Jaroslav Sedláček

Osm let bojoval režisér Vladimír Michálek za realizaci scénáře Marka Epsteina o mladém klukovi, který si nechce zadat s pokrytectvím a ziskuchtivostí moderní doby. Chce žít svobodně a bez kompromisů. Netuší ovšem, že tímhle postojem ze všeho nejvíc ubližuje svým nejbližším a sám sobě. "Je to doslova a do písmene česká obdoba Belmondova slavného filmu U konce s dechem," říká Michálek, "jenže v Čechách, když je něco příliš dobré, tak se tím nikdo nechce zabývat." Nakonec se ale POSEL přece jen točí! V brněnském studiu České televize. Jenže jako televizní film. "Doufám, že kompetentní lidé budou rozumní a Posla nakonec do kin přece jen dají, my pro to děláme všechno," říká dvojnásobný držitel Českého lva.

„Zajímalo mě, po kom vlastně lidé tehdy házeli vajíčka, proti komu skládali písně a čí karikaturu lepili na své ledničky. Bylo mi jasné, že tenhle hněv je zaměřen proti většímu, mocnějšímu a hrůzostrašnějšímu Paroubkovi, než kterým byl onen muž s bradavicí. A právě o tom jsem začal točit svůj film. O Jiřím Paroubkovi v nás. Ve filmu tedy vystupují Paroubkové dva. Jeden z masa a kostí, druhý pak v našich hlavách“, vysvětluje Jan Látal, režisér půlhodinového dokumentu PAROUBKOVÉ.

Společný projekt čtyřiadvaceti českých dokumentaristů, renomovaných legend i mladých talentů, příznačně nazvaný 24 odstartoval 15. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2011. Zatímco se socialistický Prior na náměstí halil do bílé plachty a město samotné tonulo v nevlídné mlze, sály dýchají velkým sebevědomím vědomy si toho, že současný dokument je sexy. Jihlava tradičně nabízí snímky neotřelé, s názorem a na aktuální téma.

Klára Issová pátrá roku 1950 po své záhadně zmizelé sestře. Měla odejít do emigrace, ale něco tu zvláštnímm způsobem nesedí. Jenže co...? Thriller Jiřího Svobody nabízí novou verzi jednoho z nejslavnějších, ale také nejpodivnějších případů v historii české kriminalistiky. Věci se tu mají na rozdíl od šestého dílu 30 případů majora Zemana - Bestie - výrazně jinak!

Pankáčsky podvratný film Petra Marka jako dětsky hravý obraz naší současnosti. Kašle na formální postupy, mění žánry, utahuje si z přepjatých zápletek, smývá hranice mezi reality show a hraným filmem a přitom servíruje koňskou dávku téměř dokumentární autentičnosti. To vše ve svérázné komedii s víc než svérázným podtitulem: Falešný pedofil v občanském sdružení!

Vladimír Just to na premiéře filmu řekl přesně. Když se svého času v anketě České televize hledal Největší Čech, Jiří Voskovec skončil na 94. místě, tedy dvě příčky za Klementem Gottwaldem, zatímco druhá polovina slavného dua V+W Jan Werich na místě šestém. Je to dáno tím, že Werich se u nás těší hýčkané pozici moudrého klauna, zatímco o Voskovcovi víme mnohdy jen to, že odešel do Spojených států a tam nějak žil a snad i něco hrál. Režisérka Libuše Rudinská se rozhodla tento dluh splatit a vydala se po amerických stopách Jiřího Voskovce. Jak ale sama přiznává, tenhle dokument se začal točit "pět minut po dvanácté"...

Původně to měl být anglicky mluvený film s Daryl Hannahovou v hlavní roli. Studiu Universal se ale hlavní hrdinka zdála příliš sobeckou a její nejlepší kamarád příliš homosexuálním, takže se režisérka Alice Nellis s producentem Rudolfem Biermannem nakonec rozhodli nejdřív natočit českou verzi. S Ivanou Chýlkovou, Vojtěchem Kotkem a Ondřejem Sokolem v hlavních rolích. "Ale už nám z Universalu volali, že jsou zvědaví, jak jsme to natočili," říká Biermann, "doufám, že se jim film bude líbit a objednají si u nás anglický remake."

