10 tipů z letošní Ji.hlavy: Rekonstrukce masakru, diskriminace Romů i bromance populárního hudebníka

Letošní jihlavský program čítá 376 titulů napříč 22 sekcemi, a to včetně 97 světových premiér. Od úterý 25. do neděle 30. října tedy bude podzimně industriální centrum Vysočiny slavit po dvou pandemií poznamenaných ročnících návrat k normálnímu režimu. Nabízíme desítku titulů, které byste v následujících dnech neměli minout.

režie: Jan Bušta

sekce: Česká radost

projekce: 26. 10., 22:00, Kino Dukla – Reform; 27. 10., 9:30, DIOD

Nezapamatovatelný název na první pohled upoutá pozornost, tím však přednosti celovečerního debutu Jana Bušty rozhodně nekončí. Režisér na sebe upozornil televizní metafikcí Televise bude!, navíc se jedná o vyhledávaného tvůrce trailerů. V Jihlavě představí experimentální uchopení jonestownského masakru. Záměrně amatérská rekonstrukce největší hromadné sebevraždy v moderních dějinách však řekne více o filmovém médiu nežli o samotné historické události.

režie: Lucie Králová

sekce: Česká radost

projekce: 27. 10., 20:00, Kino DKO I; 28. 10., 9:30, Kino Dukla – Edison

Kaprkód je dokumentární operou mapující rozporuplný život progresivního hudebního skladatele a experimentátora Jana Kapra, komunisty a držitele Stalinovy ceny, který se v létě roku 1968 vzepřel okupaci a jehož tvorba byla dále zapovězena. Snímek využívá Kaprových hudebních kompozic, rodinných filmových záběrů spolu s realizací dadaisticky hravého libreta.

Na festivalu v Jihlavě zaujala režisérka filmu Kaprkód Lucie Králová už roku 2002 portrétem truhláře Zlopověstné dítě, za který obdržela hlavní cenu v sekci Česká radost. S krátkometrážním snímkem Prodáno (2005) úspěch zopakovala. Projekt mapoval přerod historického domu s původními obyvateli v nově budovaný hotel.

režie: Cem Kaya

sekce: Zkouška sirén

projekce: 29. 10., 18:30, DIOD

Poválečné Západní Německo výraznou měrou pozvedli nájemní pracovníci z jižní a východní Evropy, především Turci. Bylo by ale zjednodušující omezit odkaz, který zde zanechali, na rychlé občerstvení Döner Kebab. Turci se v Německu usadili a kromě práce se zde pochopitelně též bavili a dali vzniknout specifické hudební scéně, která je připomenutá díky filmu Láska, západní marky a smrt. Kromě hudby a práce se v tragikomicky laděném filmu řeší též politika a rasově motivované vraždy.

režie: Werner Herzog

sekce: Souhvězdí

projekce: 30. 10., 10:00, Kino DKO II

V samotném závěru festivalu uvidíte letos už druhý dokumentární pohled na vulkanology Katiu a Maurice Krafftovi. Před pár měsíci se velkých pochval dočkal snímek Erupce lásky, zaměřující se především na romantické pouto mezi oběma milovníky sopek. Paralelně s tím však dával svůj pohled na Krafftovi dohromady i německý velikán Werner Herzog, jenž s jejich prací přišel do kontaktu už před šesti lety při přípravách dokumentu Into the Inferno. Bude zajímavé sledovat, nakolik se jeho pohled liší od toho, s nímž bodovala Sara Dosa.

režie: Tomáš Kratochvíl

sekce: Česká radost

projekce: 26. 10., 17:00, Kino Dukla – Reform; 27. 10., 14:00, DIOD

Časosběrný snímek Tomáše Kratochvíla (Češi proti Čechům) pojednává o romské rodině Pongů, která před patnácti lety odešla před rasovou diskriminací do Manchesteru. Film se věnuje především svéráznému Štefanu Pongovi, romskému aktivistovi, který si uvědomil svoji sílu. Kratochvíl Pongovy sledoval sedm let a výsledný snímek je tragikomickou skládačkou vztahů a motivací nejen Štefana Pongy, ale i jeho ženy, která muži neustále nadává, že vysedává u Facebooku. Ponga organizoval romskou manifestaci v Bruselu a humanitární pomoc ve slovenských osadách, vymezoval se proti nenávistným výrokům prezidenta Zemana, který tvrdil, že Romové nepracují, což si Ponga jako občan České republiky a Velké Británie nemohl nechat líbit.

režie: Artavazd Pelechian

sekce: Zvláštní uvedení

projekce: 29. 10., 19:00, Horácké divadlo – Velká scéna

84letý arménský dokumentarista Artavazd Peleshian se po 26 letech vrací na scénu a předkládá černobílý filmový epos věnující se velkoleposti a zničující síle přírody. Živly jako povodně, tornáda, sopečné výbuchy či hurikány doprovází operní a symfonická hudba a člověk si připadá jako maličký tvor, který nemá na dílo přírody sebemenší vliv.

