Recenze: Paroubkové (dokument)

Student pražské FAMU zvolil v zásadě velmi jednoduchou metodu. Vytiskl si čtyřicet fotografií někdejšího premiéra a předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, které našel na internetovém vyhledavači, a vydal se s nimi do terénu. Předkládá je lidem a chce od nich slyšet názor na Jiřího Paroubka jako takového, na vytištěné fotografie a prostřednictvím nich vlastně i na mediální obraz zmíněného politika.

Prvním handicapem snímku je poměrně úzký a profesně neproporční výběr zpovídaných - levicový filosof Václav Bělohradský, dvorní Paroubkův fotograf Miloš Schmiedberger, Jiří Paroubek samotný, zhulení účastníci jakési techno party, redaktoři Lidových novin, dlouholetá redaktorka bulváru, mladý muž, který jako první hodil po Paroubkovi vejcem, a zakladatel stránek Antiparoubek.cz.

Druhým handicapem je fakt, že Látal se neumí zeptat, jít přímo k věci. Oslovené spíš jen tak nechává volně mluvit na dané téma. Zatímco zástupce nejmladší generace tím často usvědčuje z neschopnosti formulovat a argumentovat (i když u zhulených technařů to působí lacině až prvoplánově), v případě Jiřího Paroubka to vyznívá spíš bezzubě až bezradně. Jakoby režisér najednou nevěděl, proč za Paroubkem vlastně přišel.

Pokud měl tedy režisér Látal ambici vypovědět něco o Paroubkovi jako takovém i o Paroubcích v nás, tak nezbývá než smutně konstatovat, že v obou případech zůstal pouze na pokraji myšlenky. Jeho dokument je zajímavý spíš tématem a odvahou, než obsahem a kvalitou.

Hodnocení: 50 %