohle nebude tušit, ale rozpočet na tento film byl až 10 krát menší než na standardní český film. Současně celá parta musela souhlasit, že budeme sdílet jednu koupelnu s omezenou kapacitou vody i odpadu a celkově bude bydlet v simulátoru tak, jako bychom byli na Marsu s nulovým komfortem ohledně soukromí atp. Je tedy fakt důležité zmínit, že náš film nelze srovnávat s holywoodskými sci-fi trháky a má svou vlastní kategorii.

Film byl natočen právě proto, aby ho připomínal, aby veřejnosti přiblížil krásy a trable života na Marsu. Proto jsme se do tohoto projektu se Zdeňkem a Benem pustili.