Režisér Peleshian celosvětově proslul metodou distanční montáže, osobitého pohledu na člověka, dějiny a prostředí, v němž žije.

režie: Jan Foukal

sekce: Česká radost

projekce: 27. 10., 22:30, Kino DKO I; 28. 10., 13:00, Kino Dukla – Edison

Režisér Jan Foukal (Marťanské lodě, Amerika) poskytl azyl zpěvákovi a skladateli oblíbené skupiny Bert & Friends Albertu Romanuttimu, který se rozešel s přítelkyní. Oba zůstali během lockdownu v malém pražském bytě spolu s všudypřítomnou a všesnímající ruční kamerou. Natáčení je jim únikem, přítomnost toho druhého oporou. Mnozí fanoušci Bert & Friends změní po zhlédnutí dokumentu na recestitu, kýčaře a vtipálka Romanuttiho názor. Kromě výše zmíněného je Albert totiž mimořádně citlivým člověkem, což dokládá v interakcích s neméně sdílným režisérem Foukalem.

režie: Ulrich Seidl

sekce: Souhvězdí

projekce: 27. 10., 19:30, Kino DKO II

Rakouský provokatér Ulrich Seidl tentokrát možná přestřelil. Společně se snímkem Rimini, který mohli vidět diváci třeba v rámci přehlídky Be2Can, totiž natáčel Spartu, sledující podivné chování muže středního věku, jenž kdesi v transylvánské zchátralé škole tráví čas s místními chlapci. Téma pedofilie je kontroverzní samo o sobě, Seidl však zřejmě neobeznámil dětské herce se všemi úskalími natáčení, což neuniklo pozornosti německých médií. Každopádně je na místě udělat si o výsledku vlastní obrázek.

režie: Oeke Hoogendijk

sekce: Zkouška sirén

projekce: 30. 10., 10:00, Kino Dukla – Edison

Karlheinz Stockhausen byl německý hudební génius, megaloman, částečně nejspíš i despota (všechny děti otce zavrhly). V roce 1977 začal připravovat operní cyklus Licht (Světlo), který čítal sedm oper, stovky umělců na scéně a čtyři vrtulníky. K inscenaci monstrpodniku za autorova života nedošlo, až roku 2019 jej realizovala Nizozemská národní opera. Dokumentární film Světlo pojednává o tomto nadliském úsilí, stejnou měrou též o komplikované osobnosti Karlheinze Stockhausena, který ovlivnil generace nejen německých hudebníků.

režie: Jana Počtová

sekce: Česká radost

projekce: 26. 10., 19:30, Kino DKO I; 27. 10., 12:00, Kino Dukla – Edison

Dokumentaristka Jana Počtová se už ve svých předchozcích snímcích Generace singles a Nerodič věnovala proměnám vztahů v 21. století. Postupně se zabývala srovnáním single života s dlouhodobým partnerstvím či různými formami rodičovství, ve třetí části této volné trilogie se zaměřuje na alternativní vztahové modely. Vyznavači či vyznavačky polyamorie a otevřených manželství totiž stále musejí čelit množství předsudků, před nimiž bychom neměli zavírat oči.

Za zmínku stojí i retrospektivy oscarové avantgardistky Shirley Clarke a dokumentárního aktivisty Lionela Rogosina. Až do konce festivalu si navíc můžete zdarma na portálu DAFilms.cz přehrát všechny snímky ze sekce Krátká radost. A naladit se na správnou atmosféru lze festivalovou znělkou, za níž letos stojí italský režisér Roberto Minervini.

Jde o jeden z nejslavnějších filmů z minulého režimu, co skončily v trezoru. Nyní jde do kin jeho restaurovaná verze. Recenze se noří hluboko do minulosti, nachází nečekané paralely a ukazuje, v čem je Ucho nadčasový snímek.