Recenze: Kráska a netvor 1950 (TV film)

Shrňme si fakta, respektive to, co se za ně vydává. Nejdřív se našlo torzo za živa uhořelého muže, pár měsíců na to tělo uškrcené ženy s roubíkem v ústech. Pátrání kriminalisty zavedlo k Hubertu Pilčíkovi, navenek docela obyčejnému důchodci, velkému milovníku přírody a bylinkáři, jehož usedlost ale skrývala víc než hrůzná překvapení. V kozím chlívku se našla týraná a pohlavně zneužívaná dvanáctiletá dívka s bednou na hlavě a v důmyslné skrýši bezpočet kufrů, bot i dámského a pánského šatstva a prádla. Státní bezpečnost celou kauzu prezentuje jako případ převaděče, který své ovečky nevodil do Bavorska ale na onen svět. Nedlouho po svém zatčení ale Pilčík páchá za podivných okolností sebevraždu, případ je odložen a většina spisu skartována výrazně dřív, než je běžné. Nad celou kauzou se tak vznáší celá řada otazníků. Co je pravda a co lež? Co všechno Státní bezpečnost o celé kauze věděla? Co z toho sama řídila? A proč nebylo žádoucí, aby se podrobnosti případu zachovaly?

Scenárista Václav Šašek (Český lev za Helimadoe) příběh začíná tam, kde opravdu začal - ve fotoateliéru. Rozhodně se ale nesnaží vyprávět celou kauzu se všemi liniemi a tak, jak se opravdu stala, protože - to ani nikdo neví, jak to vlastně bylo!

"Není čas na hrdinství," radí mistr v továrně mladičkému Petrovi (Jaroslav Plesl), který  - ačkoliv studoval pět let techniku - pyká za "hříchy" svého otce a nastupuje místo dělníka ve fabrice. Držet této rady by se ale měla především Petrova přítelkyně Marie (Klára Issová). Dostala dopis z Německa. Od své sestry, fotografky Jarmily, s tím, že emigrace se jí povedla. Marie ale odmítá uvěřit, že by Jarmila byla tak hloupá a posílala jí podobný dopis do práce. Stejně tak jí zaráží oslovení. "Maruško?" Přece věděla, že jestli něco nesnáší, tak právě Marušku.

Ve fotoateliéru obvěšeném ženskými akty Marie nachází Jarmilin diář a pouští se do nebezpečného pátrání na vlastní pěst v naději, že to "přece musel někdo organizovat". V době politických procesů a všudypřítomné slídivosti Státní bezpečnosti si ale nikdo nechce pálit prsty. Jedině snad kdyby Marie přistoupila na systém něco za něco. 

Televizní film Kráska a netvor 1950 má dvě velké devizy: 1) Poctivé řemeslo starých bardů českého filmu a režiséra Jiřího Svobody zejména, 2) Půvab a mimořádný herecký talent Kláry Issové v hlavní roli. A obojí k sobě náramně pasuje.

Svoboda od počátku mistrným způsobem dávkuje, štěpí a násobí strach děleným obrazem. Ani na chvíli si nemůžete být jisti, co je projevem zrychleného dechu hrdinů a jejich zjitřených emocí a co všudypřítomné oko nevyzpytatelných estébáků, kteří vám co nevidět vpadnou do zad. Kráska Klára Issová pouhýma očima utáhne všechny emoce hlavní hrdinky - od obyčejné zvědavosti přes strach, úzkost a únavu až po upřímné zděšení vedle jaké stvůry se to ocitla. Tomáš Töpfer v roli netvora za ní v tomto směru přece jen výrazně zaostává. Působí spíš jako neomaleně bodrý strejc než cokoliv jiného.

Finále na lesní samotě je ale i tak a navzdory několika technickým lapsům (Mariin útěk je vázán na krvežíznivého psa na dvoře, ačkoliv by bylo tak snadné vyskočit přízemním oknem do lesa, estébáci sedí v autě doslova pár metrů od chalupy a nikdo si jich nevšimne atd.) mimořádně působivé. Jakoby Svoboda v Krásce a netvorovi 1950 kombinoval ingredience ze svých dvou mimořádně povedených snímků pro kina - Zániku samoty Berhof a Jen o rodinných záležitostech.

Suma sumárum, takhle kvalitní dobovku jsme na českých obrazovkách neviděli setsakramentsky dlouho. Je příjemné zjistit, že v době, která žije pod diktátem levnosti, rychlosti a povrchnosti, si dal ještě někdo práci s takhle poctivým kouskem. Poklona všem - od režiséra přes kostýmní výtvarnici a střihače až po většinu herců!

P. S.: Osobně si myslím, že Státní bezpečnost využila dvou vražd k velké mediální kampani, která měla jednak ukázat, jak je schopná, a jednak vyděsit další lidi uvažující o emigraci skazkami o bestiální stvůře natolik, aby se podobných úmyslů vzdali.