Po nepřízni a svobodě přišla ke slovu sláva. Dokument o světoznámém československém filmaři

Snímek, který vznikl v česko-francouzské koprodukci společností Negativ, Alegria, České televize a ARTE, je uceleným životním portrétem jednoho z předních českých režisérů Miloše Formana. Forman jako tvůrce, jako člověk, filmař ověnčený Oscary za Amadea (1984) a Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). A zároveň charismatický dobrodruh, který se nebojí pochybovat sám o sobě. Zkušenost s totalitním režimem dala Milošovi Formanovi do vínku téma konfliktu jedince s institucí, který úspěšně rozvíjel i ve svých amerických dramatech. Zároveň sám neúnavně hledal místo, kde by pocítil svobodu.

Dokument Forman vs. Forman od režisérské dvojice Helena Třeštíková - Jakub Hejna sumarizuje Formanovu životní cestu, na níž se prolíná přízeň s ranami osudu, osobní pátrání i tápání. Snímek je koláží často neviděných soukromých i oficiálních archivů i autobiografického vzpomínání, které namluvil režisérův syn Petr Forman.

„Miloš Forman je klíčovou postavou mého života. Odmalička jsem milovala filmy, žili jsme v centru Prahy a v okolí jsme měli okolo deseti kinosálů. Chodila jsme na všechny ty pohádky a socialistické filmy pro děti a mládež. Když mi bylo třináct, stal se zázrak. Viděla jsem Konkurs. Změnilo mi to svět. Najednou ten život na plátně byl stejný, jako život, jak jsem ho znala. Zmizel ten pocit, že filmy vyprávějí o nějakém jiném, lepším světě. Došlo mi najednou, že film nemusí vytvářet iluzi, ale může vyjádřit pravdu o životě! To bylo pro mě klíčové poznání. Zamilovala jsem se do filmů české nové vlny a tajně snila, že jednou budu taky natáčet. Tyhle filmy pro mě znamenaly dotek svobody a staly se součástí mých pocitů a emocí, které mě později formovaly, pomohly mi najít vlastní tvář, identitu. Nebýt Miloše Formana, nikdy bych se nestala režisérkou,“ prozradila Helena Třeštíková.

A Jakub Hejna dodává: „Fascinují mě osudové zvraty, jimiž Miloš Forman prošel. Ta přízeň a nepřízeň. Rodiče v koncentračním táboře, osudové náhody, které se asi nestaly náhodou a on je dovedl využít a přenést do vyprávění o věčném boji za svobodu jednotlivce proti instituci. Tohle svoje téma dokázal dostat i do amerických filmů.“

Tvůrcům se podařilo získat archivy, které nejsou běžně k vidění. Použili tak například záběry z festivalu v Cannes v roce 1968, kde Forman stojí na pláži v plavkách a přemýšlí o roli svobody, pracovali s dokumenty Věry Chytilové a Jaromila Jireše a s desítkami dalších filmových materiálů, které intenzivně stříhali několik měsíců.