Tragikomická road movie o cestě za poslední nadějí. V hlavních rolích Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý, znovu spolu po necelých čtyřiceti letech! V rolích vedlejších Ivan Trojan, Jiřina Jirásková, Lenka Vlasáková, Josef Somr, Taťjana Medvecká, Viktor Preiss, Anna Geislerová, Marek Taclík, Radim Špaček, Tatiana Vilhelmová... Jak se povedl pro film VRÁSKY Z LÁSKY dát dohromady tenhle tým snů? Slovo mají osoby zodpovědné - režisér Jiří Strach a scenárista Marek Epstein.

NA TENTO FILM ROZHODNĚ NECHOĎTE - pokud od českého filmu očekáváte klouzavě povrchní veselé obrázky bez hlavy a paty (Muži v naději), pokud vám imponují silácká gesta otrlých amatérů (Bastardi) nebo pokud vás do kina dokáží dokopat jen bombastické reklamy navozující bombastická očekávání bombastických zápletek (Kajínek). Novinka Roberta Sedláčka ničím takovým není. Ze všeho nejvíc připomíná návštěvu u vašich sousedů, voyeuristické, chvíli komické, chvíli trapné nahlížení do něčího života, který se v mnohém až nebezpečně podobá tomu vašemu!

V čele Letní filmové školy dochází po čtyřech letech ke změně. Dosavadní umělecký ředitel Pavel Bednařík odchází, protože se chce "věnovat vlastním aktivitám a projektům" a protože cítí "potřebu rozvíjet své odborné i osobní zázemí". Jeho místo zaujme z pozice programové ředitelky Iva Hejlíčková, dlouholetá šéfredaktorka časopisu Cinema a hlavní dramaturgyně uplynulé filmovky.

Devět set tisíc diváků, kteří viděli komedii Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh, se může těšit. Po půlročním odkladu se přece jen začalo natáčet volné pokračování nesoucí název Líbáš jako ďábel. Oldřich Kaiser a Kamila Magálová si v něm vyrazí na exotickou dovolenou, jenže uvíznou v pasti nečekaných problémů. To je šance pro Evu Holubovou a Jiřího Bartošku, jak své expartnery získat zpět!

Vladimír Michálek, držitel dvou Českých lvů a režisér takových filmů jako Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala či Babí léto, momentálně v ulicích moravské metropole a Uherského Ostrohu natáčí podle scénáře Marka Epsteina televizní film Posel s Matějem Hádkem v titulní roli messengera Petra, který chce být nezávislý na pokrytectví a konzumnosti současného světa. Netuší ale, že tím ze všeho nejvíc ubližuje lidem, které miluje...

Umírá a tvrdí, že je nevinný. Zatímco velitel věznice háže jeho snahám o milost klacky pod nohy, vězeňský kněz se chytá posledního stébla naděje. Povolává ze Spojených států odsouzencovu spolužačku, která by o dvacet let staré vraždé mohla něco vědět. Místo ní však přijíždí její dcera, které v té době bylo pouhých sedm let. Václav Jiráček, Kristýna Liška-Boková, Ivan Trojan, nečekané zvraty a spousta proměnných v thrilleru o tom, že i lidská podlost má své hranice.

Alois Nebel. Zasmušilý železničář z malého nadráží utopeného kdesi daleko v horách. Zlodějny okolo vidí, ale nijak se proti nim nevzpíná. Nabízenou sklenkou nepohrdne. Hladovou kočku neziště nakrmí. Řekne jen to, co je nezbytně nutné. Ani o půl slova navíc. O to hůř ale všechno vnímá a prožívá. Čas od času ho vibrující mlha tíživé minulosti pohltí natolik, že už mu nepomáhá ani čtení starých jízdních řádů v poklidné osamělosti služebního ajnclíku. Alois Nebel. Úplně jiný než všechny ostatní české filmy. Nenadbíhá, nevypráví, neexhibuje, dokonce ani netone v intelektuálnu. Jen jaksi zvláštně sahá do podvědomí.

O rozhovor jsem ho žádal několikrát. "Za člověka by měla mluvit jeho práce, ne on sám," zdráhal se a v jeho hlase nebyl ani náznak pýchy jiných, kteří chtějí být jen dlouho přemlouváni. Jeho slovo bylo jasná, přesná, nezpochybnitelná. V životě i v jeho scénářích. Tak tedy: Fany, Učitel tance, Všichni moji blízcí, Babí léto, Sanitka, Dobrá voda, Pasiáns, Lístek do památníku, Ikarův pád, Tažní ptáci, Hřbitov pro cizince, Zámek v Čechách...